26 982
editací
Antonín Winter: Porovnání verzí
m
Editace uživatele 62.245.71.176 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Tomáš Páv
značky: editace z Vizuálního editoru možné subjektivní formulace možný vandalismus |
m (Editace uživatele 62.245.71.176 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Tomáš Páv) |
||
|
'''Antonín Winter''' ([[15. únor]]a [[1934]], Praha) je český [[spisovatel]].
== Život ==
Narodil se v Praze 15. února 1934 manželům Antonínovi a Marii Winterovým jako nejstarší ze tří dětí (bratr Ivan a sestra Marie). Středoškolská studia absolvoval na Drtinově reálném gymnáziu (s roční přestávkou, kdy navštěvoval gymnázium Nerudovo). Ve studiu pokračoval na na fakultě ekonomicko-inženýrské, směr stavební, pracoval v [[Metrostav]]u (podílel se na výstavbě pražského metra) a Vojenských stavbách. I přes technické vzdělání se vedle své práce věnoval literatuře (člen Klubu českých spisovatelů). Po sametové revoluci se pokoušel i podnikat, málo známé je, že krátce prodával mléko a mléčné výrobky ve stánku na Malostranském náměstí a věnoval se prodeji a propagaci své poslední knihy Klíč ke Karlštejnu, kterou nabízel přímo v podhradí hradu. Karlštejnsko a údolí řeky Berounky ho tak uchvátilo, že si zde pořídil i chatu. Antonín Winter se během svého života několikrát stihl oženit, celkem čtyřikrát (manželky Alena, Hana, Eva, Hana) a zplodit 4 potomky (Adama, který tragicky zahynul, Dominiku, Filipa a Zuzanu) V jeho literární tvorbě však žádné z jeho dětí nepokračuje.
Mezi koníčky Antonína Wintera patří nejen literatura a historie, ale i klasická hudba a ve stále intenzivní míře jeho vnoučata.
Během svého života, vázaného na Prahu, se několikrát stěhoval. Nejbližší mu byl byt v Nerudově ulici 7 na Malé Straně, blízko Pražského hradu. V současné době žije v Praze Podolí.
== Literární tvorba ==
Jako autor měl široký záběr - psal novinové články a povídky (Ahoj na neděli, Mladý svět, Svobodné slovo, Lidová demokracie), pokoušel se o vědeckofantastickou literaturu, a do povědomí čtenářů vstoupil svými detektivkami a historickým románem. Jeho knihy byly přeloženy i do cizích jazyků.
Pro všechny Winterovy knihy platí, že autor je obratný vypravěč se schopností vystavit děj na dialozích. Ani v jedné z jeho knih nechybí alespoň náznak milostné zápletky. Jeho hrdinové jsou "z masa a kostí", živoucí, pochybující a chybující lidé.
Svou první knihu - detektivní příběh '''Herodesův stín''' (1968, počet stran: 176 v nakladatelství Naše vojsko).
Detektivní román se
odehrává krátce po druhé světové válce. Je nalezeno zavražděné
dítě a posléze i jeho matka, utopená v řece. Autor románu hraje
se čtenářem fair hru, kdy mu dává šanci vydedukovat z informací
obsažených v knize pachatele zločinu.
Následovala '''Sázka na třináctku''' (Naše vojsko 1975, počet stran: 249).
Detektivní román spojuje
vyšetřování loupeže tří milionů korun a sérii vražd v
západočeském pohraničí. V románu se objevuje postava
kriminalisty Václava Charváta, se kterou se čtenář může setkat
i v další knize (srov. Rána pod pás). Díky svému spádnému
ději a (na svou dobu a místo vzniku) atraktivnímu tématu byl
příběh zfilmován režisérem Dušanem Kleinem (Sázka na
třináctku, 1977 s dobrým hereckým obsazením – Jaroslav
Satoranský, Rudolf Hrušínský). Již zde si můžeme všimnout autorova důrazu na detailní prostudování reálií - autor nás seznamuje s fungováním státní loterie - SAZKY, klíčovému k pochopení děje.
'''Rána pod pás''' (Naše vojsko 1981, počet stran: ).
"''... dřív si
autoři detektivky vymýšleli. Všichni to věděli a nikdo neočekával, že by si mohl popovídat s komisařem Scotland Yardu o Zeleném lučištníkovi. Autoři o práci policie věděli málo nebo nic. (...) Kdežto dnes – se stav nezměnil.''" (s. 9.) hořekuje v úvodu příběhu kriminální asistent Hirš'''''.'''''
Autor děj a vyšetřování podáva z pohledu zkušeného policisty (kriminálního asistenta Hirše), tedy tak, jak policie (tedy tenkrát
Bezpečnost padesátých let) z jeho pohledu pracuje. V ději se opět
objevuje autorova oblíbená postava Václava Charváta (srov. Sázka
na třináctku) a Winterovo oblíbený kraj – Karlštejnsko a
údolí řeky Berounky (srov. Klíč ke Karlštejnu). V příběhu se
řeší vražda spisovatele detektivek , kde stopou k vypátrání
vraha je jeho rozepsaný román.
Za vrchol jeho práce můžeme považovat historický román z období husitských válek '''Klíč ke Karlštejnu '''(Naše vojsko 1992, počet stran 352).
Tato kniha se předchozím
autorovým dílům vymyká. Jedná se totiž o román historický.
Popisuje obléhání hradu Karlštejna husitskými vojsky v roce
1422. Jak je možné, že se hrad tak dlouho brání přesile
obléhatelů? Kde je slabina obrany, a jak s tím souvisí blízká
obec Mořina? Zde autor rozpracovává fabuli (historiky nepotvrzenou,
o vesnici založené Karlem IV. pro stavitele hradu, jakémsi prvním
"koncentračním táboře" v české historii). Sama
postava krále a císaře se zde objevuje v poněkud nelichotivých
barvách. Na pozadí bojů se odehrává detektivní pátrání a
milostný příběh hlavního hrdiny husitského kněze Cyrila
propojené s historicky fundovaném popisu bojů a dobových reálií.
Autorovým snem bylo děj zfilmovat, pokud možno režisérem Milošem
Formanem, k čemuž nedošlo. ''"Winterův román není pouze
zajímavě psaným dílem s nezbytnými zápletkami a
vykonstruovanými příběhy na pozadí historických zkušeností,
ale svým vnímavým a pozorným přístupem k pramenům a schopností
navodit atmosféru prostředí i mentalitu lidí dávno minulé doby
obohacuje historické povědomí čtenáře.''" (doslov
Jindřicha Kejře).
Jako pražský spisovatel se také seznámil a přátelil i s jinými známými osobnostmi, jmenujme např. Otakara Motejla, se kterým zamýšlel literárně zpracovat příběh jednoho z nejznámějších zločinů první republiky - nikdy neobjasněnou vraždu prostitutky Otýlie Vranské, k čemuž nedošlo.
== Externí odkazy ==
| |||