Antonín Winter: Porovnání verzí

Přidáno 3 777 bajtů ,  před 5 lety
m
Editace uživatele 62.245.71.176 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Tomáš Páv
Značky: editace z Vizuálního editoru možné subjektivní formulace možný vandalismus
m (Editace uživatele 62.245.71.176 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Tomáš Páv)
'''Antonín Winter''' ([[15. únor]]a [[1934]], Praha) je český [[spisovatel]].
 
== Život ==
Narodil se Antonínu a Marii Winterovým jako nejstarší ze tří dětí (bratr Ivan a sestra Marie). Rodina byla relativně zámožná, což nebyl ten nejlepší start do života v socialistické společnosti. Přesto se mu podařilo vystudovat vysokou školu, směr stavební. Jako stavbyvedoucí se podílel na výstavbě kasáren v Krušných horách, později jako plánovač na výstavbě metra.
Narodil se v Praze 15. února 1934 manželům Antonínovi a Marii Winterovým jako nejstarší ze tří dětí (bratr Ivan a sestra Marie). Středoškolská studia absolvoval na Drtinově reálném gymnáziu (s roční přestávkou, kdy navštěvoval gymnázium Nerudovo). Ve studiu pokračoval na na fakultě ekonomicko-inženýrské, směr stavební, pracoval v [[Metrostav]]u (podílel se na výstavbě pražského metra) a Vojenských stavbách. I přes technické vzdělání se vedle své práce věnoval literatuře (člen Klubu českých spisovatelů). Po sametové revoluci se pokoušel i podnikat, málo známé je, že krátce prodával mléko a mléčné výrobky ve stánku na Malostranském náměstí a věnoval se prodeji a propagaci své poslední knihy Klíč ke Karlštejnu, kterou nabízel přímo v podhradí hradu. Karlštejnsko a údolí řeky Berounky ho tak uchvátilo, že si zde pořídil i chatu. Antonín Winter se během svého života několikrát stihl oženit, celkem čtyřikrát (manželky Alena, Hana, Eva, Hana) a zplodit 4 potomky (Adama, který tragicky zahynul, Dominiku, Filipa a Zuzanu) V jeho literární tvorbě však žádné z jeho dětí nepokračuje.
 
Mezi koníčky Antonína Wintera patří nejen literatura a historie, ale i klasická hudba a ve stále intenzivní míře jeho vnoučata.
<nowiki> </nowiki> Po sametové revoluci se pokoušel i podnikat. Málo známé je,že na začátku 90. let prodával se svou budoucí ženou mléčné výrobky na refýži na Malostranském náměstí a pozdějí, po vytištění Klíče ke Karlštejnu, prodával tuto svou knihu v podhradí. Během svého života se stačil čtyřikrát oženit (manželky Alena, Jana, Eva, Hana) a zplodit 4 potomky (Dominiku,Filipa, Adama, který tragicky zahynul, a Zuzanu.)
 
Během svého života, vázaného na Prahu, se několikrát stěhoval. Nejbližší mu byl byt v Nerudově ulici 7 na Malé Straně, blízko Pražského hradu. V současné době žije v Praze Podolí.
<nowiki> </nowiki> Psal články, povídky adetektivky, což byla v té době pro outsidery zadní vrátka do literatury. Úspěch měl s novelkou Pes Orwellský, o tom, jak to opravdu bylo se Psem Baskervillským. Byla otištěna v jediném literárním časopise Květen. Další pak ve Svobodném Slově, Ahoji, Mladém Světě, Lidové Demokracii. Před normalizací jako externí redaktor Svobodného Slova se podílel na sloupcích Včera na obrazovce, posledním reliktu mizející svobody. Jeho příliš odvážný sloupek způsobil, že tato rubrika zanikla.
 
== Literární tvorba ==
<nowiki> </nowiki> Napsal 3 detektivky, přeložené i do cizích jazyků. „Sázka na 13“ se stala inspirací stejnojmenného špatného filmu D.Kleina. Winter věděl, kdy skončit. Nemaje další nosné téma, nalezl detektivku v historii, v marném obléhání Karlštejna husity v r. 1422 „ Klíč ke Karlštejnu“. Kdyby obléhatelé znali k hradu klíč, dobyli byho do týdne. Kniha měla slušný ohlas a v podhradí se dobře prodávala.
Jako autor měl široký záběr - psal novinové články a povídky (Ahoj na neděli, Mladý svět, Svobodné slovo, Lidová demokracie), pokoušel se o vědeckofantastickou literaturu, a do povědomí čtenářů vstoupil svými detektivkami a historickým románem. Jeho knihy byly přeloženy i do cizích jazyků.
 
