Augustin Štancl: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Verze 12195516 uživatele Bžunk (diskuse) zrušena typo
Verze 12196023 uživatele OISV (diskuse) zrušena
Řádek 123:
Prakticky celý svůj život zasvětil aktivitám podporujícím obnovení výchovy a vzdělávání v katolickém duchu, a to v celém školském systému jak [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]], tak později i nového [[Československo|československého státu]].
 
V roce 1900 založil v [[Olomouc|Olomouci]]i spolu s dalšími kněžími spolek [[Matice cyrilometodějská]], který měl pracovat v duchu výše uvedených snah. Štancl se v tomto spolku aktivně angažoval prakticky po celou dobu jeho existence až do jeho zrušení v roce 1950.
 
Všestranně podporoval řeholní společnost [[Salesiáni Dona Bosca|salesiánů]], která se podle jeho představ měla stát garantem křesťanské výchovy katolické mládeže u nás. Štancl nesl největší zásluhu na tom, že se česká salesiánská komunita, která vznikla v italské [[Perosa Argentina|Perose Argentině]] v roce 1924, mohla již v roce 1927 přesunout do [[Fryšták|Fryštáku na Moravě]], aby tak zahájila své dílo v [[České země|českých zemích]].
Řádek 140:
Z Lubojat přešel na kaplanské místo při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži, kde zůstal do roku 1907. Kromě služby kaplana zde vykonával také funkci katechety – náboženství vyučoval na místní obecné a měšťanské dívčí škole, dále na obecné škole v nedalekých Skašticích a ve školním roce 1906–1907 navíc ještě i jako zatímní profesor na kroměřížské zemské německé reálce. Štancl v Kroměříži spolu s dalšími dvěma kněžími (P. Janem Korcem a P. Antonínem Urbanem) také založil katolický list ''Pozorovatel''.
 
Jeho dalším kaplanským a katechetským působištěm se stal od roku 1907 Prostějov. Štancl zde působil nejprve jako zatímní profesor a od roku 1908 jako řádný profesor náboženství na tamní státní německé reálce. Prostějovským farářem byl v té době [[Karel Dostál-Lutinov]], jeden z ideových vůdců české katolické moderny. Spolupráce obou těchto kněží byla zpočátku velmi nadějná, avšak postupem času se vlivem různých okolností zcela zhatila a byla naopak nahrazena několikaletými rozbroji. Ty měly celou řadu příčin, především však byly způsobeny poněkud nonkonformními, bojovnými a prudkými povahami obou duchovních, jejichž jednání často postrádalo potřebnou rozvahu a diplomatický takt. Hlavní spor se vedl o stavbu Katolického domu v Prostějově, kterou prosazoval farář Dostál-Lutinov, zatímco Štancl byl proti. Kontroverze posílila také Štanclova návštěva u někdejšího olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna v rakouském Ehrenhausenu v létě roku 1911. Kohn totiž prostějovského katechetu nadchl svou myšlenkou založit v Olomouci katolickou univerzitu, zatímco Dostál-Lutinov zaujímal už z dřívějších dob vůči tomuto rezignovanému arcibiskupovi kritický postoj. Vzájemné spory nakonec vyřešilo až Štanclovo přeložení zpět do Kroměříže v roce 1914.
 
V Kroměříži působil Štancl jako katecheta na Státním německém gymnáziu do roku 1920, kdy přešel do Moravské Ostravy, kde vyučoval rovněž na Státním německém gymnáziu. Z Ostravy však odešel velmi brzy – již v únoru 1922 byl na vlastní žádost přeložen na Státní reálné gymnázium do Hranic na Moravě. Zde pak dalších devět let, až do odchodu do penze na začátku roku 1931, vyučoval náboženství, latinu a také němčinu. V roce 1933 se z Hranic přestěhoval do Olomouce, kde až do druhé poloviny padesátých let žil v městské části Hejčín, nedaleko nově vybudovaného kostela sv. Cyrila a Metoděje.
Řádek 146:
V roce 1958 odešel do kněžského domova v Senohrabech u Prahy, kde 21. prosince 1962 ve věku 91 let zemřel. Pohřben byl podle svého přání na hřbitově ve Fryštáku do společného hrobu s prvním českým salesiánem P. Ignácem Stuchlým
 
== OdkazyLiteratura ==
=== Literatura ===
* {{Citace periodika
| příjmení = Němec
Řádek 167 ⟶ 166:
}}
 
=== Externí odkazy ===
* {{NK ČR|jk01131078}}