Hlavním tradičním způsobem obživy Jukagirů je lov ([[sob polární|divokých sobů]], [[Los evropský|losů]], ale i kožešinové zvěře, zvláště [[Liška polární|polárních lišek]] a [[sobol|sobolů]]ů), rybolov, sběr lesních plodů (Jižní i Severní Jukagirové) a také chov [[sobSob polární|sobů]] (pouze Severní Jukagirové). Při lovu divokých sobů Jukagirům pomáhali ochočení sobi, sloužící jako vábnička. Nezřídka měli na paroží upevněné řemeny, do nichž se zapletly parohy divokého soba. Tento způsob lovu využíval vzájemné agresivity sobů a používal se na podzim, v období jejich říje. Používali ho i jiní domorodí Sibiřané, např. [[Dolgani|Dolganové]], [[Nganasanština|Nganasani]] nebo tundroví [[Něnci]]. Jukagirové také lovili soby na tahu, zejména při překračování řek.
K tradičním způsobům obydlí patří kuželovité stany s dřevěnou konstrukcí - ''[[čum]]'' a ''[[yaranga]]'' - stan s dřevěnou obloukovitou konstrukcí. Usedlí Jukagirové také stavěli [[zemnice]] pokryté dřevem, [[mech]]em, a suchou trávou nebo dřevěné chaty na kůlech.
Řádek 63:
'']]
=== Tos ===
''Tos'' (neboli ''shongar-shorile'') je jukagirský způsob vyjadřování pomocí [[piktogram|piktogramů]]ů. Toto obrázkové písmo je používáno pro psaní milostných dopisů, k vyjádření vztahů mezi určitými lidmi a k znázorňování mapy. Obvykle je vyrýváno na kůru stromů. Tos poprvé objevil a popsal Shargorodski (Rus poslán do vyhnanství na Sibiř) v roce 1892.
