Ruggero Leoncavallo: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
m sjednocení infoboxu za použití AWB
Řádek 17:
Další opera ''I Medici'' provedená v Miláně o rok později ani revidovaná verze jeho dosud neuvedené prvotiny ''Tommaso Chatterton'' se nijak neprosadily. Na srovnatelný úspěch musel počkat až do roku [[1897]].
 
Ve francouzském časopise s přitažlivým názvem ''Satanův korzár (Le Corsaire de Satan)'' vycházela na pokračování novela ze života [[paříž]]ské bohémy spisovatele [[Henry Murger|Henryho Murgera]]. V roce [[1872]] byla přeložena do italštiny a ve stejné době si ji jako základ libreta zvolili dva přední italští skladatelé [[Giacomo Puccini]] a Ruggero Leoncavallo. Oba skladatelé si byli vědomi, že vstupují do jakési veřejné soutěže - ostatně tehdejší doba si na soupeřivé srovnávání potrpěla. Soutěžení rozdmýchávali také oba nakladatelé Ricordi a Sonzongo, neboť si slibovali finanční úspěch vítězného díla. Puccini, jenž spolupracoval s libretisty, měl náskok před Leoncavallem, který si libreto psal sám. Obě díla se nakonec dávala ve stejnou dobu a ve stejném městě, v [[Benátky|Benátkách]]. Leoncavallova opera se hrála ve slavném [[Teatro La Fenice]], zatímco Puccini uvedl Bohému jen pár metrů vedle v Teatro San Benedetto. Obě opery jsou si po hudební stránce velmi podobné, krásný italský zpěv, velká gesta a zjitřené emoce. Nicméně, zatím co Leoncavallo akcentoval psychologickou stránku příběhu, Pucciniho opera je spíše sociologickou studií života pařížských umělců. Okamžitý úspěch měl tenkrát Leoncavallo, zejména poté co jeho operu uvedl [[Gustav Mahler]] ve [[Vídeň|Vídni]]. S postupem času se však do diváckého povědomí dostala opera Pucciniho a postupně se stala jedním z jeho nejoblíbenějších děl.
 
Leoncavallo napsal ještě řadu oper a operet, ale snad s výjimkou opery „''Zaza''“ se žádná nedočkala výraznějšího úspěchu a v současné době se provádějí sporadicky spíše jako historická kuriozita.