Bitva u Abúkíru: Porovnání verzí

| Střetnutí = Bitva u AbukiruAboukiru

| popisek = Námořní bitva u AbukiruAboukiru

| komentář = Thomas Luny: ''Námořní bitva u AbukiruAboukiru''

| místo = ústí [[Nil]]u poblíž města [[AbukirAboukir]], [[Egypt]]

'''Bitva u AbukiruAboukiru''' proběhla ve dnech 1. až 2. srpna [[1798]] při ústí [[Nil]]u do [[Středozemní moře|Středozemního moře]] poblíž města [[AbukirAboukir]]. Protivníky byla [[flotila]] francouzská, které velel viceadmirál [[François-Paul Brueys d'Aigalliers]] a flotila [[Spojené království|Velké Británie]], pod velením kontradmirála [[Horatio Nelson]]a. V anglické a americké historiografii je bitva známa pod názvem ''„Battle of the Nile“'' (bitva na Nilu). Často je k názvu bitvy přidáváno [[adjektivum]] „námořní“. To proto, že na pobřeží o rok později (25. července [[1799]]) došlo k pozemní bitvě u AbukiruAboukiru, v které drtivě zvítězil [[Napoleon Bonaparte]] nad tureckým vojskem.

Cíle se podařilo utajit a zmást anglickou špionáž, takže britská admiralita byla přesvědčena, že výprava je určena k dobytí [[Gibraltar]]u, vylodění v [[Portugalsko|Portugalsku]] či invazi do [[Irsko|Irska]]. Admirál [[Jarvis]], blokující se silnou eskadrou Gibraltarskou úžinu však přesto vyslal kontradmirála Horatio Nelsona do Středozemního moře, aby po francouzské flotile pátral. Ta 18. května [[1798]] vyplula z [[Toulon]]u a dalších 4 přístavů, po cestě dobyla Maltu (13. června 1798) a úspěšně vojsko 1. července 1798 vylodila poblíže Alexandrie. Tím byly 2 ze 3 úkolů viceadmirála velícímu válečné flotile splněny. Po vylodění měl admirál zařídit návrat flotily. Z dodnes nevysvětlených důvodů tak neučinil a zakotvil v abukirskéaboukirské zátoce, asi 23 km severozápadně od Alexandrie. Důvodem mohl být nedostatek zásob na zpáteční cestu, snad i dohoda s Bonapartem (který to však trvale popíral), falešný pocit bezpečí či onemocnění viceadmirála průjmovitým horečnatým onemocněním a tedy jeho indispozice. Po 73 dnech marného pátrání po Francouzích a křižování celým Středozemním mořem celou Brueysovu flotilu pokojně kotvící tak spatřil 1. srpna 1798 kolem 14. hodiny kontradmirál Nelson v čele své válečné flotily.

[[Soubor:Battle of Aboukir Bay.png|left|thumb|Mapa pozice a pohybu lodí během bitvy u AbukiruAboukiru]]

[[Soubor:Battle of the Nile PW4704.jpg|thumb|Mapa pozice a pohybu lodí během bitvy u AbukiruAboukiru - dobová malba, [[Robert Dodd]]]]

