Lysjanka: Porovnání verzí

Odebráno 132 bajtů ,  před 6 lety
-mezijazykové odkazy
(-mezijazykové odkazy)
| pojem nižšího celku = Oblast
| název nižšího celku = [[Čerkaská oblast|Čerkaská]] [[Soubor:Flag_of_Cherkasy_Oblast.png|18px]]
| administrativní dělení = správní sídlo rajónu ([[:uk:ЛисянськийLysjanský районrajón|ЛисянськийLysjanského районrajónu]])
| rozloha = 8,3
| počet obyvatel = 8 147
== Stručné dějiny městečka ==
 
Nejstarší doklady o osídlení zdejšího území pocházejí z [[8. století př. n. l.]]. Městečko samotné bylo založeno u soutoku říček Lysjanka (dnes je vyschlá) a [[Hnylyj Tikyč]]. Podle jedné hypotézy bylo městečko pojmenováno podle řeky, podle jiné dostaly řeka i městečko název podle lesů, které pokrývaly celý kraj, a podle třetí hypotézy názvy evokují spáleniště, jež v kraji zůstalo po mongolsko-tatarských nájezdech. Podle některých ukrajinských pramenů byla Lysjanka založena koncem [[14. století]] na místě starší osady. Podle polských pramenů zde byla do konce [[16. století]] „pustina“, tedy neobydlený, zalesněný kraj, který spadal pod „starostství“ (tenuta) [[Bila Cerkva|bělocerkevské]]. Požadavek na lepší zabezpečení kraje proti tatarským nájezdům vedl ke snahám o osídlení „pustin za [[Bila Cerkva|Bílou Cerekví]]“, takže stavy polsko-litevského státu ([[Rzeczpospolita]]) roku [[1590]] povolily králi [[:pl:ZygmuntZikmund III. WasaVasa|Zikmundovi III. Vasovi]] přidělovat území v tomto kraji šlechticům a zasloužilým osobnostem. Roku [[1593]] tak získal do správy rozsáhlé panství v okolí dnešní Lysjanky [[Sandoměř|sandoměřský]] šlechtic Walenty Czermiński. Toto rozhodnutí vyvolalo protesty měšťanů [[Bila Cerkva|Bílé Cerekve]], kteří na základě „práva prvního držitele“ považovali pozemky za své vlastnictví, již dříve tam zakládali jednotlivé usedlosti a využívali lesy jako svá loviště. Czermiński zemřel dříve, než stačil kraj osídlit. Území bylo převedeno pod „starostství“ [[:uk:Корсунь-Шевченківський|korsuňské]] a král roku [[1622]] udělil tamnímu starostovi (tenutarius) – polskému šlechtici [[:pl:Jan Daniłowicz|Janu DaniłowicziDaniłowiczovi]], vévodovi ruskému – privilegium k založení opevněného městečka s obrannou tvrzí (tzv. zámek). Lysjanka obdržela [[Magdeburské městské právo|magdeburská městská práva]], měšťané byli povinni udržovat výzbroj k obraně městečka.
 
Dějiny městečka byly pohnuté, podepsala se na nich všechna ukrajinská povstání, několik válek i bolševická vláda a hladomory. Roku [[1630]] vypuklo na pravobřežní [[Ukrajina|Ukrajině]] selsko-kozácké povstání pod vedením [[Záporoží|záporožského]] „neregistrovaného“ hetmana [[:pl:Taras Fedorowicz|Trjasila Fedoroviče]], k němuž se přidalo zdejší ukrajinské obyvatelstvo a během nějž byla z Lysjanky a okolí vyhnána polská šlechta a Židé. Polská vojska [[:pl:Stanisław Koniecpolski (hetman)|Stanisława Koniecpolského]] v rámci odvety vtrhla na Velikonoce do Lysjanky a během bohoslužeb v kostele povraždila velkou část obyvatelstva včetně žen a dětí. Během kozácko-selského povstání [[Bohdan Chmelnický|Bohdana Chmelnického]] proti šlechtě [[Rzeczpospolita|polsko-litevského státu]] ([[1648]] – [[1655]]) v Lysjance vznikla kozácká setnina, později přeměněná na samostatný kozácký pluk pod velením [[:uk:Максим Кривоніс|Maxima Krivonise]] a po jeho smrti Danka Jakimoviče. Po potlačení povstání a skončení polsko-ruských bojů zůstala Lysjanka v rámci pravobřežní [[Ukrajina|Ukrajiny]] pod polsko-litevskou správou. V letech [[1664]] – [[1665]] se Lysjanka stala jedním ze středisek povstání kozáků V. Varenicy a [[:uk:Височан Семен Гнатович|Semjona Vysočana]]. Stejně jako v jiných kozáckých městech se povstalci opevnili a Lysjanka odolala 26-dennímu obléhání vojskem pod velením hetmana [[:pl:Paweł Tetera|Pavla Teterji Morzkowského]]. Roku [[1671]] postihl celé město velký požár. Roku [[1674]] opustili téměř všichni obyvatelé Lysjanku a uchýlili se do levobřežní části Ukrajiny před vojsky hetmana [[:pl:PiotrPetro DoroszenkoDorošenko|Petra Dorošenka]], který se spojil s tureckým sultánem [[:pl:Mehmed IV.|Mehmedem IV.]] a [[Krymští Tataři|tatarským]] chánem [[:pl:Selim I. GirejGiraj|Selimem I. Girajem]] ve snaze vytvořit kozácký stát pod ochranou [[Osmanská říše|Osmanské říše]]. Kozácko-turecko-tatarská vojska opuštěné město vypálila a vyplenila. V letech [[1702]] – [[1704]] byli v obnovené Lisjance znovu pobiti či vyhnáni Poláci a Židé během povstání kozáckého plukovníka [[:pl:Semen PalejPalij|Semena Palije Hurka]], které bylo poraženo až s pomocí ruského cara [[Petr Veliký|Petra Velikého]] a hetmana [[Ivan Mazepa|Ivana Mazepy]]. Roku [[1768]] dobyli Lysjanku kozáčtí povstalci [[Hajdamáci|hajdamackého]] vůdce [[:en:Maksym Zalizniak|Maxima Zalizňaka]] a pobili polskou posádku, šlechtice, bohatší měšťany i židovské obyvatele. Ještě v témže roce se situace opakovala, když do Lysjanky dorazily oddíly vůdce Buhaje. Jeho skupina však byla hned vzápětí rozprášena [[Umaň|umaňskými]] kozáky. Jedním z důsledků [[Hajdamáci|hajdamackého povstání]] bylo oslabení [[Rzeczpospolita|polsko-litevského státu]] a vznik ruského protektorátu nad ním (od roku [[1768]]). Při druhém [[Dělení Polska]] ([[1792]] – [[1793]]) pak byla Lysjanka v rámci celé pravobřežní [[Ukrajina|Ukrajiny]] připojena k [[Ruské impérium|Ruskému impériu]].
 
