Újma: Porovnání verzí

Škodu je nutné nahradit vždy, nemajetkovou újmu jen tehdy, bylo-li to předem ujednáno nebo stanoví-li tak výslovně zákon, jako je tomu při újmě na přirozených právech člověka. Jestliže je škůdců několik, hovoří se o pluralitě škůdců a nastupuje tzv. ''solidární odpovědnost'' za způsobenou újmu, tj. všichni škůdci odpovídají společně a nerozdílně (poškozený může náhradu škody vymáhat po kterémkoli z nich a nahradí-li škodu jeden škůdce, zprostí se odpovědnosti vůči poškozenému i všichni ostatní). Škůdce, který škodu nahradil, má však vůči ostatním škůdcům sám nárok na náhradu, tzv. ''regres'' (také zaměstnavatel vůči zaměstnancům nebo stát vůči úředním osobám, hradí-li za ně). Jen výjimečně může soud rozhodnout o dělené odpovědnosti za škodu, např. pokud se škůdci na vzniku škody podíleli nerovnoměrně a nebylo by spravedlivé zavázat k solidární náhradě i ty škůdce, jejichž podíl je minimální. Byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese ji poškozený poměrně, tzn. že škůdce mu nahradí pouze část způsobené škody. Pokud je škoda způsobena výlučně zaviněním poškozeného, nese ji sám, tzn. že škůdce mu nemusí hradit nic. České právo na rozdíl od např. anglosaského právního prostředí neumožňuje tzv. sankční (''punitivní'') odškodnění, jehož účelem je vedle funkce reparační uložit škůdci sankci, a zabránit tak opakování protiprávního jednání (funkce prevenční). [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|Občanský zákoník]] ve svém ustanovení §&nbsp;2957 pouze umožňuje zohlednit mimořádné okolnosti konkrétního případu a přiznat náhradu, která odpovídá zvýšené újmě poškozeného.<ref>Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3157/2013. [http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/1695B2F8C389F407C1257D55004ADBF6?openDocument Dostupné online.]</ref><ref group="pozn.">Podobně je reflektována i cena zvláštní obliby v ustanovení § 2969 odst. 2 a osobní neštěstí v ustanovení § 2971.</ref>

 

 

Náhrada nemateriální újmy ('''odčinění''') se poskytuje ve formě přiměřeného [[zadostiučinění]], které může být poskytnuto i v penězích. V případě újmy na zdraví se jednorázově hradí [[bolestné]], náklady spojené s péčí o zdraví a vznikla-li poškozenému i překážka lepší budoucnosti, pak navíc náhrada ztížení společenského uplatnění. Opětovnými plněními jsou náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na důchodu a další peněžité důchody, pokud poškození zdraví vedlo ke snížení výdělkových možností poškozeného. Jestliže dojde k usmrcení, náleží pozůstalým jednorázová peněžitá náhrada, dále náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem a opětující se náklady na jejich výživu. Výše jednorázových náhrad za bolest a za ztížení společenského uplatnění byla dříve určena vyhláškou [[Ministerstvo zdravotnictví České republiky|Ministerstva zdravotnictví]] (č.&nbsp;440/2001&nbsp;Sb., resp. před ní č.&nbsp;32/1965&nbsp;Sb.), která však byla k 1.&nbsp;lednu 2014 zrušena a nově tak jejich výše závisí jen na úvaze soudce.{{#tag:ref|V případě náhrady újmy na zdraví vzniklé v důsledku [[pracovní úraz|pracovního úrazu]] nebo [[nemoc z povolání|nemoci z povolání]] nepanuje shoda na tom, podle čeho postupovat. Vyhláška č. 440/2001 Sb. by se totiž měla podle [[novela (právo)|nenovelizovaných]] ustanovení §&nbsp;372 odst.&nbsp;2 a §&nbsp;394 odst.&nbsp;2 [[Zákoník práce (Česko, 2006)|zákoníku práce]] používat i nadále, ačkoli ustanovení §&nbsp;3080 bod&nbsp;237 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|nového občanského zákoníku]] tuto vyhlášku od roku 2014 výslovně zrušilo a podle jeho dalšího ustanovení §&nbsp;3029 odst.&nbsp;1 tam, kde se jí dosavadní právní předpisy dovolávají, na její místo nastupuje obecná úprava odčinění újem na zdraví podle §&nbsp;2958 nového občanského zákoníku. Závěr o nutnosti takového nahrazení zrušeného právního předpisu zastává část právní teorie,<ref>{{Citace monografie