Wikipedie

Romanovci: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Na ruském trůně: fix odkazu na rozestník: Petr II.
vyhození duplicitních informací (tentýž text je v článku Dynastie Holstein-Gottorp-Romanov), které se navíc netýkají původních Romanovců; +{{Pracuje se}}
Řádek 1:
{{Pracuje se}}
 
{{Infobox dynastie
| jméno = Romanovci
Řádek 15 ⟶ 17:
|}}
 
'''Romanovci''' (rusky: Рома́новы) byli původně ruský [[Bojar|bojarský]] rod a od roku [[1613]] druhá panovnická dynastie vládnoucí v [[Rusko|Rusku]]. Ačkoli romanovský rod vymřel po meči roku [[17271730]] a po přeslici v roce [[1762]], přijali noví carové z linie [[Oldenburkové|Oldenburků]] (vzešlé ze sňatku romanovské velkokněžny a vévody z Holstein-Gottorpské linie) romanovské jméno, ačkoliv genealogicky je přesnější název [[Holstein-Gottorp-Romanov]]. V tomto smyslu jsou tedy za Romanovce zpravidla označování všichni ruští panovníci až do roku [[1917]]. Původní rod Romanovců tedy definitivně vymřel roku [[1762]], ale oficiálně pokračuje jako [[dynastie Holstein-Gottorp-Romanov]].
 
== Historie ==
Řádek 36 ⟶ 38:
* ''1740-1741 vládl Ivan VI., syn vévody Karla Leopolda Mecklenbursko-Schwerinského a velkokněžny Jekateriny (Kateřiny) Ivanovny''
* [[Alžběta Petrovna]] (1741-1762)
 
{{Upravit}}
 
=== Dynastie Holstein-Gottorp-Romanov ===
{{Viz též|Dynastie Holstein-Gottorp-Romanov}}
Romanovci se udrželi na trůně 300 let, navzdory složitým rodovým poměrům způsobujícím četné krize. Z dvaceti romanovských panovníků a regentů pouze 9 vstoupilo na trůn hladce, 11 přišlo k moci násilím. Při osmi vojenských převratech byly uvězněny dvě regentky a tři carové byli zabiti ([[Alexandr II.]] a [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláš II.]] též zemřeli násilnou smrtí). Šest osob bylo při svém nastolení nezletilých. Koruna od roku [[1613]] přecházela na nejstaršího syna pouze podle zvyku. Roku 1722 zákon stanovil, že panovník si sám jmenuje nástupce bez ohledu na rod. Dědictví trůnu v rodové posloupnosti bylo upraveno zákonem teprve roku [[1797]]. Osm panovníků nemělo syna a nastolením vnuka Petra Velikého, prince holštýnského Petra III. ([[1761]]-[[1762]]) se dynastie stala nikoliv romanovskou, nýbrž holštýnsko-gottorpskou, ale úředně podržela jméno Romanovců. Sňatkem Petra III. s Němkou Kateřinou Anhaltskou dynastie již téměř ztratila ruskou krev, nebýt toho, že skutečným otcem Pavla I. byl Rus (nejvíce se uvažuje o otcovství hraběte [[Sergej Saltykov|Sergeje Saltykova]], ale také o [[Stanislav II. August Poniatowski|Stanislavu Augustu Poniatowském]], budoucím [[Polsko|polském]] králi). Přes tyto nesnáze byla dynastie pevně držena střední a nižší šlechtou, která v 17. a 18. století vojenskými zákroky potlačovala sociální otřesy zdola a zabraňovala velkým starým rodům příliš se přiblížit trůnu.
 
