Kostel Panny Marie před Týnem: Porovnání verzí

Stavba pokračovala za vlády [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]], zvoleného králem na nedaleké [[Staroměstská radnice|Staroměstské radnici]], který nechal později v chrámu pohřbít své srdce a to vedle hrobu [[Jan Rokycana|Jana Rokycany]]. Do r.roku [[1463]] byl vztyčen štít hlavní lodi a r.v roce [[1466]] dostavěna severní [[věž]]. V nice [[štít]]u byla umístěna panovníkova socha s nápisem "Veritas„Veritas vincit"vincit“ ("Pravda„Pravda vítězí"vítězí“) a nad ní umístěn pozlacený kalich. Socha byla snesena r.v roce [[1623]] a nahrazena r.roku [[1626]] reliéfem [[Madona|Madony]] ve sluneční svatozáři od [[Kašpar Bachteler|Kašpara Bechtelera]]. Jižní věž byla dokončena roku [[1511]] za vlády [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]]. Obě věže se pak tyčí do výšky 80 metrů.

Po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] (r.v roce [[1621]]) připadl kostel opět [[katolická církev|katolické]] straně. Z chrámu byly odstraněny nejen symboly utrakvismu, ale také ostatky některých jejích představitelů, mj. [[Jan Rokycana|Jana Rokycany]]. Záhy po skončení [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] (r. [[1648]]) začínají měšťané hojně zřizovat oltáře v novém barokním slohu. Mezi prvními je to oltář hlavní (r. [[1649]]), který je symbolickým poděkování pražanů Matce Boží za ukončení dlouhého válečného konfliktu, obdobně jako [[Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)|Mariánský sloup]] na [[Staroměstské náměstí|Velkém rynku]]. Roku [[1670]] dokončil architekt [[Giovanni Domenico Orsi]] novou varhanní kruchtu. Roku [[1679]] kostel postihl požár. Klenba hlavní lodi a presbytáře musely být následně sneseny a nahrazeny barokní klenbou valenou s lunetami. V roce [[1819]] zachvátil požár severní věž. Její obnova se protáhla do r. [[1836]], kdy došlo k nahrazení zničeného krovu (podle jižní věže, kde se původní krov dochoval). Během úprav v puristickém duchu v druhé polovině [[19. století]] byla odstraněna omítka, která pokrývala část fasády. Kostel tak dostal nepůvodní vzhled opukového kamene, který známe dnes.

Výrazně vertikální, [[bazilika|bazilikálně]] uspořádaný [[trojlodí|trojlodní]] [[gotika|gotický]] [[kostel]], je vybavený na západě dvojicí gotických hranolových [[věž]]í. Na východě je kostel ukončen krátkým [[Kněžiště|presbytářem]] o jednom obdélném [[Pole (architektura)|poli]], [[mnohoúhelník|polygonálně]] uzavřen čtyřmi stranami [[osmiúhelník]]a. [[boční loď|Boční lodě]] jsou ukončeny nehlubokými polygonálními [[kaple]]mi o pěti stranách osmiúhelníka. Boční lodě jsou zaklenuty pěti poli [[křížová žebrová klenba|křížové žebrové klenky]] na téměř čtvercovém půdorysu, ke kterým se pojí ještě po jedné křížové žebrové klenbě v [[podvěží]]. [[Hlavní loď]] i presbytář je pak zaklenuta šesti obdélnými, šířkově uspořádanými poli stlačené valené raně [[baroko|barokní]] [[klenba|klenby]] s trojúhelnýmitrojúhelníkovými [[Výseč (architektura)|výsečemi]]. Boční lodě si zachovaly původní gotickou [[žebrová klenba|žebrovou klenbu]]. Kostel je osvětlený řadou převýšených, hrotitě ukončených gotických oken vybavených kamennými [[kružba]]mi.

Z období [[renesance]] a [[baroko|baroka]] se dochoval mimořádně zajímavý soubor reliéfně tesaných [[náhrobní kameny|náhrobních kamenů]] a [[epitaf]]ů, mj. náhrobník astronoma [[Tycho Brahe|Tychona Braheho]] z r. [[1601]], který je umístěn u prvního jižního [[pilíř]]e [[hlavní loď|hlavní lodi]]. Z barokního mobiliáře vynikají dřevořezby raně barokních oltářů a cenné [[varhany]] od [[Hans Heinrich Mundt|Jana J. Mundta]] z let [[1670]]-[[1673]], které patří mezi troje nejstarší dochované varhany v [[Praha|Praze]]. Mezi raně barokními [[oltář]]i je cenný zejména hlavní oltář z roku [[1649]] s titulárním obrazem [[Svátek Nanebevzetí Panny Marie|Nanebevzetí Panny Marie]] od jednoho z našich významných barokních malířů [[Karel Škréta|Karla Škréty]], který je autorem několika dalších pláten bočních oltářů. V kostele nalezname také díla dalších barokních mistrů: sochařů [[Jan Jiří Bendl|Jana Jiřího Bendla]] a [[Ignác František Weiss|Ignáce Františka Weisse]] (oltářní plastiky), [[Arnošt Jan Heidelberger|Jana Heidelbergera]] (socha [[František z Pauly|sv. Františka z Pauly]] v severní lodi), malířů M. Strassera (Nalezení Sv. kříže, z hlavního oltáře zrušeného kostela stejného zasvěcení), [[Jan Jiří Heinsch|Jana Jiřího Heinsche]] (oraz [[Svatý Josef|sv. Josefa]] v severní lodi, oltářní obraz Rodokmenu Jesse), [[Michael Václav Halbax|M. Václava Halbaxe]] (obraz [[Svatý Kryšpín a Kryšpinián|sv. Krišpína a Krišpiniána]]), jeho přítele [[Petr Brandl|Petra Brandla]] (obraz Příjezd [[Svatý Václav|sv. Václava]] na [[Svatá říše římská|říšský sněm]]), z období rokoka potom [[Ignác Raab|Ignáce Raaba]] ([[Svatý Jan Křtitel]]) či [[František Xaver Palko|Františka Xavera Palka]] (sv. Expeditus) . V presbytáři se nachází také dvě rozměrná plátna od severoitalského renesančního malíře [[Romanino|Romanina]] ([[1484]]-[[1564]]) s náměty [[Navštívení Panny Marie]] a Obětování Páně.