Pokračovací válka: Porovnání verzí

| ztráty2 = 200&nbsp;000 padlých nebo pohřešovaných<br />385&nbsp;000 zraněných<br />190&nbsp;000 hospitalizováno pro nemoc (???)<br />64&nbsp;000 zajatců

|}}

 

<!-- potud přepracováno //-->

== Příčiny války a náhledy na ni ==

Podle Sovětského svazu válku zahájil [[Operace Barbarossa|útok Německa na Sovětský svaz]] vedený z území Finska. Válečné akce [[Wehrmacht]]u v [[Laponsko|Laponsku]] usnadnil souhlas finské vlády (ta oficiálně zastávala stanovisko, že se jedná o protiváhu vůči ruskému námořnictvu v přístavu [[Hanko]], jež tam pobývalo na základě podmínek ze strany SSSR Finsku vnucené mírové smlouvy z roku 1940. Snahou bylo uchovat si image neutrálního státu, faktem ale zůstává logistická podpora útoku ze strany Finska). Jakkoliv si Finové byli vědomi, že vpuštění německých sil do Laponska lze vykládat jako podíl na agresi, chtěli před světem vystupovat v roli napadeného poté, kdy SSSR vojensky zareaguje (i) proti Finsku. Cílem finské spolupráce s Německem bylo jednak znovuzískání území podstoupených SSSR po Zimní válce, jednak a především zajistit na dohlednou dobu svoji bezpečnost před stále agresivnější politikou SSSR, který se hrubě vměšoval do vnitřní i zahraniční politiky Finska, porušoval mírové podmínky domluvené po [[Zimní válka|Zimní válce]] a vznášel stále nové požadavky vůči Finsku

<ref>{{Citace monografie

== Průběh války ==

=== Ofenzíva Osy (1941) ===

Koordinace plánů Německa a Finska proti SSSR probíhala již od jara 1941, 7. června započal [[Operace Renntier|příchod německých vojsk do oblasti Petsama]] a 9. byly vydány první rozkazy k mobilizaci finských vojsk.

Válka byla zahájena 22. června nálety německého letectva, využívajícího k dotankování finská letiště (Utti), na sovětské území a minovacími operacemi německé Kriegsmarine proti sovětským vodám, vedenými loděmi z oblasti Ålandských ostrovů a položením min v sovětských pobřežních vodách v oblasti [[Estonsko|Estonské SSR]] finskými ponorkami. 25. června [[1941]] odpověděl Sovětský Svaz leteckým bombardováním finských měst a dělostřeleckým ostřelováním finského území [[Rudá armáda|Rudou armádou]], načež Finsko ještě týž den vyhlásilo SSSR válku. První fáze války (1941) se vyvíjela přesně podle finských představ. Během necelých dvou měsíců finská armáda osvobodila ztracená území a pokračovala dál do nitra [[Východní Karelie]], a spolu s [[Wehrmacht]]em směrem na [[Bílé moře]], [[Oněžské jezero]] a řeku [[Svir]], a 29. června začala společná finsko-německá [[operace Silberfuchs]] s cílem dobýt Murmansk ([[operace Platinfuchs]]) a přetnout murmanskou železnici u Kandalakši ([[operace Polarfuchs]]), kterýmžto postupem již v říjnu 1941 „operace finských a německých sil znamenaly nejen vážné ohrožení Leningradu, ale i zásobovacích linií vedoucích z Archangelska a Murmansku na rusko-německou frontu.“<ref>Winston S. Churchill, Druhá světová válka, svazek III, díl šestý, str.

 

=== Klidná fáze (1942-1944) ===

Poté, co německá operace Barbarossa skončila v prosinci 1941 neúspěchem, postoj Finska k válečnému úsilí Osy výrazně ochladl a následovalo dva a půl roku klidu, kdy Finsko částečně demobilizovalo armádu a svou účast ve válce omezilo na držení dobytých pozic a občasné mírové návrhy. Finská Ladožská flotila se spolu s německými silami podílela na blokádě Leningradu.<ref>http://heninen.net/laatokka-war/english.htm</ref>

Finsko se jednoznačně odmítlo jakkoli vážněji podílet na útočných plánech Německa na pozemních frontách, jehož akce v Laponsku a Severním Finsku skončily debaklem. Nepodařilo se je přemluvit ani k útokům proti [[Murmanská železniční magistrála|Murmanské magistrále]]. Jediným vážnějším „válečným podnikem“ byl pokus Rudé armády o ofenzívu v oblasti řeky Svir na přelomu let [[1942]] a [[1943]], který skončil naprostým fiaskem.

