Bitva u Karrh: Porovnání verzí

| síla1 = 40  000

| síla2 = 10  000 jízdních lučištníků, 10001 000 ''katafraktoi''

| ztráty1 = asi 20  000

'''Bitva u Karrh''' byla svedena v roce [[53 př. n. l.]] poblíž [[Parthská říše|parthského]] města [[Harran|Karrhy]] mezi [[Starověký Řím|římským]] vojskem vedeným [[Marcus Licinius Crassus|Markem Liciniem Crassem]] a vojskem [[Parthové|Parthů]] v  čele se [[Súrénas|Súrénem]], vojevůdcem [[Šáhanšáh|krále králů]] [[Oródés II.|Oróda II.]]

[[Marcus Licinius Crassus]] měl ze všech tří [[triumvirát|triumvirů]] nejslabší pozici v Římě. Byl sice ze všech tří nejbohatší, ale slávou se žádnému z nich nemohl rovnat. [[Julius Caesar|Caesar]] v té době úspěšně bojoval v [[Galie|Galii]] a [[Pompeius]] si již dříve získal slávu při svém východním tažení. Pro zvýšení své prestiže v Římě tedy zahájil Crassus ze [[Sýrie]] se sedmi [[Římská legie|legiemi]] v roce [[53 př. n. l.]] tažení proti parthské říši. Po několikadenním pochodu po proudu řeky [[Eufrat]] opustil bezpečí řeky a  vydal se na rovinatou [[poušť]]. Parthové disponovali vynikající [[Jezdectvo|jízdou]] a  Crassovo rozhodnutí vydat se přes poušť bylo největší chybou jeho života.

Na počátku tažení nekladli [[Parthové]] Římanům žádný odpor. Při pochodu do nitra [[Parthská říše|Parthie]] zvolil Crassus klasické rozestavení vojska – roztáhl své jednotky do linie a na křídla umístil jízdu. Avšak pak si to rozmyslel a  vytvořil čtvercovou formaci (každou stranu čtverce tvořilo 12 [[Kohorta|kohort]] a část jízdy). Jeho legie pronikly až k  řece Balissos, kde se chtěli římští velitelé utábořit. Avšak Crassus byl jiného názoru a rozhodl se pochodovat dále. Zde však již čekal nepřítel.

Proti sedmi římským legiím (asi 45  000 mužů) stálo 10  000 jízdních lučištníků a 10001 000 elitních parthských jezdců ([[Řečtina|řecky]] zvaných ''katafraktoi''). Jakmile byli Římané na dosah, uslyšeli obrovský hluk parthských [[Buben|bubnů]] a  [[trubka|trumpet]]. Poté zahájili Parthové útok, ale jejich snaha zahnat Římany za pomoci dlouhých [[kopí]] nevyšla. Súrénas tedy své muže stáhl a nařídil jim obklíčit římskou formaci. Crassus odpověděl vysláním lehkooděnců. Jejich útok však skončil pod parthskými [[šípy]]. Když si Crassus uvědomil sílu nepřítele, bylo již pozdě. Súrénas svojí armádou Římany obklopil a ze všech stran nařídil svým mužům pálit na bezmocné protivníky. Poté co se Římané pokusili o protiútok, parthská jízda ustoupila, ale i nadále vystřelovala šípy.

V tomto okamžiku nařídil Crassus svému synovi Publiovi, aby se s 13001 300 jezdci, osmi kohortami a 500 lučištníky pokusil vymanit z  obklíčení. Publiovi se podařilo přinutit Parthy ústupu, ale místo aby čekal na zbytek armády, vydal se pronásledovat ustupující Parthy. Ti ústup pouze předstírali, náhle se obrátili zpět a spolu s  čerstvými silami obklíčili a pobili Publia i s jeho armádou. Poté jeho hlavu nabodli na oštěp, projížděli s ní kolem skleslých Římanů a začali opět podnikat drobné výpady.

Bitva u Karrh byla jednou z největších porážek v římských dějinách. O život přišlo kolem 20  000 vojáků. Velká část přeživších Římanů byla zajata. Navíc se Parthové zmocnili sedmi orlů, standart, římských legií. Ztráty Parthů byly zanedbatelné.

* Knittl, Tomáš. Římské neštěstí u Karrh (53 př. n. l.). Auriga. Zprávy Jednoty klasických filologů, Praha : JKF, roč. 53, 2011, 45-6545–65 s. ISSN 1211-3379. 2011.

* [http://starenarody.cz/index.php?a=10 Staré národy | civilizace -– Bitva u Carrhae (česky)]