Vedle užití pojmu postkolonialismus jako označení časového období po získání nezávislosti se pojem postkolonialismus, postkoloniální teorie, postkoloniální studie nebo postkoloniální diskurz objevují jako názvy pro interdisciplinární a kritickou analýzu kulturního dědictví kolonialismu, jak v bývalých koloniích tak i v bývalých metropolích.
Postkolonialismus spojuje metody a pohledy různých společenských věd, nejznámější například literární vědy, kde je za zakladatele postkoloniálního přístupu považován [[Edward Said]] s jeho ''[[Orientalismus|Orientalismem]]'' (1978). Literatura při definování a ustalování postkoloniální identity odhaluje, vysvětluje a analyzuje zkušenosti jednotlivců i celé společnosti s kolonizačním útiskem a snášením vnucené identity „kolonizovaného subjektu“. Skrze svou postkoloniální literaturu bývalé kolonizované národy reagují na „humánnost“, jak ji vnímali kolonizátoři. O africký příklad se postaral spisovatel [[Chinua Achebe]] románem ''[[Things Fall Apart]]'' (1958). Ten popisuje nigerijské zkušenosti s podřízeností britskému impériu a kritizuje kulturní nadvládu kolonizátorů. Díky takovýmto reakcím na kolonizaci a dobyvatelství si původní obyvatelé kolonií vytvářejí vlastní historii za účelem vytvoření a přijetí národní identity po dekolonizaci.<ref>Ashcroft, Bill (1990). The Empire Writes Back: Theory and Practice in Post-Colonial Literature</ref><ref>Fanon 1963, p. 250</ref> Obecně jsou za zakladatele postkoloniálních studií označováni autoři jako byli [[Frantz Fanon]], [[Albert Memmi]], [[Aimé Césaire]] nebo [[Kwame Nkrumah]].
K hlavním tématům postkolonialismu patří problematika kulturní a národní [[identita|identity]] v bývalých koloniích ve vztahu k mocenským praxím [[kolonialismus|kolonialismu]] a [[imperialismus|imperialismu]], které se v postkoloniálním prostředí často dále prosazují a reprodukují. Dnes jde o relativně široce zaměřený úhel pohledu na kolonialismus a období po dosažení nezávislosti. V rámci postkoloniálního přístupu se jedná například o tato témata:
