Hawker Sea Fury: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Popisek fotografie
doplnění
Řádek 21:
 
== Vývoj ==
[[Letoun]] Hawker Fury byl vyvinut z typu [[Hawker Tempest]], přičemž do konstrukce zasáhly poznatky z ukořistěného německého stroje [[Focke-Wulf Fw 190]]A-3. Počátkem roku [[1943]] začal konstrukční tým šéfkonstruktéra [[Sydney Camm]]a pracovat na vývoji lehkého stíhacího Tempestu II, přičemž se na jaře téhož roku začalo pracovat i na palubní verzi letounu. První [[prototyp]] (NX798, následně G-AKRY) vzlétl až 1. září roku [[1944]], další zkoušky probíhaly v závěru téhož roku a na počátku roku [[1945]].
 
První [[prototyp]] '''Hawker Fury''' (NX798, následně G-AKRY) vzlétl pilotován Philipem Lucasem 1. září roku [[1944]]. Stroj však záhy havaroval při nouzovém přistání a byl ze zkoušek na čas vyřazen. Hlavňová výzbroj sestávala ze dvou kanónů Hispano Mk.V [[ráže]] 20 mm v každé polovině křídla, pohon zajišťoval vzduchem chlazený osmnáctiválec Bristol Centaurus XII o výkonu 1764 kW.
[[Letoun]] Hawker Fury byl vyvinut z typu [[Hawker Tempest]], přičemž do konstrukce zasáhly poznatky z ukořistěného německého stroje [[Focke-Wulf Fw 190]]. Počátkem roku [[1943]] začal konstrukční tým šéfkonstruktéra [[Sydney Camm]]a pracovat na vývoji lehkého stíhacího Tempestu II, přičemž se na jaře téhož roku začalo pracovat i na palubní verzi letounu. První [[prototyp]] (NX798, následně G-AKRY) vzlétl až 1. září roku [[1944]], další zkoušky probíhaly v závěru téhož roku a na počátku roku [[1945]].
 
Druhý Hawker Fury (LA610) byl zalétán 27. listopadu 1944 s kapalinou chlazeným vidlicovým dvanáctiválcem Rolls-Royce Griffon 85. V únoru [[1945]] již létal s motorem Bristol Centaurus XV. Nakonec byla do druhého exempláře v květnu 1945 instalována pohonná jednotka Napier Sabre VII o výkonu 2245 kW. S tímto kapalinou chlazeným čtyřiadvacetiválcem do H dosáhl Fury vodorovné rychlosti 786 km/h a stal se tak nejrychlejším vrtulovým letounem firmy Hawker.
První prototyp Sea Fury pro [[Royal Navy]] byl zalétán 21. února 1945 a postupně jej následovaly další dva kusy. [[Royal Air Force]] mezitím odebralo své čtyři prototypy, z nichž druhý poháněl řadový motor Rolls-Royce Griffon 85.
 
Třetí prototyp (NX802) provedl [[první let]] 25. července 1945 opět s motorem Bristol Centaurus XV.
 
První prototyp '''Hawker Sea Fury''' (SR661) pro [[Royal Navy]] byl zalétán 21. února 1945, akterý postupně jejnásledoval následovaly12. října druhý prototyp (SR666) a dalšínakonec dvaprototyp kusytřetí. [[Royal Air Force]] mezitím odebralo své čtyřitři prototypy, z nichž druhý dočasně poháněl řadový motor Rolls-Royce Griffon 85.
V závěru války se ukázalo, že budoucnost patří proudovým strojům, a tak se od dalšího vývoje a zdokonalování upustilo. Firma Hawker dodala rozpracované pozemní Fury do [[Irák]]u a [[Pákistán]]u. Pokračoval však vývoj námořní verze, přičemž stroje byly vyráběny až do roku [[1950]]. První sériovou variantou typu byla '''Sea Fury Mk.X''' s kanónovou výzbrojí. [[Fleet Air Arm]] jich 50 přebíralo od poloviny roku [[1947]] do února [[1948]]. Staly se výzbrojí čtyř operačních perutí FAA spolu s několika pomocnými jednotkami.
Řádek 35 ⟶ 40:
 
== Hlavní technické údaje ==
[[File:Sea Fury FB11 Silh.jpg|thumb|Hawker Sea Fury FB.11]]
* '''Posádka:''' 1
* '''Rozpětí:''' 11,70 m
Řádek 59 ⟶ 65:
== Externí odkazy ==
* {{en}} [http://www.vectorsite.net/avcfury.html The Hawker Typhoon, Tempest & Sea Fury by Greg Goebel]
* {{en}} [http://wp.scn.ru/en/ww3/f/205/9/0 Kamufláže letounu Hawker Sea Fury]
* {{en}} [http://www.airliners.net/search/photo.search?cx=partner-pub-8297169501225184%3Aa05n2n-tzky&ie=ISO-8859-1&q=Hawker+Sea+Fury&sa=Submit&search_active=1&search=&sheadline=&search_field=datedesc&submit=&siteurl=www.airliners.net%2F&ref=&ss=9117j9604113j18 Fotogalerie letounu Hawker Sea Fury]
 
{{Pahýl}}
* {{Commons|Hawker Sea Fury}}