Ideologie: Porovnání verzí

Odebráno 6 bajtů ,  před 5 lety
m
mezery
m (mezery)
'''Ideologie''' je propracovaná soustava názorů, postojů, [[hodnoty|hodnot]] a [[idea|idejí]] s [[apologeta|apologetickou]] nebo ofenzivní funkcí založenou na formulování [[politika|politických]], hospodářských, světonázorových a/nebo podobných zájmů určité skupiny. V politické a společenské praxi se ideologie vládnoucí skupiny projevuje např. ve formě [[filosofie]], [[Právo|práva]] či [[Morálka|morálky]], obecně se skrze svou subjektivitu snaží o formulaci celkového výkladu společnosti a člověka jako takového.
 
V angloamerickém prostředí je obvyklé i užívání termínu ''ideologie'' pro neutrální označování ucelené soustavy myšlenek a výpovědí. V evropském prostředí má termín častěji pejorativní vyznění a vyjadřuje též uzavřenost, jednostrannost a [[iracionalismus|iracionální]] a [[propaganda|propagandistické]] rysy soustavy označované jako ideologie.<ref>Jan Jandourek: ''Sociologický slovník'', Portál, Praha, 2001. Heslo ''ideologie''. </ref>
 
Často se pojmem ideologie označují pouze [[Politická ideologie|politické ideologie]].
 
== Funkce ideologie ==
Ideologie má podle amerického politologa Andrewa Heywooda více funkcí. První je vysvětlovací funkce, která pomáhá vysvětlovat politické jevy a události, hodnotící funkce nám poskytuje hodnotový systém a jeho kritéria. Díky orientační funkci se můžeme snáze připojit k nějaké [[sociální skupina|sociální skupině]] a funkce programová nám nabízí základní rysy politického programu a politické cíle.<ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie. ''Praha: Eurolex Bohemia. s. 29. ISBN 80-86861-71-6.</ref>
 
Ideologie
má podle amerického politologa Andrewa Heywooda více funkcí. První je
vysvětlovací funkce, která pomáhá vysvětlovat politické jevy a události,
hodnotící funkce nám poskytuje hodnotový systém a jeho kritéria. Díky
orientační funkci se můžeme snáze připojit k nějaké [[sociální skupina|sociální skupině]] a
funkce programová nám nabízí základní rysy politického programu a politické
cíle.<ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie. ''Praha: Eurolex Bohemia. s. 29. ISBN 80-86861-71-6.</ref>
 
== Historie pojmu ideologie a její chápání jednotlivými mysliteli ==
Za tvůrce pojmu ideologie je označován francouzský osvícenecký aristokrat a filosof [[Antoine Destutt de Tracy]]. Ten se za [[Direktorium (Francie)|Direktoriátu]] podílel na vzniku Národního institutu, kde později působil v Sekci morálních a politických věd na Oddělení analýzy vjemů a idejí.<ref name=":0">ŠARADÍN, P. (2001). ''Historické proměny pojmu ideologie''. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. s. 20. ISBN 80-859-5994-1.</ref> Slovo „idéologie“ bylo poprvé použito na přednášce 20. června 1796,<ref>ŠARADÍN, P. (2001). ''Historické proměny pojmu ideologie''. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. s. 21. ISBN 80-859-5994-1.</ref> kdy de Tracy hledal příhodný název pro svou vědu o idejích, „Science des idées“, zbavenou veškerých metafyzických a náboženských konotací.
 
Destutt de Tracy tento termín poprvé použil pro označení systematicky kritických a terapeutických studií sensualistických základů idejí. Moderní pojetí pojmu však vychází z jeho posměšné na základě vnitřní souvislosti přenesené aplikace na všechny systémy idejí, které se nelogicky nadřazují a zároveň s sebou nesou předpoklad, že tato absence realismu má svůj zdroj v sebezaslepení a sebezaujetí ideologa jako reprezentanta ideologie, vlastní tedy než propagandistickou funkci, byť to původně proklamátory idejí nebylo zamýšleno.<ref name=":1">MILLER, D.; COLEMANOVÁ, J.; CONNOLY, W.; RYAN. A. (1995). ''Blackwellova Encyklopedie Politického myšlení''. Ideologie. s. 190. Brno: Proglas, Jota. ISBN 80-85617-47-1.</ref>
Za tvůrce pojmu
ideologie je označován francouzský osvícenecký aristokrat a filosof Antoine
Destutt de Tracy. Ten se za Direktoriátu podílel na vzniku Národního institutu,
kde později působil v Sekci morálních a politických věd na Oddělení
analýzy vjemů a idejí.<ref name=":0">ŠARADÍN,
P. (2001). ''Historické proměny pojmu ideologie''. Brno: Centrum pro studium
demokracie a kultury. s. 20. ISBN 80-859-5994-1.</ref> Slovo „idéologie“ bylo poprvé použito na přednášce 20. června 1796<ref>ŠARADÍN,
P. (2001). ''Historické proměny pojmu ideologie''. Brno: Centrum pro studium
demokracie a kultury. s. 21. ISBN 80-859-5994-1. </ref>, kdy
de Tracy hledal příhodný název pro svou vědu o idejích, „Science des idées“,
zbavenou veškerých metafyzických a náboženských konotací.
 
