|
'''Velkou koalicí''' je většinou chápáno spojenectví dvou nejsilnějších politických stran, které jsou zpravidla opačných politických ideologií (např. pravice a levice).<sup> </sup>Pojem velká koalice (tzv. grand coalition) je někdy používán i v širším slova smyslu jako termín označující vlády složené z více než dvou stran, nicméně se pak význam termínu velká koalice úplně ztrácí. To čemu se někdy říká grand coalition se v češtině označuje jako „[[Široká koalice|široká koalice]]“, či „nadměrná koalice“. Toto spojenectví na exekutivní úrovni je uspořádaná v parlamentním systému více politických stran a disponuje nadpoloviční většinou hlasů v legislativním orgánu, kterému je vláda, v níž jsou obě strany zastoupeny, odpovědná. Podmínkou velké koalice je to,tedy žespojení sedvou zdevelkých sejdoupolitických stranystran, které jsou ideologicky protikladné, a mimo jejich spojení zůstává minimálně jeden další protivník.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Balík|jméno = Stanislav|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Typologie exekutivních koalic v českém prostředí|vydání = |vydavatel = Aleš Čeněk|místo = |rok = 2006|počet stran = |strany = |isbn = }}</ref> Toto spojenectví na exekutivní úrovni je uspořádaní v parlamentním systému s více politickými stranami a disponuje nadpoloviční většinou hlasů v legislativním orgánu, kterému je vláda, v níž jsou obě strany zastoupeny, odpovědná. Termín velká koalice je nejběžněji používán v zemích, kde existují dvě dominantní strany s různými ideologickými orientacemi, z nichž žádnažádná ovšem nedisponuje v parlamentu absolutní většinou křesel, s různými ideologickými směry, a několik dalších menších stran, které uspěly ve volbách- a zajistily simají zastoupení v parlamentu. VětšinouObvykle se obě dvě velké strany nejdříve snaží vytvořit vlastní většinovévětšinovou vládyvládu s pomocí menších ideově spřízněných stran. Teprve pokud se tato varianta nepodaří, začínají jednat společně o velké koalici. Vzhledem k tomu, že se obě velké strany zpravidla liší v hlavních ideologických otázkách a jsou všeobecně vnímanývnímány jako hlavní soupeři, nepatří velká koalice k nejčastějším modelům vládnutí.
== Příčiny velké koalice ==
Vyskytují se situace, ve kterých za normálních okolností může být žádoucí sestavit vládu dvou největších stran z opačných ideologických táborů. Tyto situace mohou nastat například při patovém výsledku voleb (žádná z hlavních politických stran nemůže tvořitsestavit vládu sama nebo s podporou malých stran), v případě, že možnost vytvořit koalici je ztížena velkým volebním ziskem extrémistických stran, nebo v případě potřebnosti větší autority vlády.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Koalice|url = http://cs.wikipedia.org/wiki/Koalice|vydavatel = |místo = |datum vydání = }}</ref><sup> </sup>Další možnosti vzniku velké koalice mohoumůže být napříkladhluboká těžké hospodářskéhospodářská krize, války-válka nebo nutnost prosadit důležitou ústavní změnu. Jedná se tedy většinou o okolnosti, ve kterých cítí lidé pociťují potřebu národní jednoty a stability, která v tu dobu překonává běžné ideologické rozdíly. To platí zejména tam, kde je široká shoda o nejlepší politice s vypořádáním se s krizí. V tomto případě může velká koalice nastat- i v případěsituaci, kdy má jedna strana dostatekdostatečný počet míst v parlamentu k tomu, aby vládla sama. Příkladem může být i národní vláda Velké Británie během první světové války.
