Velkokníže: Porovnání verzí

** poté mongolsko-tatarští [[chán]]ové propůjčovali titul pokaždé jednomu ruskému [[vazal]]skému knížeti (např. roku [[1252]] [[Alexandr Něvský|Alexandru Něvskému]] z [[Novgorod]]u, roku [[1264]] [[Jaroslav III. Jaroslavovič|Jaroslavu III.]] či roku [[1331]] [[Ivan I. Kalita|Ivanu I. Kalitovi]] Moskevskému);

* rakouští panovníci [[Sedmihradsko|Sedmihradska]] dov rokuletech [[1765]]-[[1918]];

* ruští panovníci [[Finské velkoknížectví|Velkoknížectví finského]] do roku [[1917]]/18.

V [[Rusko|Rusku]] od [[18. století]] - v době absolutismu se tituly „velkokníže“ (rus. „Великий Князь“ - velikij kňaz) a „velkokněžna“ (rus. „Великая Княжна“ či „Великая Княгиня“ - velikaja kňažna nebo velikaja kňagiňa)začaly používat pro děti (mužského i ženského pohlaví) panujícího monarchy, což bylo oficiálně stvrzeno v ''Nařízení o imperátorské rodině'' cara [[Pavel I. Ruský|Pavla I.]] z [[5. duben|5. dubna]] [[1797]]. Titul v zásadě odpovídal, třebaže ne zcela, evropskému titulu „princ“ nebo „kníže“ (angl. „prince“, špan. „príncipe“, něm. „Prinz“ ap.]. Titul „velkokníže“ dával jeho držiteli formální právo být jedním z [[pretendent]]ů [[trůn]]u [[Ruské impérium|Ruského impéria]]. Velkokníže mohl ovšem také být rozhodnutím imperátora titulu zbaven, pokud okolnosti jeho narození nebo života byly v rozporu s články ''Nařízení'', stanovujícími požadavky na osoby vhodné k nastoupení na trůn. V ruském impériu byl člen imperátorské (= carské) rodiny oslovován titulem „Vaše imperátorská Výsosti“ («Ваше императорское высочество»). Tento titul měli členové carské rodiny, příbuzní imperátora (cara): ''„Titul velkoknížete, velkoněžny a imperátorských výsostíVýsostí přináleží synům, dcerám, bratrům, sestrám, a po mužské linii též všem vnukům imperátora.“'' (Úplná sbírka zákonů ruského impéria, sv. XXIV, 1830). Podle nařízení [[Alexandr III. Alexandrovič|Alexandra III.]], vydaného s cílem omezit počet osob nosících tento titul (a snížit tak náklady zatěžující státní pokladnu, neboť s titulem byly spojeny nemalé finanční požitky), mohli jej nosit pouze děti a vnuci imperátora. Pravnuci a další nosili titul „kníže imperátorské krve“.