O pejorativní význam slova ideologie se zasloužil [[Napoleon Bonaparte]], který zpočátku podporoval institut a roku 1797 se dokonce stal jeho čestným členem,<ref name=":2">ŠARADÍN, P. (2001). ''Historické proměny pojmu ideologie''. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. s. 22. ISBN 80-859-5994-1.</ref> ale později se od Destutta de Tracyho distancoval, protože jeho škola údajně nedokázala pochopit praktickou politiku.<ref name=":2" /> Poté, co se Napoleon ve Francii ujal vlády, došlo mezi ním a institutem k názorovému střetnutí, neboť institut „obhajoval demokratické výsledky revoluce a stal se postupně hrází proti absolutistickým snahám [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]]“.<ref name=":2" /> Napoleon dokonce obvinil Ideology z neúspěšného tažení do Ruska. Přestože de Tracy slova ideolog („''idéologue''“) nikdy nepoužil, neboť člověk zabývající se ideologií byl podle něj ideologista („''idéologiste''“), redaktoři Francouzského akademického slovníku z roku 1835 s oběma výrazy
Destutt de Tracy tento
pracovali jako se synonymy, navíc upřednostnili politické „ideolog“, kterým Napoleon označoval své liberální odpůrce.<ref name=":0" />
termín poprvé použil pro označení systematicky kritických a terapeutických
studií sensualistických základů idejí. Moderní pojetí pojmu však vychází
z jeho posměšné na základě vnitřní souvislosti přenesené aplikace na
všechny systémy idejí, které se nelogicky nadřazují a zároveň s sebou
nesou předpoklad, že tato absence realismu má svůj zdroj v sebezaslepení a
sebezaujetí ideologa jako reprezentanta ideologie, vlastní tedy než
propagandistickou funkci, byť to původně proklamátory idejí nebylo zamýšleno.<ref name=":1">MILLER, D.; COLEMANOVÁ, J.; CONNOLY, W.; RYAN. A.
(1995). ''Blackwellova Encyklopedie
Politického myšlení''. Ideologie. s. 190. Brno: Proglas, Jota. ISBN
80-85617-47-1.</ref>
 
Z tohoto rétorického pozměnění významu pochází marxistický vývoj ideologie, jež slouží k znevážení věr, teorie a praxe odpůrců. Dodnes je ideologie chápána jako pojem užívající se pro hru moci a resistence, které nutně nemusí být jen politické.<ref name=":1" />
O pejorativní význam slova ideologie se zasloužil [[Napoleon Bonaparte]], který zpočátku podporoval institut
a r. 1797 se dokonce stal jeho čestným členem<ref name=":2">ŠARADÍN,
P. (2001). ''Historické proměny pojmu ideologie''. Brno: Centrum pro studium
demokracie a kultury. s. 22. ISBN 80-859-5994-1.</ref>, ale později se od Destutta de Tracyho distancoval, protože jeho škola údajně
nedokázala pochopit praktickou politiku.<ref name=":2" /> Poté, co se Napoleon ve Francii ujal
vlády, došlo mezi ním a institutem k názorovému střetnutí, neboť institut
„obhajoval demokratické výsledky revoluce a stal se postupně hrází proti
absolutistickým snahám [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]]“<ref name=":2" />. [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] dokonce obvinil Ideology z neúspěšného tažení do Ruska. Přestože
de Tracy slova ideolog („''idéologue''“)
nikdy nepoužil, neboť člověk zabývající se ideologií byl podle něj ideologista
(„''idéologiste''“), redaktoři
Francouzského akademického slovníku z roku 1835 s oběma výrazy
pracovali jako se synonymy, navíc upřednostnili politické „ideolog“, kterým
Napoleon označoval své liberální odpůrce<ref name=":0" />.
 
