Augustin Štancl: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Syzet (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
Syzet (diskuse | příspěvky)
Přidána kapitola "Činnost v Matici cyrilometodějské"
Řádek 149:
 
== Činnost v Matici cyrilometodějské ==
Hlavní zájmovou oblastí, v níž se Štancl po celý život angažoval, byl tzv. „boj o katolickou školu“ – tj. snaha o znovuobnovení ztraceného katolického ducha na státních školách. Za tím účelem založil v roce 1900 v [[Olomouc|Olomouci]] spolu s dvěma kněžími z tamního kněžského semináře ([[Jan Kořistka|P. Janem Kořistkou]] a [[Cyril Sládeček|P. Cyrilem Sládečkem]]) český katolický školský spolek [[Matice cyrilometodějská]]. Prvním matičním předsedou byl zvolen již zmiňovaný olomoucký právník [[Mořic Hruban|JUDr. Mořic Hruban]], Štancl se stal místopředsedou. Matice však měla zpočátku spíše regionální charakter: Za cíl si stanovila vybudovat v Olomouci česko-jazyčné katolické měšťanské školy a přivést sem z [[Bubeneč|Bubenče]] u Prahy kongregaci [[Kongregace školských bratří|Školských bratrů]].
 
Záběr své činnost spolek rozšířil od roku 1908, kdy A. Štancl začal prosazovat vybudování katolického [[pedagogium|pedagogia]] – vzdělávacího ústavu pro budoucí katolické učitele. Ještě více se činnost Matice rozrostla po roce 1910, kdy se stal jejím jednatelem [[František Světlík|P. František Světlík]]. Spolek se totiž začal orientovat také na vydavatelskou a obchodní činnost, zřídil samostatný sekretariát, a především začal zakládat matiční odbory (pobočky) po celé Moravě. Tím se v krátké době několikanásobně rozšířila členská základna: Zatímco před rokem 1910 neměla Matice ani 1000 členů, v roce 1915 jejich počet dosahoval téměř 21 000.
Štanclova role ve spolku byla variabilní a během let se měnila. Poté, co po založení vykonával funkci místopředsedy, je v roce 1909 uváděn jako jednatel. Mimo to byl také členem ústředního výboru spolku. V roce 1913 byl však kvůli dlouhodobým názorovým střetům se spolkovými funkcionáři ThDr. Josefem Kachníkem, P. Františkem Světlíkem a spolkovým sekretářem Františkem Dolanským (tyto spory měly dohru i u soudů) z Matice vyloučen. Zpět se vrátil asi v roce 1919, kdy založil nový místní odbor Matice cyrilometodějské v Kroměříži. Během období první republiky jeho pozice v Matici opět získávala na vážnosti. Od začátku roku 1923 se totiž stal šéfredaktorem tiskového spolkového orgánu Rodina a škola, který redigoval až do roku 1935. Kromě toho byl v roce 1925 opět zvolen do ústředního výboru Matice a o rok později, 19. května 1926, byl spolu s arcibiskupem Leopoldem Prečanem a kanovníkem Františkem Světlíkem jmenován čestným členem spolku. Svůj kariérní postup v Matici pak završil na jaře 1938, kdy byl zvolen předsedou spolku. Na tomto postu Štancl setrval do začátku července 1942. O jeho dalším angažmá v Matici toho není příliš známo. V roce 1943 zastával funkci jednatele. Po válce, v roce 1946, je opět uváděn jako předseda. V té době Štancl také přivedl do spolku katolického intelektuála Josefa Vlčka, kterého ustanovil generálním tajemníkem Matice. J. Vlček se později stal Štanclovým ideovým následovníkem a předsedou obnovené Matice cyrilometodějské po roce 1989.
 
Dochované prameny dokládají, že Štancl ještě v říjnu roku 1948 kandidoval na dvě významné funkce ve výboru: patřil mezi pětici kandidátů na místopředsedu a rovněž byl navržen na funkci pokladníka. Z poslední dochované zprávy o valné hromadě spolku, konané 26. ledna 1949, vyplývá, že byl Štancl stále ještě členem výboru MCM. V té době měla Matice před sebou již jen krátkou budoucnost – v roce 1950 byla totiž ministerstvem vnitra zrušena, někteří její pracovníci zatčeni a uvězněni a veškerá spolková dokumentace zabavena a zničena. Spolek byl znovu obnoven až po pádu totalitního režimu.
Štanclova role ve spolku byla variabilní a během let se měnila. Poté, co po založení vykonával funkci místopředsedy, je v roce 1909 uváděn jako jednatel. Mimo to byl také členem ústředního výboru spolku. V roce 1913 byl však kvůli dlouhodobým názorovým střetům se spolkovými funkcionáři [[Josef Kachník|ThDr. Josefem Kachníkem]], [[František Světlík|P. Františkem Světlíkem]] a spolkovým sekretářem [[František Dolanský|Františkem Dolanským]] (tyto spory měly dohru i u soudů) z Matice vyloučen. Zpět se vrátil asi v roce 1919, kdy založil nový místní odbor Matice cyrilometodějské v [[Kroměříž|Kroměříži]]. Během období [[První republika|první republiky]] jeho pozice v Matici opět získávala na vážnosti. Od začátku roku 1923 se totiž stal šéfredaktorem tiskového spolkového orgánu ''[[Rodina a škola]]'', který redigoval až do roku 1935. Kromě toho byl v roce 1925 opět zvolen do ústředního výboru Matice a o rok později, 19. května 1926, byl spolu s arcibiskupem [[Leopold Prečan|Leopoldem Prečanem]] a kanovníkem [[František Světlík|Františkem Světlíkem]] jmenován čestným členem spolku. Svůj kariérní postup v Matici pak završil na jaře 1938, kdy byl zvolen předsedou spolku. Na tomto postu Štancl setrval do začátku července 1942. O jeho dalším angažmá v Matici toho není příliš známo. V roce 1943 zastával funkci jednatele. Po válce, v roce 1946, je opět uváděn jako předseda. V té době Štancl také přivedl do spolku katolického intelektuála [[Josef Vlček|Josefa Vlčka]], kterého ustanovil generálním tajemníkem Matice. J. Vlček se později stal Štanclovým ideovým následovníkem a předsedou obnovené Matice cyrilometodějské po roce 1989.
 
Dochované prameny dokládají, že Štancl ještě v říjnu roku 1948 kandidoval na dvě významné funkce ve výboru: patřil mezi pětici kandidátů na místopředsedu a rovněž byl navržen na funkci pokladníka. Z poslední dochované zprávy o valné hromadě spolku, konané 26. ledna 1949, vyplývá, že byl Štancl stále ještě členem výboru MCM. V té době měla Matice před sebou již jen krátkou budoucnost – v roce 1950 byla totiž ministerstvem vnitra zrušena, někteří její pracovníci zatčeni a uvězněni a veškerá spolková dokumentace zabavena a zničena. SpolekMatice bylcyrilometodějská byla znovu obnovenobnovena až po pádu komunistického totalitního režimu.
 
 
Řádek 195 ⟶ 198:
=== Externí odkazy ===
* {{NK ČR|jk01131078}}
* Heslo "Augustin Štancl" in: PETERA, Václav: ''Géniové Církve i vlasti'', Rkp. uložený v [[Centrální katolická knihovna|Centrální katolická knihovně KTF UK v Praze]], Praha 1964. Díl XIII, s. 57 [http://www.cdct.cz/petera/data/dil.XIII/pet.57.jpeg Dostupné online] – zde i fotografie
 
{{DEFAULTSORT:Štancl, Augustin}}