Augustin Štancl: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 140:
Z Lubojat přešel na kaplanské místo při [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Kroměříž)|kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži]], kde zůstal do roku 1907. Kromě služby kaplana zde vykonával také funkci katechety – náboženství vyučoval na místní obecné a měšťanské dívčí škole, dále na obecné škole v nedalekých [[Skaštice|Skašticích]] a ve školním roce 1906–1907 navíc ještě i jako zatímní profesor na [[Justiční akademie|kroměřížské zemské německé reálce]]. Štancl v Kroměříži spolu s dalšími dvěma kněžími (P. Janem Korcem a [[Antonín Urban|P. Antonínem Urbanem]]) také založil katolický list ''[[Pozorovatel]]''. Kromě toho se v tomto městě stal přímým svědkem vyvrcholení tzv. [[Rectova aféra|Rectovy aféry]], během níž arcibiskup Kohn poslal do zdejšího [[kněžské vězení|kněžského vězení]] [[František Ocásek|P. Františka Ocáska]], jehož podezříval z uveřejňování anonymních článků v tisku, které ostře kritizovaly olomouckého arcibiskupa. Toto vězení se nacházelo právě na faře při [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Kroměříž)|kostele Panny Marie v Kroměříži]] a Štancl zde měl funkci tzv. podvěznitele. Jak se však dozvěděl neoficiální cestou, Kohn zde uvěznil nevinného člověka, zatímco pravý autor článků, [[Josef Hofer|P. Josef Hofer]], byl na svobodě. Štancl se proto přidal na stranu kritiků arcibiskupa Kohna a přeložil dokonce do latiny jednu ze stížností na tohoto arcibiskupa, kterou v této záležitosti poslali do Říma olomoucký kanovník [[Vincenc Grimmenstein]], farář [[Kostel svatého Michaela archanděla (Olomouc)|od sv. Michala v Olomouci]] [[Ignác Panák|P. Ignác Panák]] a právník [[Mořic Hruban|JUDr. Mořic Hruban]].<ref>ZA Opava (pob. Olomouc), fond Bohumil Zlámal, inv. č. 938, karton č. 57, ''P. Fr. Ocásek – z vyprávění Msgra dr. Augustina Štancla, zapsal B. Zlámal 15. 11. 1961''.</ref> Později se však Štancl stal jedním z mála příznivců arcibiskupa Kohna a po jeho rezignaci a odchodu do exilu se jej vícekrát zastával.
[[File:Hrob Augustina Štancla.jpg|vlevo|náhled|upright=1.3|Hrob ThDr. Augustina Štancla a [[Ignác Stuchlý|P. Ignáce Stuchlého]] na hřbitově ve [[Fryšták|Fryštáku]].]]Dalším Štanclovým kaplanským a katechetským působištěm se stal od roku 1907 [[Prostějov]]. Působil zde nejprve jako zatímní profesor a od roku 1908 jako řádný profesor náboženství na tamní [[německá státní reálka v Prostějově|státní německé reálce]]. Prostějovským farářem byl v té době [[Karel Dostál-Lutinov]], jeden z ideových vůdců [[Katolická moderna|české katolické moderny]]. Spolupráce obou těchto kněží byla zpočátku velmi nadějná, avšak postupem času se vlivem různých okolností zcela zhatila a byla naopak nahrazena několikaletými rozbroji. Ty měly celou řadu příčin, především však byly způsobeny poněkud nonkonformními, bojovnými a prudkými povahami obou duchovních, jejichž jednání často postrádalo potřebnou rozvahu a diplomatický takt. Hlavní spor se vedl o stavbu Katolického domu v Prostějově, kterou prosazoval farář Dostál-Lutinov, zatímco Štancl byl proti. Kontroverze posílila také Štanclova návštěva u někdejšího olomouckého arcibiskupa [[Theodor Kohn|Theodora Kohna]] v rakouském [[Ehrenhausen|Ehrenhausenu]] v létě roku 1911. Kohn totiž prostějovského katechetu nadchl svou myšlenkou založit v [[Olomouc|Olomouci]] katolickou univerzitu, zatímco Dostál-Lutinov zaujímal už z dřívějších dob vůči tomuto rezignovanému arcibiskupovi kritický postoj. Vzájemné spory nakonec vyřešilo až Štanclovo přeložení zpět do [[Kroměříž|Kroměříže]] v roce 1914.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Marek|jméno = Pavel|příjmení2 = Soldán|jméno2 = Ladislav|titul = Karel Dostál-Lutinov bez mýtů, předsudků a iluzí|vydání = |vydavatel =Arca JiMfa |místo = Třebíč|rok = 1998|počet stran = |strany = 234-236|isbn = }}</ref>