Zdánlivě byly síly obou protivníků vyrovnané, v počtu děl pak byla převaha na straně Francouzů (1233:1028). Zcela nesouměřitelná však byla kvalita posádek, jejich námořní výcvik, bojová zkušenost, kvalita důstojnického sboru a strategické i taktické myšlení velitelů. Francouzské námořnictvo, před revolucí zcela rovnocenné anglickému, bylo v průběhu revoluce zcela ochromeno, nejen emigrací či popravami převážně monarchistických důstojníků, ale i úmyslným podfinancováním revolučními vládami, neboť bylo považováno za semeniště roajalistů. Teprve po pádu [[Robespierre|Robespierra]] ([[1794]]) a nástupem ministra námořnictva admirála [[Laurent Jean François Truguet|Trugueta]] roku [[1795]] se situace začala měnit. Flotila abukirskáaboukirská tak nesla nutně následky revolučního rozvratu. Konstrukce lodí byla zastaralá – ze 13 řadových lodí byly jen 4 moderní (spuštěny na vodu po roce 1794) a jedna byla stará 45 let, posádky narychlo najaté ve všech koutech [[Francie]] a [[Itálie]] byly nevycvičené, v boji nezkušené. Většina z posádek nebyla nikdy v boji. Dělostřelci prodělávali začátky výcviku a frekvence i cílení palby bylo zcela nedostatečné, vzájemná koordinace činnosti lodí vázla. Viceadmirál Brueys zaujal chybné postavení, když kotvil levobokem při břehu, a přijal pasivní způsob boje – lodě zůstaly na kotvách, čímž ztratily možnost manévrování. Zdroje vyčítající mu tuto kardinální chybu však pominuly, že na poradě před bitvou byli přítomni 4 velitelé a jen jeden se vehementně zasazoval o ofenzivní vedení boje ([[Blanquet du Chayl]]). Lodě byly zakotveny na poměrně hluboké vodě, Brueys chybně předpokládal možnost útoku jen z pravoboku a tam též přemístil většinu děl. Kontradmirál Nelson však si bystře všiml, že je možno na prvních 5 řadových lodí útočit i z levoboku a dle toho upravil svou sestavu. Do levoboku Francouzů pronikly řadové lodě Goliath, Zealous, Audacious, Orion a Theseus. Zbytek anglické eskadry útočil z pravoboku. Prvních 5 řadových lodí Francouzů bylo tedy pod dvojí palbou a všechny se po boji vzdaly. Nelson si tak vytvořil na části bitevního pole silnou převahu, kterou využil (princip pozemní taktiky Napoleonovy) a zbytek pak likvidoval postupně. Bitva byla fakticky rozhodnuta kol 22:30 hod. výbuchem skladiště munice na vlajkové a nejsilnější lodi L´Orient a následným jejím potopením. Zbylé lodě pak pod velením kontradmirála [[Pierre-Charles-Jean-Baptiste-Sylvestre de Villeneuve|Villeneuve]] zvedly kotvy a snažily se uniknout, některé v nouzi najely na břeh. Bitva tak skončila naprostým vítězstvím britské eskadry.

[[Soubor:Nelson at the Battle of the Nile.jpg|thumb|left|Nelson přichází na palubu v bitvě u AbukiruAboukiru (v pozadí hořící L´Orient), autor [[Daniel Orme]]]]

V boji se projevila převaha anglického námořnictva ve všech parametrech. V bitvě Britové zaznamenali 218 mrtvých a 677 zraněných. Mnohem horší byla bilance Francouzů: 1700 mrtvých, 600 zraněných a 3000 zajatých (ti byli propuštěni na čestné slovo). Výsledek bitvy znamenal, že na čas opanovali Britové i vody Středozemí, ale spojenectvím Francie se Španělskem se síly ve Středozemním moři brzy vyrovnaly. Bonapartovo vojsko bylo bez snadného spojení s Francií, ale brzy reformami v Egyptě se vojsko stalo soběstačné. Posílením pozic ve Středozemním moři a tedy i v Levantu se podařilo Britům zpevnit obranu měst na pobřeží ([[Jaffa]] a [[Saint Jean d´Acre]]), čímž způsobili krach syrského tažení a tedy i plánů Napoleona na proniknutí dále na východ. Katastrofa u AbukiruAboukiru byla jakousi předehrou další rozhodující námořní bitvy. Poučení o moderní námořní strategii a ofenzivním pojetí bojů si z bitvy u AbukiruAboukiru [[Pierre-Charles-Jean-Baptiste-Sylvestre de Villeneuve|kontradmirál Villeneuve]] neodnesl a opětovnou pasivní taktikou v [[bitva u Trafalgaru|bitvě u Trafalgaru]] (21. října [[1805]]), kde spojenému loďstvu velel, podlehl opět lordu Nelsonovi a tím byla definitivně zlomena námořní moc Francie a Velká Británie si zajistila na dalších 100 let neomezenou vládu na moři.