Dmitrij Šostakovič: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Narození v Petrohradě za použití HotCat |
m drobné doplnění |
||
Řádek 25:
Dmitrij Šostakovič se narodil v Petrohradu. Pocházel ze středostavovské rodiny, jeho otec byl zaměstnán jako fyzik v Ústavu měr a vah, matka byla pianistka.<ref>[http://www.rozhlas.cz/klasika/skladatele/_zprava/dmitrij-dmitrijevic-sostakovic--1294660 Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič] ([[Český rozhlas]])</ref> Přestože prokazoval výjimečné hudební nadání již od útlého věku, započal své vzdělání v tomto směru až v devíti letech, kdy se začal učit hře na [[klavír]]. V roce [[1919]] byl přijat na konzervatoř, kde studoval klavír a skladbu.
Konzervatorní studia absolvoval svou 1. symfonií f moll a ačkoli se poté nějaký čas živil klavírní hrou k němým filmům, již v roce [[1926]] byla tato skladba provedena Leningradskou filharmonií. Ve stejném roce napsal [[atonalita|atonální]] klavírní [[sonáta|sonátu]]. I v následujícím období let [[1927]]–[[1929]] vytvořil díla [[Avantgarda|avantgardního]] ražení (např. opera „Nos“ na [[Nikolaj Vasiljevič Gogol|Gogolovy]] texty). Současně vystupoval jako klavírní virtuóz a interpret hudby progresivních soudobých skladatelů, např. [[Sergej Prokofjev|Sergeje Prokofjeva]], [[Ernst Křenek|Ernesta Křenka]], [[Paul Hindemith|Paula Hindemitha]] a dalších. Získal též ocenění na soutěži pianistů ve [[Varšava|Varšavě]].
Počátkem 30. let zkomponoval balety ''Zlatý věk'' či ''Jasný potok'' a toto období vrcholilo operou „Lady Macbeth Mcenského újezdu“ ([[1932]]), jejíž hudba byla následně označena stalinskou kritikou za vulgárně naturalistickou. Proto nemohla být až do roku [[1961]] provedena ani následující 4. symfonie. Složil hudbu k filmům Vstřícný plán ([[1932]]), Dcery revoluce ([[1936]]) či Voločajevské dny ([[1937]]).
Po vpádu nacistických vojsk Šostakovič napsal [[Symfonie č. 7 (Šostakovič)|7. symfonii]], věnovanou městu [[Petrohrad|Leningrad]]. Její slavnostní premiéra proběhla 29. března [[1942]] v [[Moskva|Moskvě]]. Od roku [[1943]] Šostakovič žil v Moskvě a stal se profesorem na konzervatoři. V jeho tvorbě se výrazně odrazily tragické válečné události (8. symfonie, 9. symfonie, houslový koncert a moll aj.). V únoru [[1948]] bylo Šostakovičovo dílo podrobeno stranické kritice a obviněno z formalismu, na což skladatel reagoval zjednodušením struktury svých skladeb (Setkání na Labi, oratorium Píseň o lesích aj.).
Na své vrcholné skladby opět navázal sérií poválečných symfonií, z nichž vyniká zejména 10., 13. a 14. symfonie. Z ostatních děl zaujímají dále důležité místo v jeho tvorbě např. písňové cykly ''Z židovské lidové poezie'' ([[1948]]), ''Satiry'' ([[1960]]), ''Suita na slova Michelangelova'' ([[1974]]) či ''Sonáta pro violu a klavír'', napsaná v posledním roce skladatelova života ([[1975]]). V roce [[1954]] obdržel titul národní umělec SSSR a Mezinárodní cenu míru.
== Dílo ==
| |||