Celé [[19. století]] znamenalo pro Lysjanku období klidu a postupného rozvoje. Vznikly zde první průmyslové podniky – lihovar, pivovar, cihelna, vodní i větrný mlýn, krupárna, lisovna oleje. Období prosperity se projevilo i ve výstavnosti městečka – stálo zde šest pravoslavných chrámů, starý dřevěný farní kostel při klášteru františkánů nahradil kostel kamenný, později opatřený dvěma věžemi. Byl založen špitál a starobinec pro nemajetné pravoslavné i katolíky. Uvažovalo se o vybudování lázní kolem železitých pramenů. Poslednímu polsko-litevskému vlastníkovi Lysjanky knížeti Wilhelmovi Radziwillovi byl všechen majetek včetně městečka zkonfiskován na příkaz cara za účast v proticarském povstání v letech [[1863]] – [[1864]]. V roce [[1870]] panství koupil ruský generál-adjuinkt M. G. Kaznakov a v majetku jeho rodiny zůstalo až roku [[1907]]. Po roce [[1905]] zasáhly revoluční bouře i zdejší kraj, ale byly rychle potlačeny a 21 hlavních organizátorů skončilo ve vyhnanství. Po [[První světová válka|první světové válce]] byla Lysjanka v centru regionálního kozáckého povstání proti německé a rakouské armádě, které během [[Ruská občanská válka|občanské války]] podporovaly posledního hetmana [[Pavlo Skoropadskyj|Pavla Skoropadského]]. V srpnu [[1920]] již byl celý kraj ovládán bolševickou [[Rudá armáda|Rudou armádou]].
Židé začali na území dnešní [[Ukrajina|Ukrajiny]] ve větší míře přicházet v [[16. století]]. Od roku [[1791]] jim bylo carským rozhodnutím povoleno usídlení pouze v pravobřežní části země. V okolí Lysjanky vznikly tři židovské obce: Bojarka, Vynohrad a největší samotná Lysjanka, v níž byla později vybudována i synagoga. Patrně největšího rozmachu dosáhla lysjanská židovská obec koncem [[19. století|19.]] a začátkem [[20. století]], kdy čítala asi 2300 obyvatel, kteří tvořili téměř třetinu zdejší populace. Roku [[1909]] byla při zdejší synagoze dokonce otevřena škola, kterou navštěvovalo 120 žáků.
 
Součástí dějin Lysjanky byly i rozsáhlé protižidovské násilnosti, k nimž došlo především během [[Hajdamáci|hajdamackého povstání]] v [[18. století]], ale i v několika jiných obdobích. Lysjanský [[pogrom]], k němuž došlo po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]] během občanské války, se stal výchozím motivem románu Stavr i Sara ruského spisovatele [[:ru:Латынин,Leonid Леонид АлександровичLatynin|Leonida Latynina]]. Německá nacistická okupační moc během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] přinesla úplnou likvidaci zdejší židovské komunity. Dnes jsou jediným dokladem o někdejší existenci zdejší židovské obce torza dvou židovských hřbitovů na návrší nad Lysjankou.
 
== Osobnosti spjaté s městečkem ==
 
* Podle jedné hypotézy se v polovině [[16. století]] v některé usedlosti na místě budoucí Lysjanky narodil otec [[Bohdan Chmelnický|Bohdana Chmelnického]] [[:pl:MichałMichal ChmielnickiChmelnický|MichailoMichal]]. Podle jiné hypotézy se zde roku [[1595]] narodil sám [[Bohdan Chmelnický]].
* [[Taras Ševčenko]], ukrajinský básník, spisovatel a malíř, zde roku [[1826]] pobýval u svého strýce a učil se malovat. Událost připomíná nedokončený památník ''Ševčenkova studna'', který je budován od roku [[1989]]. V parku před kulturním domem stojí Ševčenkův pomník.
* [[Leo Birinski]], židovský dramatik, filmový scenárista a režisér, se roku [[1884]] v Lysjance pravděpodobně narodil.
12 660

editací