Severní válka: Porovnání verzí

Utvoření protišvédské koalice následovalo poté, kdy na švédský trůn nastoupil mladičký [[Karel XII.]], kterého jeho nepřátelé nepovažovali za způsobilého udržet si mocenské postavení země zděděné po předcích. Koalici, v níž hlavní slovo měli [[dánsko|dánský]] [[panovník|král]] a [[Rusko|ruský]] [[car]], nahrávala situace, kdy se většina zemí soustředila na krizi vzniklou v souvislosti s blížící se smrtí [[Španělsko|španělského]] krále [[Karel II. Španělský|Karla II.]] a otázkou jeho nástupnictví. Ve skutečnosti situace nebyla tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. [[Švédsko]] mělo jednu z nejlepších armád v Evropě a navíc byl švédský [[král]] skvělý taktik, což se nejednou ukázalo. Na začátku vpadlo [[Dánsko]] do [[Holštýnsko|Holštýnska]] načež poslal švédský král do [[Pomořansko|Pomořan]] 8000 mužů jako pomoc holštýnskému vévodovi. Současně [[Sasko]] vpadlo do [[Livonsko|Livonska]]. Když se to [[Karel XII.]] dozvěděl, odplul ke [[Kodaň|Kodani]], hlavnímu dánskému městu, které se vzdalo, jakmile se u něj objevil, a [[5. srpen|5. srpna]] pod hrozbou zničení Kodaně uzavřel dánský král ve prospěch Holštýnska mír a zavázal se, že nepodnikne nic dalšího proti Švédsku nic dalšího. Mezitím [[August II. Silný|August II.]] oblehl [[Riga|Rigu]], hlavní livonské město, a ruský car [[Petr I. Veliký|Petr I.]] s 40tisícovou armádou oblehl [[Narva|Narvu]]. Karel XII. se rozhodl napřed jít na pomoc Narvě. Jakmile se [[15. listopad]]u car dověděl o tom, že KarelKarlově táhnetažení na pomoc Narvě, opustil své vojsko a [[20. listopad]]u se u Narvy objevil Karel XII. s 8000 muži. Krátká [[Bitva u Narvy (1700)|bitva u Narvy]], k níž poté došlo, skončila drtivou ruskou porážkou. Po bitvě u Narvy nabídl Karel XII. ruskému carovi Petrovi I. oddech k formování nových sil, čehož car plně využil. Karel XII. strávil zimu u Narvy a na jaře [[1701]] přišel na pomoc obležené [[Riga|Rize]], zvítězil zde nad Sasy. Po úspěchu u Rigy se Karel vydal k Mitavě. a cestouCestou obsadil mnohá města a poté vtrhl do [[Litva|Litvy]].

Obavy z útoku Švédů na [[Polsko]] vedly k tomu, že se v prosinci [[1701]] sešelke schůzi sněmu ve Varšavě sněm. Předsedou sněmu byl kardinál Radziejowski. [[Karel XII.]] si tou dobou získával v řadách šlechty své přívržence, mezi nimiž byli nejvýznamnější kardinál Radziejowski a vévoda [[Stanislav I. Leszczyński|Stanisław Leszczyński]]. Polský král a saský kurfiřt [[August II. Silný]] si uvědomoval, že [[Karel XII.]] má ve sněmu velkou podporu a proto s ním začal tajně jednat. Karel XII. měl tou dobou tábortábořil v [[Litva|Litvě]] a prohlásil, že bude jednat jen s posly sněmu, protože Augusta nenáviděl a byl rozhodnut jej svrhnout. Ke Karlovi brzy přijeli také poslové sněmu, kterým sdělil, že chce mír s Polskem mír, o kterém se rozhodne až ve [[Varšava|Varšavě]],. načežNačež se k ní vydal a [[5. květen|5. května]] [[1702]] se město vzdalo bez boje. Mír, který zde měl být uzavřen, Karel však Karel odmítl, neboť nenáviděl polského krále. Když se o tom August dověděl, vytáhl k Varšavě s 24tisícovou armádou a [[19. červenec|19. července]] [[1702]] se střetl sse švédským králem u Kliszówa, ale utrpěl porážku a stáhl se pronásledován nepřítelem. Nakonec Švédové pronásledování zastavilizanechali, protože Karelneboť se během něj Karel těžce zranil, když pod ním padl kůň a rozdrtil mu nohu. Byl převezen do [[Krakov|Krakova]], který krátce předtím obsadil. Mezitím August svolal sněm v [[Lublin]]u, kde mu šlechta v přesvědčení, že Karel XII. zemřel (jeho zranění dalo podnět této pověsti), odsouhlasila, že bude vybudována silná a velká armáda a že Švédové musí být vyhnáni z Polska. Mezitím se (během šesti měsíců) Karel XII. uzdravil a znovu vytáhl proti Sasům a několikrát je porazil. August musel ustoupit do [[Toruň|Toruně]], kterou později Karel XII. dobyl také. V té době byl na popud švédského krále svolán další sněm ve Varšavě, na němž se volil nový polský král. [[12. červenec|12. července]] [[1704]] jím byl zvolen [[Stanislav I. Leszczyński|Stanisław Leszczyński]]. Poté Karel vytáhl na [[Lvov]], který dobyl. Mezitím k Varšavě přitáhl s vojskem August a obsadil ji. Král Stanisław musel utéctutéci. August se však dlouho z úspěchu neradoval, protože Karel se vrátil a z Varšavy jej zaseznovu vyhnal. August tehdy utekl do Saska,. ale kdyžKdyž [[1. září]] [[1706]] zahájil Karel útok, nezbylo mu než žádat o mír. Karel stanovil kruté podmínky,. meziJeho nimižprotivník napříkladse bylo,musel ževzdát sepolského jehotrůnu protivníkve vzdáprospěch trůnu[[Stanislav I. Leszczyński|Stanisława Leszczyńskeho]], zaplatit žold švédskému vojsku a vydávydat [[Livonsko|livonského]] šlechtice Patkula. August byl donucen tyto podmínky přijmout, ovšem Patkulovi dal příležitost uniknout. Ten tuto šanci odmítl a byl později Švédy krutým způsobem popraven, což rozzuřilo ruského cara, jenž poté vtrhl do Polska a ovládl [[Lvov]],. odkudOdkud se však musel nakonec prokvůli nedostateknedostatku potravin stáhnout. Karel začal připravovat tažení do [[Rusko|Ruska]].

