Jindřich VII. Štaufský: Porovnání verzí

[[Soubor:Henry (VII) of Germany.jpg|thumb|upright|Jindřichova pečeť]]{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=

{{Příbuzný|otec|[[Fridrich II. Štaufský]]}}

 

Po smrti papeže roku [[1216]] povolal Fridrich syna do Německa a znovu si přisvojil titul krále sicilského. Konstancie zůstala na Sicílii regentkou až do roku [[1220]], ale jménem svého manžela a nikoliv syna. V Německu svěřil Fridrich Jindřichovi švábské vévodství. Roku [[1219]] vymřela hlavní linie [[Zähringenové|Zähringenů]] a Jindřich obdržel rovněž titul [[Burgundsko|krále burgundského]]. Tento titul však později vymizel, poté co se Jindřich stal králem.

Ve dnech 20. až 22. dubna [[1220]] byl na sněmu konaném ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]] zvolen římským králem. Aby si zajistil hlasy církevních hodnostářů, vydal Fridrich II. dekret ''Confoederatio cum principibus ecclesiasticis'', kterým rozšířil vliv duchovenstva na chod státu. Zvolení bylo podmínkou k uskutečnění [[křížové výpravy]], kterou přislíbil již roku 1215. Tím byl ustanoven nástupce v případě smrti císaře. [[Papež]] [[Honorius III.]] však volbu neuznal, stejně jako neuznával Fridrichovu vládu nad Sicilským království. Stejně jako jeho předchůdce nechtěl připustit spojení obou zemí. Z toho důvodu i řada německých šlechticů volbu nejprve odmítala.

 

{{Panovník|jmeno=Jindřich VII.|pred=[[Fridrich II. Štaufský|Fridrich II.]]|po=[[Konrád IV. Štaufský|Konrád IV.]]|kdy=[[1220]]–[[1235]]|co=[[Seznam panovníků Svaté říše římské|Král Svaté říše římské]]|soubor=Armoiries empereurs Hohenstaufen.svg}}

 

{{DEFAULTSORT:Jindřich 07 Štaufský}}

[[Kategorie:Štaufové]]

[[Kategorie:Sicilští králové]]