|
}}
'''Jiří Josef Antonín Karásek ze Lvovic''', vlastním jménem '''Josef Karásek'''<ref name="rfr1">''Lexikon české literatury 2/II K–L.'' Praha: Academia, 1993. S. 664.</ref>, podle jiných zdrojů „vlastním jménem“ '''Jiří Antonín Karásek'''<ref>''Česká literatura od počátků k dnešku.'' Praha: NLN, 1998. S. 409 a 1006 (dále jen ''Česká literatura'').</ref> nebo „občanským jménem“ '''Josef Jiří Antonín Karásek'''<ref>Novák, J. V., NOVÁK, A. ''Přehledné dějiny literatury české.'' S. 921.</ref> ([[24. leden|24. ledna]] [[1871]] [[Smíchov]], [[Praha]] – [[5. březen|5. března]] [[1951]] [[Praha]]) byl [[Česko|český]] [[básník]], [[spisovatel]] a [[kritik]], přední představitel české [[dekadence]]. Jako kritik používal impresionistických postupů.
Uspořádal také [[Poštovní muzeum Praha|pražské poštovní muzeum]], byl také sběratel drobné grafiky, působil v časopisu ''[[Český bibliofil]]''. Zajímal se o [[okultismus]] a byl členem české společnosti hermetiků [[Universalia]].
Přídomek ze Lvovic ke svému připojil na základě svého tvrzení, že je potomkem hvězdáře ze 16. století, [[Cyprián Lvovický ze Lvovic|Cypriána Lvovického ze Lvovic]], což souviselo se zálibou dekadentů ve vzývání [[aristokracie]].
== Životopis ==
Po ukončení studia na [[Malostranské gymnázium|Malostranském gymnáziu]] v [[Praha|Praze]] roku [[1871|1889]] pokračoval na bohoslovecké fakultě, kde strávil necelé dva roky.<ref>Med, Jaroslav, ''Básník marné touhy'', in: Jiří Karásek ze Lvovic, Ocúny noci, Odeon, Praha 1984, s. 13</ref> Poté žil rok v Bavorsku. Po roce 1891 nastoupil jako úředník k poště, pak byl jmenován ředitelem knihovny ministerstva pošt a ředitelem Poštovního muzea a archivu.
V roce [[1894]] založil společně s [[Arnošt Procházka|Arnoštem Procházkou]] časopis ''[[Moderní revue]]'', ve kterém uveřejňovali zejména českou a francouzskou dekadentní tvorbu. V následujícím roce se v červnovém čísle časopisu Karásek poprvé v českých dějinách pokusil o veřejnou obhajobu homoerotického cítění, což bylo jeho osobní téma. Za první republiky postupně vydával dva „listy pro sexuální reformu“ – ''Hlas'' a ''Nový hlas''.<ref name="Lishaugen">LISHAUGEN, Roar: [http://dejiny.nln.cz/archiv/2007/12/nejista-sezona-jine-literatury- Nejistá sezóna jiné literatury, Dějiny a současnost, č. 12/2007. (online)]</ref>
Během svého života shromáždil rozsáhlou soukromou knihovnu (48 000 svazků)<ref>Katalog online: http://nris.nkp.cz/Katalog.aspx?sigla=ABE336&katkey=PNPKKG</ref> a sbírku slovanského umění a grafiky (40 000 položek). Roku 1922 tuto tzv. Karáskovu galérii věnoval Československé obci sokolské, která sídlila v [[Tyršův dům|Tyršově domě]] v Praze, s podmínkou, že ji bude do konce života spravovat. Od roku [[1954]] je součástí [[Památník národního písemnictví|Památníku národního písemnictví]] sídlícího na pražském Strahově.<ref name="rfr1" />
Byl také spisovatelem, autorem řady básnických sbírek i próz (románů a povídek). Jeho poezie nese typické rysy dekadence (morbidní erotika, motivy zhýralého, anémického, morózního aristokrata atd.), druhá sbírka ostatně byla pro svou „nemravnost“ konfiskována. Jeho povídky a romány představují českou podobu [[gotický román|gotického románu]]. Některé z jeho románů jsou nyní řazeny do literatury [[science fiction]]<ref name="Adamovič">{{Citace monografie
| příjmení = Adamovič
| příjmení2 = Neff
}}</ref>.
Duchovní souznění ho spojovalo s malířem [[Jan Zrzavý|Janem Zrzavým]], který se ve své tvorbě z počátku 20. století inspiroval mj. i Karáskovými básněmi z [[dekadence|dekadentního]] období. V roce [[1910]] daroval básníkovi svou kresbu ''Hlava Jana Křtitele''. Karásek také v únoru [[1948]] otevíral Zrzavého výstavu v [[Brno|Brně]], na dlouhou dobu poslední.<ref>Srp, Karel – Orlíková, Jana, ''Jan Zrzavý'', Academia, Praha 2003, s. 102, 336</ref>
Zemřel téměř zapomenutý v [[Praha|Praze]] roku [[1951]] na [[zápal plic]].
Po celý život vášnivě sbíral slovanské umění a grafiku. Jeho sbírka patří k největším uceleným souborům tohoto druhu v Čechách. Dnes je uložena v [[Památník národního písemnictví|Památníku národního písemnictví]].<ref>''Česká literatura,'', s. 409</ref>
== Dílo ==
* ''Zazděná okna'' ([[1894]])
* ''Sodoma'' ([[1895]]) – byla cenzurou zakázána a vyšla znovu až o deset let později po interpelaci sociálnědemokratického poslance Josefa Hybeše ve vídeňském parlamentu
* ''Stojaté vody'' ([[1895]]), próza
* ''Kniha aristokratická'' ([[1896]]) – nové vydání těch básní ze sbírky Sodoma, které nebyly zabaveny cenzurou
* ''Sexus necans'' ([[1897]])
* ''Gotická duše'' ([[1900]], přepracované vydání 1905 a 1921)
* ''Impresionisté a ironikové'', ([[1903]])
* ''Hovory se smrtí'' ([[1904]]),
* ''Romány tří mágů'': ''Román Manfreda Macmillena'' ([[1907]]), ''Scarabaeus'' ([[1908]]), ''Ganymedes'' ([[1925]])
* ''Endymion'' ([[1909]])
* ''Ostrov vyhnanců'' ([[1912]])
* ''Písně tulákovy o životě a smrti'' ([[1930]])
* ''Ztracený ráj'' ([[1938]])
* ''Zplozenci pekla'' ([[1940]]) přepracovaný román Josefa Jiřího Kolára
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = | jméno = Autorský kolektiv | odkaz na autora = | rok = 1982 | titul = [[Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století]] | vydavatel = Československý spisovatel | místo = Praha | strany = 126–128}}
* {{Citace monografie | titul = Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku [[Miloš Pohorský]] | vydání = 1 | vydavatel = Československá akademie věd | místo = Praha | rok = 1961 | počet stran = 631 | strany = 574}}
* {{Citace monografie | příjmení = Forst | jméno = Vladimír | odkaz na autora = Vladimír Forst | spoluautoři = a kol. | titul = Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1993 | počet stran = 597–1377 | isbn = 80-200-0469-6 | strany = 664–667}}
=== Externí odkazy ===
* {{NK ČR|jk01052982}}
* [http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/180097-pitva-karaskovy-knihovny/ Video o Karáskovi a Karáskově galerii]
* [http://ces.mkcr.cz/cz/psb.php?idpsb=2541 Karáskova galerie]
* [http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/vystavy-pripravujeme.php?pg=1&id=123 Video o Karáskově galerii] (2 minuty, odkaz dole na stránce)
| 