=== Pravoslavné náboženství ===
Vlivem [[Caesaropapismus|caesaropapismu]] se stalo [[pravoslaví]] velmi důležitou složkou dynastické ideologie Romanovců, která především omezovala možnost sňatků s cizími panujícími rody. Sňatky byly možné pouze s členy pravoslavných dynastií. Těch byl obecně nedostatek a později jich bylo poměrně málo (např. Černá Hora, Srbsko). Další možností byl sňatek s se členy nábožensky tolerantních protestantských dynastií. Romanovci neměli příbuzenské svazky s katolickými rody. Sňatky s německými princeznami a princi bývaly často vykládány politickou tendencí. Ve skutečnosti byly pouhým důsledkem ústavního požadavku, aby carevna byla pravoslavnou a důsledkem romanovské tradice, která žádala přestup ku pravoslaví od cizinek, s nimiž se ženila velkoknížata, a zachování pravoslaví od velkokněžen, když se vdávaly do ciziny, což pro katolické dynastie bylo nepřijatelné. Nehledě k těmto sňatkům, Romanovci byli uvědomělými Rusy. Když některý panovník začínal projevovat nikoliv pouhé kulturní [[západnictví]], nýbrž zřejmý duševní sklon k němectví, býval těžce trpěn ([[Anna Ivanovna]] 1730-40) nebo byl sesazen gardou, t.j. šlechtou (regentka [[Anna Leopoldovna]] se synem [[Ivan VI. Antonovič|Ivanem VI.]] ([[1740]]-[[1741]]) nebo to dokonce zaplatil životem ([[Petr III. Ruský|Petr III.]], [[1761]]-[[1762]] a [[Pavel I. Ruský|Pavel I.]] [[1796]]-[[1801]]). V kultuře západnictví Romanovci sledovali [[Francie|Francii]].
 
=== Dynastická osamocenost ===
Ortodoxní [[pravoslaví]] a do 19. století nedostatek mužských členů rodu i skutečnost, že do 19. století kromě Ruska nebylo jiných pravoslavných států, byly příčinou asi nejcharakterističtějšího rysu romanovské dynastie jako celku: nedělala dynastickou zahraniční politiku. Romanovci se nesnažili obsazovat cizí trůny a ani jeden neobsadili, nevedli války v zájmu rodu a diplomatických sporů o územní dědictví: to byla jedna z příčin úspěšné zahraniční politické bilance Romanovců, za jejichž panování moskevský stát střední velikosti se stal světovou ruskou [[velmoc]]í, ačkoliv mezi nimi bylo dost neschopných a dokonce i duševně nenormálních panovníků.
 
=== Pád dynastie ===
K tragickému konci dynastie, která v [[První světová válka|první světové válce]] a v revoluci ztratila 18 svých členů, velmi přispěla osobnost cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]]<ref>(viz OSNND IV-1, str. 260)</ref>, jenž rozhodně nestačil na úkoly, které doba ukládala panovníkovi. Osudným se stalo také jeho manželství s [[Alix Hesensko-Darmstadtská|Alexandrou Fjodorovnou]]<ref>(viz OSNND I-1, str. 83)</ref>, která posilovala [[absolutismus|absolutistické]] smýšlení svého chotě a přenesla na následníka [[Alexej Nikolajevič|Alexeje]]<ref>viz OSNND I-1, str. 83 </ref> hesenskou rodovou [[hemofilie|krvácivost]].<ref>(viz OSNND III-2, str. 931</ref> Stálé obavy o život jediného syna vytvořily kolem carské rodiny ovzduší, v němž nabývali kompromitujícího vlivu mystičtí dobrodruzi. Za svět. války oposice proti této kamarile se strany členů rodu vyvrcholila v účasti velkoknížete [[Dimitrije Pavloviče]]<ref>(viz OSNND I-2, str. 122)</ref> na zavraždění [[Rasputin]]a a v kolektivním dopise velkoknížat carovi, v němž vznášeli těžkou obžalobu proti němu samotnému tím, že ospravedlňovali čin Dmitrije Pavloviče „příkazem svědomí“. Ostatně bylo to jediné kolektivní politické vystoupení členů rodu, z nichž většina od 20. století ukazovala málo dynastického ducha, uzavírala [[morganatický sňatek|morganatické sňatky]] vzdávajíc se práv na trůn, snažila se o úplně soukromý život a vůbec projevovala jakousi rodovou únavu. Palácový převrat (1916) měl nastolit místo Mikuláše II. buď jeho bratra, liberálního [[Michail Alexandrovič|Michaila Alexandroviče]], anebo nejvyššího velitele [[Nikolaj Nikolajevič Ruský|Nikolaje Nikolajeviče]]. Avšak tentokrát dříve než zákrok důstojníků a byrokratů přišla revoluce lidu. Po [[Únorová revoluce|únorové revoluci]] roku [[1917]] byli car s rodinou postavení pod dozor, ale ostatní Romanovci zůstali volnými. Všichni odmítli opustit válčící Rusko a prohlásili poslušnost prozatímní vládě. Po [[VŘSR|říjnové revoluci]] byla většina uvězněna, Mikuláš s manželkou, se synem a čtyřmi dcerami byl zavražděn [[17. červenec|17. července]] [[1918]] v [[Jekatěrinburg]]u, několik velkoknížat [[19. červenec|19. července]] v [[Alapajevsk]]u a [[30. leden|30. ledna]] [[1919]] v [[Petrohrad]]ě. [[Michail Alexandrovič]], který po abdikaci Mikulášově odmítl korunu, pravděpodobně také zahynul (v létě 1918).
 
