Konotace: Porovnání verzí

'''Konotace''' těsně souvisí s lidskou komunikací <ref> DeVito, J. A.: ''Základy mezilidské komunikace. ‘‘ </ref>, je nepostradatelnou součástí komunikačního řetězce. Konotací se rozumí [[Vágnost|vágní]] (tj. mlhavé, rozmazané, neurčité), subjektivně a [[Emoce|emocionálně]] zabarvené přiřazení významu dané jazykové konstrukci (např. slovu, větě) použitého sdělovacího jazyka příjemcem zprávy – [[adresát]]em. Konotaci tedy provádí příjemce zprávy, viz obr. 1. Sdělující člověk ([[zdroj informace]]) svoje myšlenky (výsledky své vnitropsychické činnosti) [[Transformace|transformuje]] z hypotetických vnitropsychických jazyků do komunikačního jazyka. Této činnosti se říká formulace viz. obr. 1. Sdělovacím jazykem se v tomto případě míní veškeré vnější projevy sdělujícího člověka, které použije pro komunikaci s jiným člověkem či lidmi. Je to obvykle přirozený jazyk obohacený o mimiku, pohledy očí, gesta, pohyby těla atd., jimž sdělující člověk vyjadřuje i své emoce, bez nichž není člověk schopen nejen myslet, ale ani sdělovat.

Tento jazyk, co do bohatosti projevů (výrazů), pak z hlediska příjemce (adresáta), závisí na tom, jak je bohatost jazyka (výrazů) omezena sdělovací cestou (vlastnostmi [[sdělovací kanál | sdělovacího kanálu]]), tedy způsobem komunikace: na tom, zda se jedná o komunikaci z očí do očí, přenos obrazu, přenos řeči na dálku, psaný text atp. Z teorie (syntaktické) informace je známo, že vhodnou manipulací se syntaktickou složkou informace (kódováním), lze čelit vlastnostem sdělovacího kanálu a nalézt podmínky (kódování) pro nejmenší poškození přenášené informace. Něco podobného lze aspoň naznačit i v případě, kdy sdělovacím jazykem je onen velice košatý jazyk obsahující gesta, mimiku atd., a sdělovací kanál je schopen přenášet např. pouze tištěný text. Tímto nástrojem je v tomto případě (umělecká) schopnost člověka, tento košatý jazyk do jisté míry reprezentovat psaným slovem.