Štancl již od mládí udržoval blízké kontakty s rodinou svého strýce - lékárníka, průmyslníka a starosty [[Uherské Hradiště|Uherského Hradiště]] - [[Josef Stancl|Josefa Stancla]]. Od roku 1931 se stal také spolu-obnovitelem tradice poutí ke [[Kaple svatého Rocha (Uherské Hradiště)|kapli sv. Rocha nad Uherským Hradištěm]], která byla opravena z iniciativy manželky lékárníka Stancla - [[Antonie Stanclová|Antonie, roz. ze Schullernů]] (1857–1940). Štancl zde pak až do vysokého věku pravidelně jezdíval celebrovat poutní mši svatou (každý rok v srpnu).<ref>STANCL, Igor. Vzpomínka na hradišťské poutě. In: ''Zpravodaj města Uherské Hradiště'', 2003, č. 10, s. 18.</ref>
Řádek 149:
== Činnost v Matici cyrilometodějské ==
[[File:Augustin Štancl v mladším věku.jpg|vlevo|náhled|upright=0.9|Augustin Štancl v mladším věku, fotografie s jeho vlastnoručním podpisem]]Hlavní zájmovou oblastí, v níž se Štancl po celý život angažoval, byl tzv. „boj o katolickou školu“ – tj. snaha o znovuobnovení ztraceného katolického ducha na státních školách. Za tím účelem založil v roce 1900 v [[Olomouc|Olomouci]] spolu s dvěma kněžími z tamního kněžského semináře ([[Jan Kořistka|P. Janem Kořistkou]] a [[Cyril Sládeček|P. Cyrilem Sládečkem]]) český katolický školský spolek [[Matice cyrilometodějská]]. Prvním matičním předsedou byl zvolen již zmiňovaný olomoucký právník [[Mořic Hruban|JUDr. Mořic Hruban]], Štancl se stal místopředsedou.<ref>''Třicet let Matice cyrilometodějské v práci za křesťanskou výchovu a školu''. Olomouc 1930.</ref> Matice však měla zpočátku spíše regionální charakter: Za cíl si stanovila vybudovat v Olomouci česko-jazyčné katolické měšťanské školy a přivést sem z [[Bubeneč|Bubenče]] u Prahy [[Kongregace školských bratří|Kongregaci školských bratrů]].
Záběr své činnost spolek rozšířil od roku 1908, kdy A. Štancl začal prosazovat vybudování katolického [[pedagogium|pedagogia]] – vzdělávacího ústavu pro budoucí katolické učitele. Ještě více se činnost Matice rozrostla po roce 1910, kdy se stal jejím jednatelem [[František Světlík|P. František Světlík]]. Spolek se totiž začal orientovat také na vydavatelskou a obchodní činnost, zřídil sekretariát, a především začal zakládat matiční odbory (pobočky) po celé Moravě.<ref>IX. valná hromada Matice Cyrillo-Methodějské. In: ''Věstník Matice Cyrillo-Methodějské v Olomouci'', č. 1, 1913.</ref> Tím se v krátké době mnohonásobně rozšířila členská základna: Zatímco před rokem 1910 neměla Matice ani 1000 členů, v roce 1915 jejich počet dosahoval téměř 21 000.<ref>Odkaz † předsedy MCM P. Ladisl. Zamykala. In: ''Rodina a škola'', roč. 15, č. 7, 1937.</ref>
Dochované prameny dokládají, že Štancl ještě v říjnu roku 1948 kandidoval na dvě významné funkce ve výboru: Patřil mezi pětici kandidátů na místopředsedu a rovněž byl navržen na funkci pokladníka. Z poslední dochované zprávy o valné hromadě spolku, konané 26. ledna 1949, vyplývá, že byl stále ještě členem výboru. V té době však Matice měla před sebou již jen krátkou budoucnost – v roce 1950 byla totiž ministerstvem vnitra zrušena, někteří její pracovníci zatčeni a uvězněni a veškerá spolková dokumentace zabavena a zničena. Matice cyrilometodějská byla znovu obnovena až po pádu komunistického totalitního režimu.
| |||