Moderní podobu pojem ideologie nabyl až v [[Marxismus|marxismu]]. Podle [[Karl Marx|Karla Marxe]] a [[Friedrich Engels|Friedricha Engelse]] se jedná o falešné vědomí, které zakrývá skutečnost. Uchopení tohoto pojmu se však v průběhu vývoje marxismu lišilo. Kupříkladu[[Vladimir Iljič Lenin| Lenin]] se shoduje s ostatními radikálními marxisty na existenci dvou typů ideologií: negativní sloužící [[Buržoazie|buržoazii]] a pozitivní, která je revolučním nástrojem pro dělnickou třídu.<ref>ŠARADÍN, P. (2001). ''Historické proměny pojmu ideologie''. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. s. 31. ISBN 80-859-5994-1.</ref> Marx naopak tvrdí, že existuje více druhů ideologie, neboť každá třída si vytváří svou vlastní.<ref>ŠARADÍN, P. (2001). ''Historické proměny pojmu ideologie''. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. s. 32. ISBN 80-859-5994-1.</ref> Z Marxe vycházel i sociolog [[Karl Mannheim]], který se výzkumem pojmu zabýval.
Z tohoto rétorického pozměnění významu pochází marxistický vývoj
ideologie, jež slouží k znevážení věr, teorie a praxe odpůrců. Dodnes je
ideologie chápána jako pojem užívající se pro hru moci a resistence, které
nutně nemusí být jen politické.<ref name=":1" />
 
V nemarxistickém užití termínu představují ideologie [[Doktrína|doktríny]] vyhlašované představiteli stran, prvně užité na přelomu 19. a 20. století. Právě na těchto staví své teorie Karl Mannheim.<ref name=":1" />Termín ideologie má pejorativní nádech pro některé nemarxistické autory v těch případech, kdy stranické doktríny obsahují monopolistické, propracované a uzavřené ideologie, jímž je následně dodán tento hanlivý podtext.<ref name=":1" />
Moderní
podobu pojem ideologie nabyl až v [[Marxismus|marxismu]]. Podle [[Karl Marx|Karla
Marxe]] a [[Friedrich Engels|Friedricha Engelse]] se jedná o
falešné vědomí, které zakrývá skutečnost. Uchopení tohoto pojmu se však
v průběhu vývoje marxismu lišilo. Kupříkladu[[Vladimir Iljič Lenin| Lenin]]
se shoduje s ostatními radikálními marxisty na existenci dvou typů
ideologií: negativní sloužící [[Buržoazie|buržoazii]] a pozitivní, která je revolučním
nástrojem pro dělnickou třídu.<ref>ŠARADÍN,
P. (2001). ''Historické proměny pojmu ideologie''. Brno: Centrum pro studium
demokracie a kultury. s. 31. ISBN 80-859-5994-1.</ref> Marx naopak tvrdí, že existuje více druhů
ideologie, neboť každá třída si vytváří svou vlastní.<ref>ŠARADÍN, P. (2001). ''Historické proměny pojmu
ideologie''. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. s. 32. ISBN
80-859-5994-1.</ref> Z Marxe vycházel i
sociolog [[Karl Mannheim]], který se výzkumem pojmu zabýval.
 
Marxisté i nemarxisté se shodují na tezi, že ve všeobecném negativním slova smyslu pojem ideologie znemožňuje racionální argumentaci, nejedná se tak pouze o doktrínu bez logických rozumových podkladů,
V nemarxistickém
ale také o systém devastující příhodné protiargumenty.<ref name=":1" />
užití termínu představují ideologie [[Doktrína|doktríny]] vyhlašované představiteli stran,
prvně užité na přelomu 19. a 20. století. Právě na těchto staví své teorie Karl Mannheim.<ref name=":1" />Termín ideologie má pejorativní nádech pro některé nemarxistické autory
v těch případech, kdy stranické doktríny obsahují monopolistické,
propracované a uzavřené ideologie, jímž je následně dodán tento hanlivý podtext.<ref name=":1" />
 
Dle Mannheima nejsou ideologie schémata sloužící k vytýkání kvalit vědeckých konstruktů. Domníval se, že ideologie představují pyšný kulturní útvar poskytující směrodatné výklady světa a jejich funkce je nenahraditelná.<ref name=":3">MILLER, D.; COLEMANOVÁ, J.; CONNOLY, W.; RYAN. A. (1995). ''Blackwellova Encyklopedie Politického myšlení''. Ideologie. s. 191. Brno: Proglas, Jota. ISBN 80-85617-47-1.</ref>
Marxisté i nemarxisté se shodují na tezi, že ve
všeobecném negativním slova smyslu pojem ideologie znemožňuje racionální
argumentaci, nejedná se tak pouze o doktrínu bez logických rozumových podkladů,
ale také o systém devastující příhodné protiargumenty.<ref name=":1" />
 