Pro všechny Winterovy knihy platí, že autor je obratný vypravěč se schopností vystavit děj na dialozích. Ani v jedné z jeho knih nechybí alespoň náznak milostné zápletky. Jeho hrdinové jsou "z masa a kostí", živoucí, pochybující a chybující lidé.
<nowiki> </nowiki> Ze známých osobností se kamarádil s Otou Motejlem a Jindrou Fajrajzlem, vynikajícím redaktorem TV. Během svého života se mnohokrát stěhoval. Nejraději měl byt v Nerudově ulici.
 
Svou první knihu - detektivní příběh '''Herodesův stín''' (1968, počet stran: 176 v nakladatelství Naše vojsko).
Nyní žije v Praze Podolí.
 
Detektivní román se
''<nowiki/>''
odehrává krátce po druhé světové válce. Je nalezeno zavražděné
dítě a posléze i jeho matka, utopená v řece. Autor románu hraje
se čtenářem fair hru, kdy mu dává šanci vydedukovat z informací
obsažených v knize pachatele zločinu.
 
Následovala '''Sázka na třináctku''' (Naše vojsko 1975, počet stran: 249).
 
Detektivní román spojuje
vyšetřování loupeže tří milionů korun a sérii vražd v
západočeském pohraničí. V románu se objevuje postava
kriminalisty Václava Charváta, se kterou se čtenář může setkat
i v další knize (srov. Rána pod pás). Díky svému spádnému
ději a (na svou dobu a místo vzniku) atraktivnímu tématu byl
příběh zfilmován režisérem Dušanem Kleinem (Sázka na
třináctku, 1977 s dobrým hereckým obsazením – Jaroslav
Satoranský, Rudolf Hrušínský). Již zde si můžeme všimnout autorova důrazu na detailní prostudování reálií - autor nás seznamuje s fungováním státní loterie - SAZKY, klíčovému k pochopení děje.
 
'''Rána pod pás''' (Naše vojsko 1981, počet stran: ).
 
"''... dřív si
autoři detektivky vymýšleli. Všichni to věděli a nikdo neočekával, že by si mohl popovídat s komisařem Scotland Yardu o Zeleném lučištníkovi. Autoři o práci policie věděli málo nebo nic. (...) Kdežto dnes – se stav nezměnil.''" (s. 9.) hořekuje v úvodu příběhu kriminální asistent Hirš'''''.'''''
 
Autor děj a vyšetřování podáva z pohledu zkušeného policisty (kriminálního asistenta Hirše), tedy tak, jak policie (tedy tenkrát
Bezpečnost padesátých let) z jeho pohledu pracuje. V ději se opět
objevuje autorova oblíbená postava Václava Charváta (srov. Sázka
na třináctku) a Winterovo oblíbený kraj – Karlštejnsko a
údolí řeky Berounky (srov. Klíč ke Karlštejnu). V příběhu se
řeší vražda spisovatele detektivek , kde stopou k vypátrání
vraha je jeho rozepsaný román.
 
Za vrchol jeho práce můžeme považovat historický román z období husitských válek '''Klíč ke Karlštejnu '''(Naše vojsko 1992, počet stran 352).
 
Tato kniha se předchozím
autorovým dílům vymyká. Jedná se totiž o román historický.
Popisuje obléhání hradu Karlštejna husitskými vojsky v roce
1422. Jak je možné, že se hrad tak dlouho brání přesile
obléhatelů? Kde je slabina obrany, a jak s tím souvisí blízká
obec Mořina? Zde autor rozpracovává fabuli (historiky nepotvrzenou,
o vesnici založené Karlem IV. pro stavitele hradu, jakémsi prvním
"koncentračním táboře" v české historii). Sama
postava krále a císaře se zde objevuje v poněkud nelichotivých
barvách. Na pozadí bojů se odehrává detektivní pátrání a
milostný příběh hlavního hrdiny husitského kněze Cyrila
propojené s historicky fundovaném popisu bojů a dobových reálií.
Autorovým snem bylo děj zfilmovat, pokud možno režisérem Milošem
Formanem, k čemuž nedošlo. ''"Winterův román není pouze
zajímavě psaným dílem s nezbytnými zápletkami a
vykonstruovanými příběhy na pozadí historických zkušeností,
ale svým vnímavým a pozorným přístupem k pramenům a schopností
navodit atmosféru prostředí i mentalitu lidí dávno minulé doby
obohacuje historické povědomí čtenáře.''" (doslov
Jindřicha Kejře).
 
Jako pražský spisovatel se také seznámil a přátelil i s jinými známými osobnostmi, jmenujme např. Otakara Motejla, se kterým zamýšlel literárně zpracovat příběh jednoho z nejznámějších zločinů první republiky - nikdy neobjasněnou vraždu prostitutky Otýlie Vranské, k čemuž nedošlo.
== Externí odkazy ==