Václav Bednář: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m kategorie |
m odkaz |
||
Řádek 4:
== Život ==
Původně se vyučil kominíkem, zpěv studoval soukromě u K. Küglera v Ostravě (1922–1925), později ve Vídni u K. Grünwalda a M. Ullanovského (1934–1942). V letech [[1928]]–[[1936]] byl sólistou [[Národní divadlo moravskoslezské|ostravské opery]]. V roce 1936 se stal sólistou [[Národní divadlo Brno|brněnské opery]], kde působil do svého zatčení gestapem roku [[1941]], které ho věznilo šest týdnů. Poté mu byla z nařízení okupačních úřadů zakázána umělecká činnost. V letech [[1943]]–[[1944]] působil v Českém lidovém divadle, po zavření divadel byl až do roku 1945 mimo divadlo. Dne 1. 8. [[1945]] se stal sólistou opery [[Národní divadlo|Národního divadla]] v Praze a setrval zde až do roku [[1972]], kdy odešel do důchodu. V letech [[1961]]–[[1975]] učil zpěv na [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoři]]. Byl držitelem čestných titulů [[Státní
Do ND přišel již jako zcela vyzrálá umělecká osobnost a velmi záhy se stal přední silou ve svém oboru. Základ svého repertoáru nastudoval již v Ostravě a v Brně. Těžištěm jeho repertoáru byla tvorba slovanské provenience, pro nějž ho předurčovala vroucnost, krása a oduševnělost jeho pěveckého projevu. Svůj ušlechtilý baryton uplatnil především v dílech [[Bedřich Smetana|B. Smetany]], kde na dlouhou dobu vytvořil vzor smetanovských barytonových postav. Byl vynikajícím Kalinou (Tajemství), Vokem (Čertova stěna), Tausendmarkem (Braniboři v Čechách), Tomšem (Hubička) a především králem Vladislavem (Dalibor, jeho výkon je zaznamenán ve filmové verzi této opery z roku 1952) a Přemyslem (Libuše). Za všechny ostatní je třeba vyzdvihnout Bednářovo ztvárnění ušlechtilého Bohuše z Harasova (Dvořák-Jakobín), Samka (Foerster-Eva, Revírníka (Janáček-Příhody Lišky Bystroušky) a Petra Voka (Pauer-Zuzana Vojířová). Ze světového repertoáru Bednář nastudoval např. Knížete Igora (Borodin-Kníže Igor), Eugena Oněgina (Čajkovskij-Eugen Oněgin) a Valentina (Gounod-Faust).
| |||