Další odbornější verze přístupů k ideologii jsou pestrou škálou politického uvažování. Neomezují se jen na třídění odpovědí k jednotlivým postojům. Tato empirická práce se zabývá otázkou nastolenou [[Antropologie|antropologickými]] přístupy, totiž je-li ideologie prostě jakýmkoli druhem symbolické soustavy, která může lidi vybavit politickou identitou a řídit jejich politické postoje, nebo zda má zvláštní rozlišitelné rysy.<ref name=":3" />
Dle Mannheima nejsou ideologie schémata sloužící k vytýkání kvalit
vědeckých konstruktů. Domníval se, že ideologie představují pyšný kulturní
útvar poskytující směrodatné výklady světa a jejich funkce je nenahraditelná.<ref name=":3">MILLER, D.; COLEMANOVÁ, J.; CONNOLY, W.; RYAN. A.
(1995). ''Blackwellova Encyklopedie
Politického myšlení''. Ideologie. s. 191. Brno: Proglas, Jota. ISBN
80-85617-47-1.</ref>
 
Sociologové od sebe oddělují dva typy vzniku a vývoje pojmu ideologie. Jeden označují jako hodnotící a druhý jako nehodnotící, avšak oba způsoby v detailu hodnotí. Minimálně ve smyslu, že ani jeden neuznává platnost idejí, které jsou podle nich ideologické. Odlišné je pouze chápání ideologie jako politické nebo sociální filosofické myšlenky, která má být teprve uspořádána a diskutována, takto užívají termín především angličtí akademičtí autoři politické literatury.<ref name=":3" />
Další odbornější verze přístupů k ideologii jsou pestrou škálou
politického uvažování. Neomezují se jen na třídění odpovědí k jednotlivým
postojům. Tato empirická práce se zabývá otázkou nastolenou [[Antropologie|antropologickými]]
přístupy, totiž je-li ideologie prostě jakýmkoli druhem symbolické soustavy,
která může lidi vybavit politickou identitou a řídit jejich politické postoje,
nebo zda má zvláštní rozlišitelné rysy.<ref name=":3" />
 
Na teoretická rozpracování termínu ideologie byli v minulosti bezesporu nejproduktivnější marxisté. Ti se snažili pomocí kritického ideologického myšlení vysvětlit, z jakých důvodů dělníci nepokračovali
Sociologové od sebe oddělují dva typy vzniku a vývoje pojmu ideologie.
v šíření revolučních nálad prosazovaných Marxem jako antitezí k dominantním ideologiím, jež se sám Marx rozhodl poodkrýt.<ref name=":4">MILLER, D.; COLEMANOVÁ, J.; CONNOLY, W.; RYAN. A. (1995). ''Blackwellova Encyklopedie Politického myšlení''. Ideologie. s. 192. Brno: Proglas, Jota. ISBN 80-85617-47-1.</ref>
Jeden označují jako hodnotící a druhý jako nehodnotící, avšak oba způsoby
v detailu hodnotí. Minimálně ve smyslu, že ani jeden neuznává platnost
idejí, které jsou podle nich ideologické. Odlišné je pouze chápání ideologie
jako politické nebo sociální filosofické myšlenky, která má být teprve
uspořádána a diskutována, takto užívají termín především angličtí akademičtí
autoři politické literatury.<ref name=":3" />
 
Oficiální marxismus ve finále ideologii de facto ořezal natolik, že je rovna jakémukoli popisu pozornosti společenského činitele, o kterém předpokládáme, že má jedinečný zájem, obvykle ekonomický.<ref name=":4" />
Na teoretická rozpracování termínu ideologie byli v minulosti
bezesporu nejproduktivnější marxisté. Ti se snažili pomocí kritického
ideologického myšlení vysvětlit, z jakých důvodů dělníci nepokračovali
v šíření revolučních nálad prosazovaných Marxem jako antitezí
k dominantním ideologiím, jež se sám Marx rozhodl poodkrýt.<ref name=":4">MILLER,
D.; COLEMANOVÁ, J.; CONNOLY, W.; RYAN. A. (1995). ''Blackwellova Encyklopedie Politického myšlení''. Ideologie. s. 192.
Brno: Proglas, Jota. ISBN 80-85617-47-1.</ref>
 
Oficiální marxismus ve finále ideologii de facto ořezal natolik, že je
rovna jakémukoli popisu pozornosti společenského činitele, o kterém
předpokládáme, že má jedinečný zájem, obvykle ekonomický.<ref name=":4" />
 
