Verze z 27. 8. 2014, 11:00 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 601 editací m řádková verze {{Commonscat}} ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 2. 2. 2015, 15:24 editovat zrušit editaci Romanzazvorka (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 21 717 editací m fixlink Přejít na další porovnání →
Řádek 60: [[Soubor:0 Marcus Aurelius - Piazza del Campidoglio (3).JPG\|thumb\|upright=0.85\|[[Jezdecká socha Marka Aurelia]] na [[Kapitol]]u]] [[Soubor:Equestrian statue of Marcus Aurelius, Rome.jpg\|thumb\|left\| Marcus Aurelius, Kapitol]] Od počátku šedesátých let [[2. století]] se zvyšovala intenzita nájezdů [[Germáni\|Germánů]] a jiných barbarů směřujících do [[Galie]] a za [[Dunaj]]. Tento pohyb barbarů na jih a západ byl zřejmě vyvolán tlakem kmenů sídlících dále na východě. První nepřátelská invaze, vpád [[Chattové\|Chattů]] do [[Horní Germánie]], byla odražena již v roce [[162]]. Nejspíše koncem roku 166, nebo na počátku roku [[167]] překročilo 6000 [[Langobardi\|Langobardů]] a Obiů Dunaj a vstoupilo do [[Panonie]]. Barbaři byli brzy poraženi, načež zdejší římský místodržitel zahájil vyjednávání se zástupci několika okolních kmenů. S pomocí [[Markomani\|markomanského]] krále ~~Ballomara~~[[Ballomar]]a se sice podařilo dohodnout mír mezi Římany a jejich barbarskými sousedy, nicméně situace na hranicích zůstávala nadále neklidná. Někdy v téže době byla [[Dácie]] přepadena [[Vandalové\|Vandaly]] a [[Sarmati\|sarmatskými]] [[Jazygové\|Jazygy]]. Neblahý vývoj na severních hranicích zhoršovaný šířícím se morem přiměl Marka k horlivému konání obětí, jimiž chtěl usmířit rozhněvané bohy. Na jaře [[168]] vyrazili oba císařové z Říma na dunajskou frontu. Svůj hlavní stan umístili do severoitalského města [[Aquileia]], z něhož organizovali obranu římského teritoria. Zároveň prováděli inspekci vojsk a dali odvést dvě nové legie, ''legio II Italica'' a ''legio III Italica''. Přítomnost Marka a Vera v Panonii a [[Noricum\|Noriku]] pomohla stabilizovat tamní poměry, avšak kvůli řádění moru mezi legionáři se na radu dvorního lékaře [[Galénos\|Galéna]] rozhodli k návratu do Říma. Při zpáteční cestě Verus patrně v důsledku [[mrtvice]] v lednu nebo únoru [[169]] zemřel, takže od tohoto okamžiku musel Marcus trávit většinu času na taženích proti nepřátelům. Svoji ovdovělou dceru Lucillu provdal i přes její odpor za Tiberia Claudia Pompeiana, mimořádně schopného důstojníka syrského původu.

Marcus Aurelius: Porovnání verzí