Mesiáš: Porovnání verzí

Jejich eschtaologie jako představa souboje mezi silami dobra a zla, je v podstatě shodná s eschatologickými představami [[Persie|perského]] [[Zoroastrismus|zoroastrismu]]. Pro Esejce byl největším protivníkem „Zločinný kněz“ (pravděpodobně [[Alexander Janaeus]] nebo [[Jan Hyrkán]]), vůdcem esejské komunity pak „Učitel spravedlnosti“ (možná kněz, jehož návrat Esejci očekávali) - ten není nikde označován jako král a není považován za Davidova potomka. Mesiáš sám bude pocházet z Davidova rodu. Jedná se o tzv. mesiášskou diarchii, kdy pomazaným králem bude mesiáš z rodu Davidova, doprovázen pomazaným veleknězem z rodu Cadokova. Tím bude obnovena rovnováha a nastolena vláda blahobytu jako za časů zakladatelů těchto dvou rodů. Závěrečnou bitvu mezi Syny světla a Syny temnoty povede ovšem sám [[Hospodin]].

Od dob pozdních [[tana'im]] se v eschatologii rabínského judaismu objevuje tradice o nutnosti příchodu dvou Mesiášů, a sice Mesiáše, syna Josefa ''(Mašiach ben Josef)'', a Mesiáše, syna Davida ''(Mašiach ben David)''. Podle této představy má Mesiáš, syn Josefa, připravit cestu Mesiáši, synu Davidovu.<ref>{{Talmud, traktát ''Suka 52a}}''</ref> Mesiáš, syn Josefa, má bojovat proti Božím nepřátelům za sjednocení Izraele pod vládou Hospodina a při plnění tohoto úkolu zemřít. Teprve poté má přijít Mesiáš, syn Davidův, a završit nápravu světa tím, že nastolí Boží vládu ve zcela zřetelné a nezastřené formě.<ref>{{Citace monografie|jméno=Markéta|příjmení=Holubová|odkaz na autora=Markéta Holubová|titul=Ha-rav Šneur Zalman z Ljady: LIKUTEJ AMARIM – TANJA|místo=Brno|rok=2007|vydavatel=L. Marek|isbn=978-80-86263-97-7|stránky=230-231, poznámka pod čarou č. 1238}}</ref> První jednoznačné zmínky o této doktríně se vyskytují v Gemaře a v [[targum]]ech. [[Josef Klausner]] se domnívá, že se idea druhého Mesiáše objevuje až po [[povstání Bar Kochby]] jako výsledek snahy vlít do srdce národa novou naději. Druhý Mesiáš také může odkazovat na znovu sjednocení [[izraelský národ|deseti ztracených kmenů]].