== Jednotlivá pojetí ideologie ==
 
=== Pojetí ideologie dle Karla Marxe ===
Pojem ideologie u Marxe se od obecného pojmu velmi liší, ale právě s jeho osobou získává pojem větší význam, než měl doposud. Slovo ideologie použil ve svém raném díle Německá ideologie (1846), které napsal spolu s [[Friedrich Engels|Friedrichem Engelsem]]. v tomto díle je ideologie chápána coby „Myšlenky vládnoucí třídy, jsou v každé epoše myšlenkami vládnoucími, tj. třída, která je vládnoucí materiální mocí společnosti, je současně její vládnoucí duchovní mocí“.<ref>HEYWOOD, A. (2004). Politologie. Praha: Eurolex Bohemia. s. 24. ISBN 80-86861-71-6</ref> Marx je toho názoru, že se v ideologii šíří nepravdivé
 
vidění světa, dochází zde tak k mystifikaci. Tento jev později nazval Friedrich Engels jako falešné vědomí. Dle Marxe je ideologie spjata s třídním systémem a je projevem moci, která je nerovnoměrně rozdělena mezi společenské vrstvy (třídy). Marx také tvrdí, že ideologie je jen dočasný jev, protože proletariát žádnou ideologii nepotřebuje, protože je jedinou třídou, která nepotřebuje iluze.<ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie.'' Praha: Eurolex Bohemia. s. 24-25. ISBN 80-86861-71-6.</ref>
Pojem ideologie u Marxe
se od obecného pojmu velmi liší, ale právě s jeho osobou získává pojem
větší význam, než měl doposud. Slovo ideologie použil ve svém raném díle Německá
ideologie (1846), které napsal spolu s [[Friedrich Engels|Friedrichem
Engelsem]]. v tomto díle je ideologie chápána coby „Myšlenky
vládnoucí třídy, jsou v každé epoše myšlenkami vládnoucími, tj. třída,
která je vládnoucí materiální mocí společnosti, je současně její vládnoucí
duchovní mocí“<ref>HEYWOOD, A. (2004). Politologie. Praha: Eurolex Bohemia. s. 24. ISBN 80-86861-71-6</ref>. Marx je toho názoru, že se v ideologii šíří nepravdivé
vidění světa, dochází zde tak k mystifikaci. Tento jev později nazval
Friedrich Engels jako falešné vědomí. Dle Marxe je ideologie spjata
s třídním systémem a je projevem moci, která je nerovnoměrně rozdělena
mezi společenské vrstvy (třídy). Marx také tvrdí, že ideologie je jen dočasný
jev, protože proletariát žádnou ideologii nepotřebuje, protože je jedinou
třídou, která nepotřebuje iluze.<ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie.'' Praha: Eurolex Bohemia. s. 24-25. ISBN 80-86861-71-6.</ref>
 
=== Pojetí ideologie podle hnutí navazujícího na myšlenky marxismu ===
Ideologie už nepředstavuje jen nepravdu (mystifikaci). Termín je zbaven hanlivých a negativních [[Konotace|konotací]]. Lenin například ve svém díle ''[[Co dělat?]]'' (1902) hovoří o proletářských idejích jako o „socialistické ideologii“ či „marxistické ideologii“.<ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie. ''Praha: Eurolex Bohemia. s. 25. ISBN 80-86861-71-6.</ref>
 
Ideologie už
nepředstavuje jen nepravdu (mystifikaci). Termín je zbaven hanlivých a
negativních [[Konotace|konotací]]. Lenin například ve svém díle ''[[Co dělat?]]'' (1902) hovoří o
proletářských idejích jako o „socialistické ideologii“ či „marxistické
ideologii“.<ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie. ''Praha: Eurolex Bohemia. s. 25. ISBN 80-86861-71-6.</ref>
 
=== Pojetí ideologie dle Antonia Gramsciho ===
Italský politik a marxistický filosof [[Antonio Gramsci]] došel při rozvíjení marxistické teorie ideologie nejdále. Tvrdil, že třídní systém, který se objevuje v kapitalismu, není udržován jen nerovnou ekonomikou a politickou mocí, ale také vládou buržoazních idejí a teorií. Zastával také názor, že se ideologie objevuje ve všech vrstvách ve společnosti.<ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie. ''Praha: Eurolex Bohemia. s. 25-26. ISBN 80-86861-71-6.</ref>
 
Italský politik a
marxistický filosof [[Antonio Gramsci]] došel při
rozvíjení marxistické teorie ideologie nejdále. Tvrdil, že třídní systém, který
se objevuje v kapitalismu, není udržován jen nerovnou ekonomikou a
politickou mocí, ale také vládou buržoazních idejí a teorií. Zastával také
názor, že se ideologie objevuje ve všech vrstvách ve společnosti.<ref>HEYWOOD,
A. (2004). ''Politologie. ''Praha: Eurolex Bohemia. s. 25-26. ISBN
80-86861-71-6.</ref>
 
=== Mannheimovo pojetí ideologie ===
Maďarský sociolog [[Karl Mannheim]] reprezentuje směr v sociologickém myšlení, který můžeme označit za „kritiku ideologií“. Směr kritizuje hlavně ideologický a utopický způsob myšlení. Mannheim vychází z Marxova pojetí ideologie jako falešného vědomí a jako procesu tvorby idejí z idejí samotných.
 
