Horodelská unie: Porovnání verzí

[[Soubor:Polska 1386 - 1434.png|thumb|Polsko-litevské území v letech 1386-1434]]

'''Horodelská unie '''({{vjazyce|pl}} ''Unia horodelska'') byla uzavřena 2. října 1413 v Horodle, dnešním [[Lublinské vojvodství|Lublinském vojvodství]]) mezi [[Polsko|Polskem]] a [[Litva|Litvou]] (velkokníže [[Vitold]]). Potvrzovala společnou politiku obou států, ale zachovávala svébytnou instituci [[Litevský velkokníže|litevského velkoknížete]], vybraného polským králem, a litevský sněm. Rozšiřovala dále kauzule [[Krewská unie|Krewské unie]] a [[Vilensko-radomská unie|Vilensko-radomské unie]]. Zaváděla společné sejmy a sjezdy polsko-litevské. Prohloubila dynastické svazky mezi oběma zeměmi a dala základy pro polsko-litevskou nadvládu v budoucím mnohonárodnostním státě. Horodelská unie zrovnoprávňovala litevské katolické rody s polskými. [[Rusíni|Rusínské]] (ukrajinské a běloruské) rody [[Pravoslaví|pravoslavného vyznání]] však byly drženy od moci dále. Společné polsko-litevské sjezdy šlechty se měly v budoucnu společně radit o všech důležitých záležitostech – například o volbě krále a velkoknížete. Litevská a rusínská katolická šlechta obdržela stejná práva jako ''Szlachta'', což vedlo k tomu, že do řad ''Szlachty'' bylo přijato 47 rodů a v Litvě byly zavedeny erby.

 

{{Citát|''Proto My, Vladislav, Boží milosti král polský a zemí krakovské, sandoměřské, sieradzké, lanczycké, kujavské, litevské nejvyšší kníže, pomořanský, ruský pán a dědic a Alexander řečený Vitold, velké kníže litevské a zemí ruských pán a dědic, oznamujeme listem tímto, těm, komu to náleží vědět, všem nynějším i budoucím, kteří toho povědomost míti budou, že země litevské a jejich obyvatelé poddaní panství našemu (kterým častokráte ze štědrosti ruky naší rozšiřujeme požitky a starajíce se měli jsme o to péči, jako bychom častým staráním se stav a jméno jejich vzácnějším učinili), chtějíce je tedy ... v náboženství přijaté víry na budoucí časy utvrditi a upevniti, aby je nejvyšší Pán, jehož milostí a naším staráním přijali osvícení víry ku chvále a cti svého jména a téže víry všeobecné osvícení, pomazáním milost svou upevnil, ježto když jsme je častokrát dary štědrostí naší potěšili, tedy též ... chceme je duchovními dary zachovat a při dobrých věcech a snažení je přidržet. Kteří by v stálosti víry lépe se cvičili, a aby z ctnosti do ctnosti postupovali, jařmo nesvobody, do nějž byli dosud zamotáni a svázání, ze šíje skládajíce a rozvazujíce z vrozené nám štědrosti a milosti jim volnosti, svobody, milosti, exempce a privileje, které jsou obvykle dávány lidem všeobecné víry, vedle těch zahrnutých v tomto privilegiu dáváme a dopřáváme.''|autor nebo zdroj citátu}}

 

== Úryvek ze zakončení ==

 

{{Portály|Polsko|Litva|Středověk}}