Augustin Štancl: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 142:
Dalším Štanclovým kaplanským a katechetským působištěm se stal od roku 1907 [[Prostějov]]. Působil zde nejprve jako zatímní profesor a od roku 1908 jako řádný profesor náboženství na tamní [[německá státní reálka v Prostějově|státní německé reálce]]. Prostějovským farářem byl v té době [[Karel Dostál-Lutinov]], jeden z ideových vůdců [[Katolická moderna|české katolické moderny]]. Spolupráce obou těchto kněží byla zpočátku velmi nadějná, avšak postupem času se vlivem různých okolností zcela zhatila a byla naopak nahrazena několikaletými rozbroji. Ty měly celou řadu příčin, především však byly způsobeny poněkud nonkonformními, bojovnými a prudkými povahami obou duchovních, jejichž jednání často postrádalo potřebnou rozvahu a diplomatický takt. Hlavní spor se vedl o stavbu Katolického domu v Prostějově, kterou prosazoval farář Dostál-Lutinov, zatímco Štancl byl proti. Kontroverze posílila také Štanclova návštěva u někdejšího olomouckého arcibiskupa [[Theodor Kohn|Theodora Kohna]] v rakouském [[Ehrenhausen|Ehrenhausenu]] v létě roku 1911. Kohn totiž prostějovského katechetu nadchl svou myšlenkou založit v [[Olomouc|Olomouci]] katolickou univerzitu, zatímco Dostál-Lutinov zaujímal už z dřívějších dob vůči tomuto rezignovanému arcibiskupovi kritický postoj. Vzájemné spory nakonec vyřešilo až Štanclovo přeložení zpět do [[Kroměříž|Kroměříže]] v roce 1914.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Marek|jméno = Pavel|příjmení2 = Soldán|jméno2 = Ladislav|titul = Karel Dostál-Lutinov bez mýtů, předsudků a iluzí|vydání = |vydavatel =Arca JiMfa |místo = Třebíč|rok = 1998|počet stran = |strany = 234-236|isbn = }}</ref>
[[File:Hrob Augustina Štancla.jpg|vlevo|náhled|upright=1.3|Hrob ThDr. Augustina Štancla a [[Ignác Stuchlý|P. Ignáce Stuchlého]] na hřbitově ve [[Fryšták|Fryštáku]].]]V Kroměříži působil Štancl jako katecheta na [[Piaristické gymnázium v Kroměříži|Státním německém gymnáziu]] do roku 1920, kdy přešel do [[Moravská Ostrava|Moravské Ostravy]], kde vyučoval rovněž na [[Německé státní gymnázium Moravská Ostrava|Státním německém gymnáziu]]. Z Ostravy však odešel velmi brzy – již v únoru 1922 byl na vlastní žádost přeložen na [[Gymnázium Hranice|Státní reálné gymnázium]] do [[Hranice (okres Přerov)|Hranic]] na Moravě. Zde pak dalších devět let, až do odchodu do penze na začátku roku 1931, vyučoval náboženství, latinu a také němčinu.<ref>Státní okresní archiv Přerov, Výroční zprávy Státního reálného gymnázia v Hranicích.</ref> V roce 1933 se z Hranic přestěhoval do [[Olomouc|Olomouce]], kde až do druhé poloviny padesátých let žil v městské části [[Hejčín]], nedaleko nově vybudovaného [[Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc)|kostela sv. Cyrila a Metoděje]].
Štancl již od mládí udržoval blízké kontakty s rodinou svého strýce - lékárníka, průmyslníka a starosty [[Uherské Hradiště|Uherského Hradiště]] - [[Josef Stancl|Josefa Stancla]]. Od roku 1931 se stal také spolu-obnovitelem tradice poutí ke [[Kaple svatého Rocha (Uherské Hradiště)|kapli sv. Rocha nad Uherským Hradištěm]], která byla opravena z iniciativy manželky lékárníka Stancla - [[Antonie Stanclová|Antonie, roz. ze Schullernů]] (1857–1940). Štancl zde pak až do vysokého věku pravidelně jezdíval celebrovat poutní mši svatou (každý rok v srpnu).<ref>STANCL, Igor. Vzpomínka na hradišťské poutě. In: ''Zpravodaj města Uherské Hradiště'', 2003, č. 10, s. 18.</ref>
Řádek 164:
Salesiánská řeholní společnost Štancla natolik nadchla, že ji začal všestranně podporovat – ať už články v tisku a přednáškami, tak i sháněním peněz a hledáním vhodných kandidátů pro studia v české salesiánské komunitě, která vznikla na přelomu let 1924–1925 rovněž v Perose Argentině, kde nahradila Slováky, kteří již v říjnu 1924 přesídlili do vlasti (Štancl Perosu také osobně navštívil v červenci 1925 a pravděpodobně i v březnu 1924).<ref>''Životopisné paměti P. Ignáce Stuchlého''. 1. díl (uloženo v Domě Ignáce Stuchlého ve Fryštáku).</ref>
[[File:Biskup Trochta, P. Stuchlý, Mons. Štancl.jpg
Českému salesiánskému dílu byl příznivě nakloněn i arcibiskup [[Leopold Prečan|ThDr. Leopold Prečan]] a Štanclovi se postupně dařilo získat řadu dobrodinců, kteří salesiány podporovali. Mezi ně patřil také významný představitel českých přistěhovalců v USA [[Hynek Dostál|JUDr. Hynek Dostál]], jehož prostřednictvím Štancl agitoval pro salesiánské dílo i v zámoří. Od roku 1926 Štancl také usiloval o založení oficiálního sdružení [[salesiánští spolupracovníci|salesiánských spolupracovníků]].
| |||