=== Ofenzíva Rudé armády (1944) ===

{{upravit}}

V roce [[1944]] se situace na frontě zcela změnila. Rudá armáda připravila mohutnou ofenzívu na [[Karelská šíje|Karelské šíji]]. Hlavním cílem však nebyla porážka Finska. Plán byl jednou ze dvou klamných operací před operací Bagration. Němci měli právě touto operací na Karelské šíji a Ladožsko – Oněžské frontě, stejně jako u Narvy a na jižním směru dojít k přesvědčení, že toto jsou hlavní směry úderu, které Rudá armáda ve svém letním tažení povede. Pozdější naprostý úspěch operace Bagration, který znamenal definitivní zhroucení německých obranných linií na východě byl také právě mimo jiné rovněž důsledkem této velmi úspěšné tzv. "maskirovky". Stejně, jako tomu bylo na západní frontě v případě vylodění, i zde byl hlavní útok očekáván v jiných oblastech, než nakonec proběhl. Přesto však útok na finské obranné linie byl veden mohutnou armádou, vybavenou nejmodernější technikou silné a nyní také velmi zkušené Rudé armády. Maršál Mannerheim předpokládal, že k tomuto útoku dříve či později dojde a nechal na frontových liniích a zejména pak na Karelské šíji vybudovat silné obranné linie. Ty Finové budovali prakticky celých dva a půl roku a tak zde byla silná a odolná hluboce členěná obrana s množstvím pevností a zátarasů. Ofenzíva Rudé armády začala 9. června 1944 a byla vedena zničující silou. Finové, přestože vedou mistrné obranné boje nemohou odolat takové přesile a stahují se postupně na další, vnitřní obranné linie. Obě strany mají těžké ztráty. Hlavní obranné linie se sovětům podařilo prorazit, avšak nepodařilo se jim finskou armádu přivést do stavu, kdy by nebyla s to vést ústupové boje a zaujímat nová obranná postavení. Několikanásobná převaha a nasazení elitních [[gardové jednotky|gardových jednotek]], vyzbrojených tím nejlepším, čím Rudá armáda disponovala umožnila částečný úspěch sovětské ofenzívy. Kritickým se pro finskou armádu ukázal být nedostatek moderních pěchotních protitankových zbraní, bez kterých finští vojáci navzdory obrovské statečnosti a vynikajícím schopnostem dokázali vzdorovat nejmodernější obrněné technice představované tanky [[IS-1]], [[IS-2]] a [[T-34|T-34/85]] jen velmi obtížně.

[[Soubor:Josefstalinjatkosota.jpg|thumb|left|205px|Zničený sovětský tank [[IS-2]]]]

 

== Příměří a důsledky ==

[[Soubor:Ru-fi Suomalaisen-internointileirin-vakea-Aanislinnassa.jpg|thumb|left|Propagační finský snímek z internačního tábora pro neugrofiny z východní Karélie]]

Stalin, překvapen rychlým postupem [[Spojenci (druhá světová válka)|Západních spojenců]] [[Evropa|Evropou]], navrhl Finsku přijatelné podmínky příměří, aby mohl své síly poslat do [[střední Evropa|střední Evropy]], kde právě zkolabovaly německé skupiny armád [[Skupina armád Střed|Střed]] a [[Skupina armád Jih|Jih]], což znamenalo, že v dohledu byla snadněji dostupná a mnohem bohatší kořist, než jaká se dala sehnat ve Finsku. Prezident Ryti v reakci na to okamžitě odstoupil a místo něj byl zvolen [[Carl Gustaf Emil Mannerheim|Mannerheim]], který odmítl být vázán Rytiho osobními sliby Hitlerovi.