Na konci 70. let [[20. století]] byly v carské mohyle u [[Jekatěrinburg]]u objeveny ostatky cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]], carevny a tří dcer. Analýza [[DNA]] prokázala jejich pravost. V hrobu chyběly kosterní nálezy syna Alexeje a čtvrté dcery Marie, ty byly nalezeny až v roce 2007 v blízkosti místa zavraždění rodiny. Tak došlo k ohledání ostatků všech členů rodiny.<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = iHned.cz | titul = Testy DNA potvrzují nález ostatků dětí ruského cara Mikuláše| url = http://digiweb.ihned.cz/c1-24415900-testy-dna-potvrzuji-nalez-ostatku-deti-ruskeho-cara-mikulase | datum vydání = 30.04.2008 | datum přístupu = 21.08.2012 | vydavatel = iHned.cz | jazyk = česky}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = Deník | titul = Alina Artjušenko: Romanovci budou konečně spolu| url = http://www.denik.cz/ze_sveta/ostatky_deti_rusky_car20080430.html | datum vydání = 01.05.2008 | datum přístupu = | vydavatel = Deník.cz| jazyk = česky}}</ref>
 
== Členové rodu dnes ==
Dnes žijí všichni Romanovci jako soukromé osoby mimo Rusko. Bratranec někdejšího cara [[Kirill Vladimirovič]], jenž za nezvěstnosti Michaila Alexandroviče se stal hlavou rodu, pokusil se prohlásit roku [[1922]] za správce ruského trůnu, roku [[1924]] carem a svého syna [[Vladimir Kyrilovič|Vladimíra]] následníkem, avšak nevyrozuměl o tom oficiálně ani panující rody, natož aby jeho počínání mělo nějaký dosah politický. Většina ostatních členů bývalé dynastie jeho jednání ostatně odsoudila. Jeho syn [[velkokníže]] [[Vladimir Kirillovič]] již je ale přijímán jako hlava Romanovské ([[Dynastie Holstein-Gottorp-Romanov|Holštýnsko-Gottorpsko-Romanovské]]) dynastie, jelikož za takového byl přijat šesti velkoknížaty a knížaty carské krve, stojícími bezvýhradně za ním v dynastickém pořadí následnictví, а také většinou vládnoucích domů Evropy. Později se členové rodiny Romanovových zachovali kriticky k prohlášení jeho jediné dcery, [[Marie Vladimirovna Romanovová|Marie Vladimirovny]], následnicí ruského trůnu.
 
== Související články ==
 
* [[Dynastie Holstein-Gottorp-Romanov]]
* [[Ruské carství]]
* [[Ruské impérium]]
 
== Reference ==
<references />
 
== Literatura ==
* {{Citace monografie | příjmení = Nekrasov | jméno = Sergej M. | odkaz na autora = | titul = Predki carja Michaila Fedoroviča Romanova | vydavatel = Tipa-Lit. N.M. Rodionava | místo = Tver | rok = 1913 | počet stran = | kapitola = | strany = | isbn = | jazyk = rusky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Perry | jméno = Jonn Curtis | odkaz na autora = | příjmení2 = Pleshakov | jméno2 = Constantine | odkaz na autora2 = | titul = The Flight of the Romanovs: A Family Saga | vydavatel = Basic Books | místo = New York | rok = 1999 | počet stran = 427 | kapitola = | strany = | isbn = 0465024637 | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Vasilevskij | jméno = Ilja | odkaz na autora = | titul = Romanovy. Istorija v licah | vydavatel = Studija Ardis | místo = | rok = 2011 | počet stran = | kapitola = | strany = | isbn = | jazyk = rusky}}
 
{{Ottův slovník naučný}}
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Romanovci“