Další možnou příčinou vzniku velké koalice může být, když hlavní strany zjistí, že mají více společného a jsou si navzájem ideologicky blíže, než s ostatními menšími stranami, nebo že roztříštěnost menších stran je už tak velká, že žádná jiná koalice by už nebyla stabilní. Příkladem může být Rakousko, kde dominantní politické levicové a pravicové strany často vytvářejí velké koalice, aby udržely krajní levici nebo krajní pravici mimo vládu jak tomu bylo kupříkladu v letech 1945-1966 a 1987-2000 mezi Sociální demokratickou stranou Rakouska ([[Sociálně demokratická strana Rakouska|SPÖ]]) a Rakouskou lidovou stranou ([[Rakouská lidová strana|ÖVP]]).<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Grand coalition|url = http://en.wikipedia.org/wiki/Grand_coalition|vydavatel = |místo = |datum vydání = }}</ref>
== Příklady velkých koalic ==
=== Německo ===
[[Vláda Kurta Georga Kiesingera]] působící od prosince 1966 do října 1969, byla koalicí mezi dvěma největšími stranami Spolkové republiky Německa, Sociálně demokratickou stranou Německa ([[Sociálnědemokratická strana Německa|SPD]]) a Křesťansko-demokratická unie a bavorskábavorskou Křesťansko-sociální unieunií ([[Křesťanskodemokratická unie|CDU]]/[[Křesťansko-sociální unie Bavorska|CSU]]). Formálně se tedy jednalo o koalici tří stran, protože [[Křesťansko-sociální unie Bavorska|CSU]] je samostatná politická strana. Standardně je ale považována společně s [[Křesťanskodemokratická unie|CDU]] za jednu stranu, neboť [[Křesťanskodemokratická unie|CDU]] působí ve všech spolkových zemích kromě Bavorska, zatímco [[Křesťansko-sociální unie Bavorska|CSU]] působí pouze v Bavorsku. K této velké koalici došlo po krizi koalice [[Křesťanskodemokratická unie|CDU]]/[[Křesťansko-sociální unie Bavorska|CSU]] a Svobodné demokratické strany ([[Svobodná demokratická strana|FDP]]) z důvodu neshod ohledně státního rozpočtu.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Vláda Kurta Georga Kiesingera|url = http://cs.wikipedia.org/wiki/Vl%C3%A1da_Kurta_Georga_Kiesingera|vydavatel = |místo = |datum vydání = }}</ref>
VládaDalší Spolkovévelkou republikykoalicí Německabyla vláda v letech 2005-2009 vedená kancléřkou [[Angela Merkelová|Angelou Merkelovou]], jež byla první ženou v Německu zvolená do této funkce. Velkou koalici tvořily- Křesťansko-demokratická unie a bavorská Křesťansko-sociální unie ([[Křesťanskodemokratická unie|CDU]]/[[Křesťansko-sociální unie Bavorska|CSU]]) se Sociálnědemokratickou stranou Německa ([[Sociálnědemokratická strana Německa|SPD]]). Od roku 2013 tvoří strany [[Křesťanskodemokratická unie|CDU]]/[[Křesťansko-sociální unie Bavorska|CSU]] a [[Sociálnědemokratická strana Německa|SPD]] v Německu opět velkou koalici v čele s [[Angela Merkelová|Angelou Merkelovou]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = Padgett|jméno = Stephen|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Developments in German Politics 4|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = 2014|počet stran = |strany = |isbn = }}</ref>
=== Rakousko ===
Klíčem ke startu konsociační demokracie v Rakousku bylo právě vytvoření velké koalice, tedy koalice mezi konzervativními katolíky ([[Rakouská lidová strana|ÖVP]]) a sociálními demokraty ([[Sociálně demokratická strana Rakouska|SPÖ]]). Tato koalice byla vytvořená po druhé světové válce v roce 1945 a po každých volbách byla veřejně deklarována a potvrzována. Vydržela po šest volebních období až do roku 1966.
Druhá velká koalice mezi dvěma největšími stranami v Rakousku- Sociální demokratickou stranou ([[Sociálně demokratická strana Rakouska|SPÖ]]) a Rakouskou lidovou stranou ([[Rakouská lidová strana|ÖVP]]) vládla v letech 1987-2000, přičemž oproti minulému období měla v této koalici převládající roli Sociálně demokratická strana Rakouska ([[Sociálně demokratická strana Rakouska|SPÖ]]).<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Politics of Austria|url = https://en.wikipedia.org/wiki/Politics_of_Austria|vydavatel = |místo = |datum vydání = }}</ref>
== Výhody a nevýhody ==
Velká koalice má své výhody i nevýhody. Začneme-li výhodami, nabízí se především v podobě možnosti vzájemných domluv obou stran prosadit rozumné reformy s velkou šancí na dlouhodobé fungování (protože by byly vyjednány přes politický střed jako kompromisy). Velká koalice nabízí i jistou politickou stabilitu, neboť má pohodlnou většinu a ostatní strany ji nemohou sesadit.- Toto pro koalici znamená vládu bez vážnějších hrozeb. Pokud se takové vládnutí opírá o rozumný vládní program, může být vláda velké koalice přínosem.
Co se týče nevýhod, existuje zde velká pravděpodobnost dělení politické moci. Ve vyspělé demokracii je takové nebezpečí zmírňováno například vyspělou občanskou společností, silnými médii, nezávislými soudy-, nebo vlivem nadstranických institucí, jako je centrální banka či Nejvyšší kontrolní úřad. Bohužel veVe státech demokraticky méně vyspělých to může znamenat jisté nebezpečí. K nevýhodám velkých koalic patří i dočasné potlačení zdravé opozice, které může paradoxně vést k posílení opozičních stran.- Toto by samozřejmě nevadilo v případě, že by se opozice skládala ze stran jenompouze demokratických. Takového posílení jsme mohli být svědky například v Rakousku, kde dlouholetá velká koalice mezi sociálními demokraty a lidovci nakonec dopomohla k silnému politickému postavení Svobodným demokratům Jörga Haidera.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = Pehe|jméno = Jiří|titul = Co by přinesla velká koalice?|url = http://www.pehe.cz/clanky/2005/co-by-prinesla-velka-koalice|vydavatel = |místo = |datum vydání = }}</ref>
== Odkazy ==
|