Považuje naši dobu za dobu konfliktu mezi ideologiemi, který má ničivý dopad na lidstvo. A zastává názor, že současnému světu a dějinám lze porozumět jen skrze porozumění podstatě ideologických systémů. Pro Mannheima představuje ideologie soubor idejí, kde jsou vztahy idejí k jejich nositelům, k jejich zájmům a sociálním pozicím důležitější než samotný obsah idejí. Pojem ideologie je víceznačný. Můžeme oddělit dva významy pojmu „ideologie“, první lze označit za ''dílčí'' a druhý za ''totální'' pojem ideologie.
Maďarský
sociolog [[Karl Mannheim]]
reprezentuje směr v sociologickém myšlení, který můžeme označit za „kritiku
ideologií“. Směr kritizuje hlavně ideologický a utopický způsob myšlení.
Mannheim vychází z Marxova pojetí ideologie jako falešného vědomí a jako
procesu tvorby idejí z idejí samotných.
 
Považuje
naši dobu za dobu konfliktu mezi ideologiemi, který má ničivý dopad na lidstvo.
A zastává názor, že současnému světu a dějinám lze porozumět jen skrze
porozumění podstatě ideologických systémů. Pro Mannheima představuje ideologie
soubor idejí, kde jsou vztahy idejí k jejich nositelům, k jejich zájmům a
sociálním pozicím důležitější než samotný obsah idejí. Pojem ideologie je
víceznačný. Můžeme oddělit dva významy pojmu „ideologie“, první lze označit za ''dílčí''
a druhý za ''totální'' pojem ideologie.
 
Dílčí pojem vypovídá pouze o tom, že určitým „představám“ a „idejím“ nechceme věřit. Tyto ideje totiž pokládáme za zastření faktického stavu, který není vhod tvůrci těchto představ (idejí). Pod tento pojem můžeme zahrnout vše od vědomé lži až po klamání sebe. Za ideologii označuje jen část tvrzení určité osoby a to pouze vzhledem k obsahovosti výpovědi. Osoba, která zastírá fakta, a její potenciální odhalitel jsou na stejné úrovni. Lži a zastírání faktů určité osoby mohou být ještě u dílčího pojmu odhaleny, nejde to o radikální podezření z ideologie. Funkcionalizování se pohybuje jen v psychologické rovině.
Dílčí pojem vypovídá pouze o tom, že určitým „představám“ a „idejím“
Předpokládá se, že k zastírání pravdy vedou osobu určité zájmy, kterých chce dosáhnout, proto pracuje partikulární pojem ideologie především s ''psychologií zájmů.''<ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie. ''Praha: Eurolex Bohemia. s. 26-27. ISBN 80-86861-71-6.</ref>
nechceme věřit. Tyto ideje totiž pokládáme za zastření faktického stavu, který
není vhod tvůrci těchto představ (idejí). Pod tento pojem můžeme zahrnout vše
od vědomé lži až po klamání sebe. Za ideologii označuje jen část tvrzení určité
osoby a to pouze vzhledem k obsahovosti výpovědi. Osoba, která zastírá fakta, a
její potenciální odhalitel jsou na stejné úrovni. Lži a zastírání faktů určité
osoby mohou být ještě u dílčího pojmu odhaleny, nejde to o radikální podezření
z ideologie. Funkcionalizování se pohybuje jen v psychologické rovině.
Předpokládá se, že k zastírání pravdy vedou osobu určité zájmy, kterých chce
dosáhnout, proto pracuje partikulární pojem ideologie především s ''psychologií
zájmů.''<ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie. ''Praha:
Eurolex Bohemia. s. 26-27. ISBN 80-86861-71-6.</ref>
 
