Jan Pelc: Porovnání verzí

'''Jan Pelc''' (15. 4. 1957) se narodil 15. 4. 1957 v Podbořanech, vyrůstal v Klášterci nad Ohří. Nyní žije v Praze s občasnými výjezdy do Paříže. V roce 1977 absolvoval stejně jako jeho otec učební obor strojní zámečník. Tomuto řemeslu se ostatně učil i Olin, hlavní postava z Pelcova stěžejního a zdaleka nejdiskutovanějšího románu ''…a bude hůř''. Roku 1981 Pelc emigroval přes Jugoslávii, Itálii a Rakousko do Francie, což je trasa, kterou kopíruje putování Olina v poslední, třetí části románu.

Po několikaměsíčním pobytu v Marseille odjel Pelc do Paříže, kde v letech 1982 až 1990 pracoval v redakci čtvrtletníku [[Svědectví_(časopis)|Svědectví]], jehož šéfredaktorem byl [[Pavel_Tigrid|Pavel Tigrid]] a v němž byla otištěna ukázka ''Dětí ráje'', prostředního dílu románu ''…a bude hůř.'' V Paříži Pelc v roce 1983 řídil také knižní edici Světlík. Paralelně s tím vydával Kus řeči, které vyšlo v pěti číslech. V polovině devadesátých let pracoval necelý rok v Paříži na československém velvyslanectví. Přispíval do mnichovské Národní politiky, římských Listů, vídeňského Paternosteru nebo do samizdatového časopisu Vokno. V osmdesátých letech se podílel na programu rozhlasové stanice [[Svobodná_Evropa|Svobodná Evropa]]. Pelc je také autorem rozsáhlého rozhovoru s [[Ivan_Martin_Jirous|Ivanem Martinem Jirousem]]. Jeho trojromán ''…a bude hůř'' vznikal tak, že jako první byl napsán druhý díl, následně třetí a poté první. Pelc se snaží o věrné napodobení jazyka undergroundové mládeže. Pro román je typická konkrétnost a otevřený popis scén, kdy se Olin a jeho přátelé ocitají v alkoholovém nebo drogovém deliriu. Explicitně popsané – a také velmi frekventované – jsou sexuální scény. Na svou trilogii Jan Pelc volně navázal prózou ''…a výstupy do údolí'' (2000, uprav. 2001). V ještě větší míře se podobně expresivní monology i dialogy a detailně vykreslené lačné sexuální akty soustředí v novele ''Šmírák'' (2002). Sexuální voyeurství je zde stavěno na stejně patologickou rovinu jako normalizační šmírování.