Augustin Štancl: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 157:
Dochované prameny dokládají, že Štancl ještě v říjnu roku 1948 kandidoval na dvě významné funkce ve výboru: Patřil mezi pětici kandidátů na místopředsedu a rovněž byl navržen na funkci pokladníka. Z poslední dochované zprávy o valné hromadě spolku, konané 26. ledna 1949, vyplývá, že byl stále ještě členem výboru. V té době však Matice měla před sebou již jen krátkou budoucnost – v roce 1950 byla totiž ministerstvem vnitra zrušena, někteří její pracovníci zatčeni a uvězněni a veškerá spolková dokumentace zabavena a zničena. Matice cyrilometodějská byla znovu obnovena až po pádu komunistického totalitního režimu.
== Průkopník českého salesiánského díla ==
Původním cílem propagátorů katolické školy sdružených v Matici cyrilometodějské bylo mj. přivést na Moravu Kongregaci školských bratrů, kterou chtěli usadit v Olomouci. Tento záměr však z více důvodů ztroskotal ještě před první světovou válkou.
V roce 1919 se však Štancl náhodně seznámil s tehdy ještě ne příliš známou řeholní společností salesiánů založenou ve druhé polovině 19. století italským knězem Janem Boskem, která se věnovala především výchově chlapecké mládeže. První salesiáni, se kterými se Štancl potkal (v Přerově na vlakovém nádraží) byli Poláci, kteří se vraceli z Vídně z exercicií do svého ústavu v Oswiecimi (Osvětimi), kam přišli z Itálie již v roce 1898. Štancl brzy po tomto setkání tento jejich ústav navštívil. V dalších letech pak kontaktoval slovenské salesiány, kteří měli svou první komunitu od školního roku 1921–1922 v Perose Argentině v Itálii. S českými salesiánskými studenty v Itálii, kteří kvůli malému počtu zatím ještě nebyli sdružení dohromady, začal Štancl korespondovat asi od podzimu 1923.
Salesiánská řeholní společnost Štancla natolik nadchla, že ji začal všestranně podporovat – ať už články v tisku a přednáškami, tak i sháněním peněz a hledáním vhodných kandidátů pro studia v české salesiánské komunitě, která vznikla na přelomu let 1924–1925 rovněž v Perose Argentině, kde nahradila Slováky, kteří již v říjnu 1924 přesídlili do vlasti (Štancl Perosu také osobně navštívil v červenci 1925 a pravděpodobně i v březnu 1924).
Zatímco Štancl zajišťoval podporu a propagaci salesiánů na Moravě, v Čechách tytéž aktivity vyvíjel P. Karel Klement. Oba tito „průkopníci“ také vyslali na studia k českým salesiánům v Itálii první velkou skupinu pětadvaceti českých chlapců, kteří do Perosy dorazili 15. prosince 1924. Ředitelem této české komunity byl ustanoven vůbec první český salesián P. Ignác Stuchlý (1869–1953), který se Štanclem během dalších let navázal nejen blízkou spolupráci, ale také srdečné přátelství.
Českému salesiánskému dílu byl příznivě nakloněn i arcibiskup ThDr. Leopold Prečan a Štanclovi se postupně dařilo získat řadu dobrodinců, kteří salesiány podporovali. Mezi ně patřil také významný představitel českých přistěhovalců v USA JUDr. Hynek Dostál, jehož prostřednictvím Štancl agitoval pro salesiánské dílo i v zámoří. Od roku 1926 Štancl také usiloval o založení oficiálního sdružení salesiánských spolupracovníků.
Téhož roku salesiáni na Moravě také získali první nemovitosti – jednalo se o polnosti a dům v Černotíně a především o větší dům v Přerově, který jim připadl v pozůstalostním řízení po zemřelém přerovském děkanovi Ignáci Zavřelovi. Protože salesiáni zatím nebyli v ČSR a neměli zde ani žádný právní statut, zajišťoval pro ně většinu majetkově právních záležitostí právě A. Štancl.
Nejpozději od roku 1926 se také začalo vážněji uvažovat o přesunutí salesiánů do českých zemí a v souvislosti s tím probíhala různá jednání o nabídkách míst, kde by se mohli usadit. Zpočátku se jevilo jako nejnadějnější obsazení domu v Přerově, již v polovině roku 1926 se však ukázal, že to nebude možné, protože tamní nájemníci jsou zákonem chráněni nejméně do roku 1928. Štancl proto pokračoval v dalších jednáních, mj. dokonce ve Zlíně osobně jednal s továrníkem Tomášem Baťou o možném usazení salesiánů v tomto městě. O prázdninách roku 1927 se však nakonec Štanclovi po složitých jednáních (probíhajících již od března 1926) podařilo pro salesiány zakoupit bývalý objekt klášterní školy ve Fryštáku u Zlína. Salesiáni se v tomto svém prvním domě usadili v září téhož roku. Po jejich příchodu význam Štanclovy role sice poněkud pominul, nicméně i poté se tento salesiánský sympatizant aktivně angažoval v jejich prospěch v různých záležitostech a často jezdíval navštěvovat jejich domy, které postupně v Čechách a na Moravě zakládali. Od října 1933 byl také členem Spolku pracovníků salesiánských v ČSR, jež byl založen jako organizace právně zastupující salesiány, kteří v ČSR do té doby stále nebyli právně uznáni (k tomu došlo až v lednu 1936).
Až do nedávné doby se spekulovalo o tom, že Štancl nedlouho před svou smrtí složil řeholní sliby a stal se členem salesiánské řeholní rodiny. Neexistoval však žádný přímý písemný doklad, který by tuto skutečnost potvrzoval (což bylo pro období totality pochopitelné), takže šlo jen informaci, která se ústně tradovala mezi starší generací salesiánů. Světlo do celé záležitosti nakonec vnesl teprve až zcela náhodný objev učiněný v červnu 2014 v archivu České salesiánské provincie v Praze – Kobylisích. Šlo o dopis, který salesiánu – koadjutorovi Josefu Kalovi (1917–1992) v dubnu 1991 napsal salesián P. Oldřich Med (1914–1991), tehdejší duchovní správce v Rosicích u Brna. Med v dopise reagoval na žádost Kaly, který se oženil a později ovdověl a měl tužbu vrátit se zpět do salesiánské řeholní společnosti: „Milý Jozefe, předložil jsem minulý týden na inspektoriální radě Tvé přání obnovit salesiánské sliby a bylo jednomyslně přijato vzhledem k Tvému zdravotnímu stavu dovolit Ti, abys směl tyto sliby soukromě do mých rukou složit podobně, jak to učinili na konci svého života P. Hruška, P. Frant. Veselý, Dr. Štancl…“ Až tento dopis tedy zcela jasně potvrdil, že Štancl skutečně salesiánské řeholní sliby složil, a stal se tak ještě před smrtí tajně salesiánem.
== Odkazy ==
| |||