Po [[Bitva u Narvy (1700)|bitvě u Narvy]] se [[Rusko]] soustředilo na nahrazení ztrát a reorganizaci armády a zlepšení jejího stavu. To přineslo své ovoce. Například [[30. prosinec|30. prosince]] [[1701]] porazil [[Boris Šeremetěv]] oddíl generála Schlippenbacha u Erastferu ([[Livonsko]]). V dalších bitvách Šeremetěv dosahoval rovněž vítězství nad Schlippenbachem. Nakonec postupně padlo mnoho pevností v Pobaltí. V říjnu [[1702]] Nottenburg, přejmenovaný [[Petr I. Veliký|Petrem I.]] na [[Šlisselburg]], v roce [[1703]] [[Koporje]],[[1704]] [[Dorpat]] a roku [[1705]] se [[Petr I. Veliký|Petr I.]] dostal až do Kuronska. Roku [[1705]] byla většina [[Estonsko|Estonska]] a [[Livonsko|Livonska]] v Petrových rukou. [[16. květen|16. května]] [[1703]] mimo jiné začala stavba [[Petrohrad]]u. V lednu roku [[1706]] [[Karel XII.]] [[Bitva u Grodna|obklíčil hlavní ruské síly u Grodna]]. Tehdy ruskou armádu zachránil carův přítel generál Menšikov, jenž rozptýlil armádu do malých skupin, které vyšly z obklíčení. Karel se poté obrátil do [[Sasko|Saska]], čímž dal Rusům možnost se lépe připravit.

Tažení do Ruska začalo v [[září]] roku [[1707]] a v lednu [[1708]] [[Karel XII.]] přešel [[Němen]]. Dosahoval zde nad Rusy v menších bitvách jasných vítězství, ale kek velké generálnírozhodující bitvě se mu je nepovedlo přimět. [[Karel XII.|Karel]] postupoval k [[Moskva|Moskvě]], měl ale potíže se zásobováním. Navíc [[28. září]] [[1708]] [[Petr I. Veliký|Petr]] v bitvě u Lesné porazil Lewenhauptův sbor, který Karlovi vezl střelivo a zásoby. Tou dobou ovšem již Karel nepostupoval k Moskvě, ale na jih na [[Ukrajina|Ukrajinu]], kde si chtěl doplnit zásoby a nalézt spojence v [[hejtman]]u [[Ivan Mazepa|Mazepovi]]. Ivan Mazepa byl dosud věrný carovi, ale toužil po úplné samostatnosti Ukrajiny, což ho přimělo stástát se spojencem Švédů. Brzy poté, co změnil strany, však Menšikov vypálil jeho sídelní město [[Baturin]]. V květnu [[1709]] [[Karel XII.|Karel]] oblehl [[Poltava|Poltavu]]. Petr chápal, že udržení [[Poltava|Poltavy]] je důležité, neboť její pád by opět rozvířil protiruské nálady, a proto se vydal městu na pomoc. [[Karel XII.|Karel]] byl však [[27. květen|27. května]] raněn na noze a následkem toho byl upoután na nosítka. Velení po něm převzal maršál Rehnskiöld. Ten také vedl [[8. červenec|8. července]] švédskou armádu do [[bitva u Poltavy|bitvy u Poltavy]], v níž byla [[Petr I. Veliký|Petrem I.]] poražena a navíc utrpěla velmi těžké ztráty. a jejíJejí zbytky se po bitvě vzdaly Rusům u Perevoločné. [[Karel XII.|Karel]] se spolu s [[Ivan Mazepa|Mazepou]] zachránil útěkem do [[Turecko|Turecka]]. [[Bitva u Poltavy]] znamenala zvrat ve válce, která se po ní začala vyvíjet v neprospěch Švédska.