O totální (radikální) pojem se jedná, pokud jde o ideologii období nebo určité skupiny (např. třídy). Je tím myšlena zvláštnost a povaha totální struktury vědomí tohoto období nebo skupiny. Totální ideologie zahrnuje celý myšlenkový systém, který charakterizuje určitou skupinu nebo dobu. Proto se zde funkcionalizuje celá teoretická rovina. Toto pojetí ideologie se snaží pracovat hlavně s formalizovaným a objektivním pojmem funkce. Tady se často jedna strana snaží zničit druhou a to jak její obsahy a stanoviska tak i její duchovní základnu. K tomuto extrémnímu vyhrocení, kdy strany destruují i duchovní podstaty opozice, mohlo dojít až v moderní společnosti, kde se vytvořily rozhodující sociální polarity nesené odlišnou světovou vůlí
O
totální (radikální) pojem se jedná, pokud jde o ideologii období nebo určité
skupiny (např. třídy). Je tím myšlena zvláštnost a povaha totální struktury
vědomí tohoto období nebo skupiny. Totální ideologie zahrnuje celý myšlenkový
systém, který charakterizuje určitou skupinu nebo dobu. Proto se zde
funkcionalizuje celá teoretická rovina. Toto pojetí ideologie se snaží pracovat
hlavně s formalizovaným a objektivním pojmem funkce. Tady se často jedna strana
snaží zničit druhou a to jak její obsahy a stanoviska tak i její duchovní
základnu. K tomuto extrémnímu vyhrocení, kdy strany destruují i duchovní
podstaty opozice, mohlo dojít až v moderní společnosti, kde se vytvořily
rozhodující sociální polarity nesené odlišnou světovou vůlí
 
O podezření z ideologie můžeme podle Mannheima mluvit v případě, kdy přirozená lidská nedůvěra se stává metodickou, když se nepřátelské názory neberou jen jako vylhané, ale objevuje se v nich neschopnost pravdy, která se vysvětluje jako funkce sociálního zakotvení. Partikulární ideologie se často transformuje v totální. Poukazování na chyby druhé strany přechází ve snahu podrobit sociologické kritice celé její myšlení a vědomí.
O
podezření z ideologie můžeme podle Mannheima mluvit v případě, kdy přirozená
lidská nedůvěra se stává metodickou, když se nepřátelské názory neberou jen
jako vylhané, ale objevuje se v nich neschopnost pravdy, která se vysvětluje
jako funkce sociálního zakotvení. Partikulární ideologie se často transformuje
v totální. Poukazování na chyby druhé strany přechází ve snahu podrobit
sociologické kritice celé její myšlení a vědomí.
 
== Ideologie v době totalitních režimů a během studené války ==
V této době bylo upozorňováno hlavně na úlohu ideologie na režimy v Itálii ([[fašismus]]) a Německu ([[nacismus]]), Rusku ([[komunismus]]). Hlavními osobami tohoto období, které se vývojem ideologie zabývali, byli [[Karl Popper]], Hannah Arendtová, J. L. Talmon a Bernard Crick. O ideologiích typu komunismu nebo fašismu tvrdili, že jsou to ideologie „uzavřené“, které si nárokují monopol na pravdu a odmítají tolerovat myšlenky a názory s nimi neslučitelné. Ideologie jsou tak „sekulární náboženství“: mají totalizující povahu a slouží jako nástroje sociální kontroly, protože zajišťují servilitu a poslušnost. Podle Poppera je tak například liberalismus ideologií „otevřenou“, a to díky tomu, že je založen na svobodě, toleranci a různosti.<ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie. ''Praha: Eurolex Bohemia. s. 27. ISBN 80-86861-71-6.</ref>
 
V této době bylo
upozorňováno hlavně na úlohu ideologie na režimy v Itálii ([[fašismus]]) a Německu
([[nacismus]]), Rusku ([[komunismus]]). Hlavními osobami tohoto období, které se
vývojem ideologie zabývali, byli [[Karl Popper]],
Hannah Arendtová, J. L. Talmon a Bernard Crick. O ideologiích typu komunismu
nebo fašismu tvrdili, že jsou to ideologie „uzavřené“, které si nárokují
monopol na pravdu a odmítají tolerovat myšlenky a názory s nimi
neslučitelné. Ideologie jsou tak „sekulární náboženství“: mají totalizující povahu
a slouží jako nástroje sociální kontroly, protože zajišťují servilitu a
poslušnost. Podle Poppera je tak například liberalismus ideologií „otevřenou“ a
to díky tomu, že je založen na svobodě, toleranci a různosti.<ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie. ''Praha:
Eurolex Bohemia. s. 27. ISBN 80-86861-71-6.</ref>
 
=== Pojem ideologie od 60. let 20. století ===
Pojem je nově definován a to pro potřeby běžné společenské a politické vědy, stal se tak neutrálním a s objektivním obsahem. Byl zbaven politické zátěže, která s ním byla v minulosti spojována.
 
