Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 37.188.230.101 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je ŠJů |
Nová sekce →Alinkov |
||
Řádek 403:
:Dík, užitečný nápad. Snad by s tím neměl být žádný problém. --[[Wikipedista:ŠJů|ŠJů]] ([[Diskuse s wikipedistou:ŠJů|diskuse]]) 13. 1. 2015, 23:37 (CET)
== Alinkov ==
Zdravím,
všiml jsem si, že jsi výrazně rozšířil text o areálu dvora Alinkova. Protože se obsah článku týká i mé osoby, rád bych podal některá upřesnění, protože jsi zřejmě vycházel z několika nesourodých údajů na internetu.
V závěru loňských prázdnin jsme byl požádán pracovníky památkové péče Jihomoravského kraje o základní posudek k areálu dvora Alinkova, kterým jsem se zabýval už delší dobu, a to jako profesionální zpracovatel stavebně historických průzkumů. Ohledně Alinkova se tehdy začal angažovat J. Pajer, který začal vyvíjet tlak na pracovníky Krajského úřadu a Národního památkového ústavu v Brně, aby od současného soukromého majitele buď stát, nebo Krajský úřad Jihomoravského kraje areál zakoupili, za značné náklady obnovili a dali jej k dispozici J. Pajerovi ke zřízení muzea novokřtěnců. Argumentoval přitom tvrzením, že právě novokřtěnci byli stavebníky objektů, přičemž se opíral pouze o několik zmínek v novokřtěnecké kronice z přelomu 16. a 17. století. Ta však zachycovala jako jedno ze sídel novokřtěnecké komunity pouze ves Čermákovice, v žádném případě nehovoří o areálu Alinkova. Ojedinělá zmínka o mlýně, která je dle Pajera jednoznačným dokladem ztotožnění sídla komunity s Alinkovem, rovněž neobstojí, neboť v těsné blízkosti Čermákovic existovalo ještě v první polovině 17. století několik mlýnů. Ve výzvě. zaslaném na podzim pracovníkům památkové péče NPÚ a KÚ a dalším argumentuje, že jeho názor je jediný správný, přičemž se opírá o tvrzení, že "on to ví". A všichni, kdo mají jiný názor, jen dokládají, že tomu nerozumí. Přičemž archívní i architektonické doklady nejsou dle Pajera důležité. Text výzvy mám k dispozici.
Na základě žádosti pracovníků Krajského úřadu jsem vypracoval jednostránkovou zprávu, kde byla jako jedna z variant (protože tehdy ještě nebyl průzkum objektu zahájen) zmíněna i možnost vazby na novokřtěnce. Rozhodně nelze tuto zprávu spojovat se stavebně historickým průzkumem, jak tvrdí Pajer. Zpráva byla následně zaslána spolu s dalšími podklady na Ministerstvo kultury, kde bylo zahájeno řízení k prohlášení nemovitosti kulturní památkou. Ovšem ne jako stavba novokřtěnců, ale jako renesanční hospodářský areál. To vyvolalo ze strany J. Pajera další tvrdý útok, jeho výhružné emaily útočily na pracovníky NPÚ, Krajského úřadu i na mne. Pro uklidnění "válečného stavu", který Pajer vyvolal, byla zahájena především ze strany NPÚ celá řada aktivit, směřující ke komplexní dokumentaci objektů. Souběžně proběhl na dochovaných stavbách základní stavebně historický průzkum spolu s komplexním zaměřením a důkladnou archívní rešerší. Přitom byly získány jednoznačné důkazy, dokládající existenci šlechtického statku Alinkova se sídlem a pivovarem již v době, kdy zde dle Pajera měli sídlit novokřtěnci. Zveřejnění těchto zjištění opět posílilo válku a útoky ze strany Pajera, který napadal nejen moji osobu, ale všechny další specialisti a odborníky, kteří se průzkumu radou či pomocí účastnili. K nim náleží i osoba kolegy Navrátila, který není Sadílek, ale někdo zcela jiný. Ostatně ztotožnění Alinkova s renesančním šlechtickým sídlem s hospodářským zázemím je starého data, objevuje se i v některých drobnějších pracích z průběhu 80. let 20. století a již přede mnou ke stejnému závěru přišla řada dalších badatelů.
Nebudu svůj příspěvek dále natahovat. Jen ještě několik poznámek k uvedeným útokům na moji osobu a zmíněným útočníkům. J. Pajer není a nikdy nebyl archeolog, ale etnograf. Jak mi sami přední moravští archeologové potvrdili, jeho "archeologické" aktivity dříve tolerovali, protože, jak mi výslovně řekli, obdivovali jeho nadšení pro věc. Ovšem dnes, kdy je situace zejména po legislativní stránce zcela jiná, představují Pajerovy divoké výkopy na Alinkově za použití bagru hrubé porušení památkového zákona, protože k provádění archeologických výzkumů musí být vydáno povolení Ministerstva kultury a to se vydává jen vědeckým institucím a památkovým organizacím. Navíc areál Alinkova se nachází na registrovaném pravěkém sídlišti, které Pajerovy výkopy mohly značně poškodit. Už bylo zahájeno náležité řízení (více informací mohou poskytnout pracovníci památkové péče KÚ JMK, příp. Městského úřadu v Moravském Krumlově).
Rozhodně nejsem teoretik, což potvrdí všichni, kdo moji práci znají. A mám hodně zastánců mezi významnými archeology, historiky či historiky umění. O rozsahu rovněž hovoří i množství publikovaných i rukopisných prací, které jdou do stovek. Ovšem ti druzí, jejichž praktické schopnosti jsou hodně omezené, závidí. Se závistí se setkávám na každém kroku, především poté, co jsem začal vydávat řadu knižních publikací. Jednou z reakcí je i Tebou citovaný odkaz na web ČSBD. Autorem tamního útoku je zoufalec, který takto reaguje na čerstvě vyšlou publikaci o hradu Bukovu - Lísku u Bystřice nad Pernštejnem. On sám nedokázal ani dokončit studium archeologie a snažil se v oboru prosadit opakovanými výhrůžkami nejen mně, ale i pracovníkům Městského muzea v Bystřici nad Pernštejnem a tamního Městského úřadu. Protože jsme jej náležitě odpálkoval, reaguje způsobem sobě vlastním, tedy vulgárním napadáním. Podobně jako Pajer.
V případě Alinkova mi nejde o vyřizování účtů, ale pouze o to, aby byla cenná lokalita náležitě zhodnocena a zachována, ovšem bez tendenčního přikrášlování historie pro podporu něčích soukromých zájmů.
J. Sadílek
| |||