Po [[Bitva u Poltavy|bitvě u Poltavy]] vyhlásil válku [[Švédsko|Švédsku]] i dánský král, který se vylodil ve [[Skonsko|Skonsku]] a dobyl Helsinborg,. ovšemOvšem [[28. únor]]a [[1710]] jej Švédové v bitvě porazili, zatímco v Polsku získal [[August II. Silný|August II.]] znovu převahu. [[Karel XII.|Karel]] byl mezitím v [[Bendery|Bendeře]] a povedlo se mu získat v [[Turecko|Turecku]] spojence. [[Petr I. Veliký|Petr]] žádal Ahmeda III. o Karlovo vydání a vyvíjel na [[Turecko]] tlak. Turecký sultán [[Ahmed III.]] na ruský tlak reagovalodpověděl zatčením ruského velvyslance a vyhlášením války [[Rusko|Rusku]] (listopad [[1710]]). [[Petr I. Veliký|Petr]] si byl jist vítězstvím a zahájil takzvané [[Prutské tažení]], jež proběhlo v červenci [[1711]] , skončilo ovšem obklíčením Petra I. na řece Prutu. Protože výsledek hrozící bitvy byl jasný, pokusil se car s Turky uzavřít mír. Vezír Ali paša, jenž velel turecké armádě, jeho nabídku přijal a car mohl i se svojí armádou odejít z obklíčení na [[Prut]]u. Když se pak ale sultán dozvěděl, v jaké byli Rusové situaci a že je jeho vezír propustil, dal jej popravit. Přesto nakonec sám s Rusy v srpnu [[1713]] uzavřel mír v [[Adrianopol]]i a téhož roku pak car [[Petr I. Veliký|Petr]] obsadil téměř celé [[Finsko]] a Menšikov dobyl [[Štětín]], ježjenž předal [[Prusko|Prusku]], které se později ve válce přidalo na stranu [[Rusko|Ruska]].

[[1. říjen|1. října]] [[1714]] vyjel [[Karel XII.]] na cestu domů a mířil ke [[Stralsund]]u. V květnu [[1715]] vstoupilo do války [[Prusko]] a téhož roku vstoupilo do protišvédské koalice i [[Hannoversko]]. V červnu [[1715]] bylo obleženo Dány a Němci město [[Wismar]]. Jiná armáda se vydala proti [[Stralsund]]u, v němž byl [[Karel XII.]] přichystán na obranu. Dánsko-prusko-saskými vojsky byl obklíčen [[Stralsund]], jenž byl nakonec v prosinci [[1715]] dobyt, ale Karel XII. stačil uniknout. Poté se [[Karel XII.|Karel]] vrátil do [[Stockholm]]u, kde zůstal krátce, a v březnu [[1716]] vpadl do [[Norsko|Norska]]. a dostalDostal se až ke Kristianii (dnes [[Oslo]])., Zale kvůli nedostatku zásob musel ale ustoupit, načež naplánoval druhé norské tažení. Před zimou [[1718]] [[Karel XII.|Karel]] znovu vpadl do Norska a oblehl [[Halden|Frederikshald]], kde byl ale [[11. prosinec|11. prosince]] [[1718]] zabit. Po králově smrti Švédové od Frederikshaldu ustoupili. V následujících letech [[1719]]–[[1720]] ruské námořní desantyvýsadky plenily švédské pobřeží, než byl nakonec [[10. září]] [[1721]] podepsán [[Nystadský mír]].

[[Nystadský mír]] znamenal ztrátu švédských pozic v pobaltských státech a v části [[Karelie]] a ústup země z postavení velmoci, v němž Švédy definitivně nahradilo [[Rusko]], které tímto vítězstvím získalo přístup k [[Baltské moře|Baltu]]. [[Švédsko]] po této válce změnilo svou politiku a začalo těžit ze svéhosvé geografickéhozeměpisné postavenípolohy, kterékterá mu umožňovaloumožňovala vyhnout se přímé účasti v evropských konfliktech. Během války byl také založen pobaltský přístav Sankt Petěrburg ([[Petrohrad]]), jenž se později stal hlavním městem Ruska.