Pojem
je nově definován a to pro potřeby běžné společenské a politické vědy, stal se
tak neutrálním a s objektivním obsahem. Byl zbaven politické zátěže, která
s ním byla v minulosti spojována.
 
== Vnímání ideologie napříč politickým spektrem ==
Podle A. Heywooda<ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie.'' Praha: Eurolex Bohemia. s. 31. ISBN 80-86861-71-6.</ref> liberálové na ideologii pohlížejí jako na oficiálně sankcionovaný systém názorů, který si nárokuje monopol na pravdu, často za pomoci pochybného tvrzení, že je vědecký. Ideologie má tudíž utlačovatelskou až totalitní povahu, markantními příklady ideologie jsou komunismus a fašismus. Liberálové na ideologii pohlížejí jako na oficiálně sankcionovaný systém názorů, který si nárokuje monopol na pravdu, často za pomoci pochybného tvrzení, že je vědecký. Ideologie má tudíž utlačovatelskou až totalitní povahu, markantními příklady ideologie jsou komunismus a fašismus.
 
Podle konzervativců je ideologie projev arogance racionalismu. Ideologie jsou propracované myšlenkové systémy, které jsou nebezpečné či nespolehlivé, protože jsou odtržené od reality, kladou si tak nedosažitelné cíle.
Podle A. Heywooda <ref>HEYWOOD, A. (2004). ''Politologie.'' Praha: Eurolex Bohemia. s. 31. ISBN 80-86861-71-6.</ref> liberálové
na ideologii pohlížejí jako na oficiálně sankcionovaný systém názorů, který si
nárokuje monopol na pravdu, často za pomoci pochybného tvrzení, že je vědecký.
Ideologie má tudíž utlačovatelskou až totalitní povahu, markantními příklady
ideologie jsou komunismus a fašismus.
 
Socialisté, kteří následují Marxe, v ideologii viděli soubor myšlenek, které zakrývají rozpory třídní společnosti.
Liberálové
na ideologii pohlížejí jako na oficiálně sankcionovaný systém názorů, který si
nárokuje monopol na pravdu, často za pomoci pochybného tvrzení, že je vědecký.
Ideologie má tudíž utlačovatelskou až totalitní povahu, markantními příklady
ideologie jsou komunismus a fašismus.
 
Fašisté se často se od ideologie odvracejí a reprezentují ji jako „světový názor“ (Weltanschauung) než jako nějakou systematickou filosofii.
Podle
konzervativců je ideologie projev arogance racionalismu. Ideologie jsou
propracované myšlenkové systémy, které jsou nebezpečné či nespolehlivé, protože
jsou odtržené od reality, kladou si tak nedosažitelné cíle.
 
Socialisté,
kteří následují Marxe, v ideologii viděli soubor myšlenek, které zakrývají
rozpory třídní společnosti.
 
Fašisté
se často se od ideologie odvracejí a reprezentují ji jako „světový názor“ (Weltanschauung) než jako nějakou
systematickou filosofii.
 
Ekologové
zastávají názor, že ideologie negativně poznamenaná svým napojením na arogantní
humanismus a na ekonomiku orientovanou na růst.
 
Náboženští
[[Fundamentalismus|fundamentalisté]] přistupují k hlavním náboženským textům jako
k ideologii a to z důvodu, že jsou zjeveným slovem božím. Odmítají
tak sekulární teorie, nejsou totiž opřeny o náboženské principy a postrádají
tak mravní podstatu.
 
Ekologové zastávají názor, že ideologie negativně poznamenaná svým napojením na arogantní humanismus a na ekonomiku orientovanou na růst.
 
Náboženští [[Fundamentalismus|fundamentalisté]] přistupují k hlavním náboženským textům jako k ideologii a to z důvodu, že jsou zjeveným slovem božím. Odmítají tak sekulární teorie, nejsou totiž opřeny o náboženské principy a postrádají tak mravní podstatu.
 
== Reference ==
 
== Literatura ==
 
* {{Citace monografie
| příjmení = Šaradín
}}
* MANNHEIM, Karl (1991).  ''Ideologie a utopie''. Bratislava: Archa.  ISBN 80-7115-022-3.
 
* MILLER, D.; COLEMANOVÁ, J.; CONNOLY, W.; RYAN. A. (1995). ''Blackwellova Encyklopedie Politického myšlení''. Ideologie. Brno:Proglas, Jota. ISBN 80-85617-47-1.
 
== Externí odkazy ==
* {{Wikicitáty|téma=Ideologie}}