Limerik: Porovnání verzí

Z Anglie se pak limerik rozšířil po celém světě, kdy jej psali a píší mj. [[Rudyard Kipling]], [[Lewis Carroll]], [[W. S. Gilbert]], [[Isaac Asimov]], [[Herbert_George_Wells|H. G. Wells]], [[Jiří Žáček]], Anatol Bělkin, [[Julian Tuwim]], Mark Freidkin, [[Miroslav Macek]], Wendy Cope, [[Salman Rushdie]], Zach Weiner...

 

Přestože podle [[Oxford English Dictionary|Oxfordského slovníku angličtiny]] je užití termínu ''limerick'' pro poetický útvar poprvé doloženo až v květnu 1896, bylo pojmu ''limerick'' pro tento typ básně použito už v listopadu 1880 v novinách Saint John Daily News. Proč se však právě termínu ''limerik'' užívá pro tuto básnickou formu, stále ještě není rozřešeno, žádnou z hypotéz se doposud nepodařilo plně potvrdit.

 

Irské kořeny limeriku pak hledají i irští patrioti, konkrétně u ''Fili na Maighe'', okruhu gaelských básníků 18. století vzniklého kolem básníků Seana O’Tuamy a Andriase MacCriatha v Killmallocku v [[hrabství Limerick]]). Ve městě [[Limerick]]u se tak v roce 2013 pořádalo pod záštitou University of Limerick ''Mistrovství světa v limeriku'', které ředitelka Centra spisovatelů Limericku Fiona Clark Echlin avizovala mottem '''Limerik zpátky do Limericku!''' ''(Limerick back to Limerick!)''.<ref>http://www.limerickwriterscentre.com/news.html</ref>

 

Limerik je [[báseň]] o pěti verších na dva [[rým]]y struktury ''a-a-b-b-a''. V tvůrčí praxi je v limeriku časté užití kratších třetího a čvrtého verše, [[metrum]] limeriku odpovídá akcentačním zvyklostem jazyka, v němž je napsán, limeriky anglické jsou zpravidla psány [[amfibrach]]em či [[anapest]]em. Limeriky obvykle spojuje především hravost a snaha pobavit autora i čtenáře.

 

Krom pevného počtu veršů a rýmového schématu pro tvorbu limeriků závazné [[norma|normy]] neexistují, přestože se takové tendence objevovaly a objevují, obsahové (Gershon Legman prosazoval pro limerik podmínku obscénnosti) či formální (předpisující metrum či počet stop ve verši). Někteří learovští tradicionalisté někdy uváděli, že [[archetyp]]ální ''kanonický limerik'' v prvním verši prezentuje [[protagonista|protagonistu]], definuje jej kvalifikačním adjektivem a [[domicil]]em coby rýmovým slovem, v druhém verši popisuje protagonistovu aktivitu, ve třetím a čtvrtém verši [[pointa|pointuje]] a pátý verš je již pouze variantou verše prvního, včetně totožného rýmového slova. Faktem ovšem je, že tato [[kritérium|kritéria]] ve skutečnosti nesplňují ani mnohé limeriky samotného Edwarda Leara (27, 30, 58, 83, 105...).

 

Limerik je především limerikem. Svá označení však nacházejí i některé specifické typy limeriků; limeriky předlearovské tak někdy bývají označovány jako ''protolimeriky'', je znám i ''metalimerik'' (limerik o limerik), ''autolimerik'' (limerik autora sama o sobě), ''reminilimerik'' (limerik citující v jednom verši jiného autora), ''reverselimerik'' (schématu a-b-b-a-a, který se dá po verších číst shora dolů i naopak), a ''antilimerik'' (porušující počet veršů či rýmové schéma). Zcela svébytným je pak Merrittův slavný Pelikán, se slovními hříčkami půvabnými a specifickými tak, že do češtiny zůstal nepřeložen ani po víc než století.