Bitva před Moskvou: Porovnání verzí

| komentář = Prosinec 1941, jednotky z Moskvy odcházejí na frontu

| trvání = [[2. říjen|2. října]], [[1941]] - [[7. leden|7. ledna]], [[1942]]

| strana2 = {{flagicon|the Soviet Union 1923}} [[Sovětský svaz]]

|}}

'''Bitva před Moskvou''' (bitva u Moskvy, bitva o Moskvu) představuje poslední fázi [[operace Barbarossa]] - [[bitva|bitvu]], která se rozpoutala poté, co německá vojska zahájila útok na [[hlavní město]] [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] [[Moskva|Moskvu]] a následující protiútok [[Rudá armáda|Rudé armády]]. Probíhala od listopadu [[1941]] do jarních měsíců roku [[1942]] a skončila německým neúspěchem - vyčerpané a předchozími boji značně oslabené jednotky ''[[Wehrmacht]]u'' [[Polní maršál|polního maršála]] [[Fedor von Bock|Fedora von Bocka]] se sice dostaly až na [[předměstí]] Moskvy, ale vzápětí byly vrženy zpět jednotkami, které [[generál]] [[Georgij Konstantinovič Žukov]] povolal ze [[Sibiř]]e a posílil o nově utvořené oddíly. Bitva před Moskvou se počítá vedle [[obležení Leningradu]], [[Bitva u Stalingradu|bitvy o Stalingrad]], [[bitva v Kurském oblouku|bitvy v Kurském oblouku]], [[operace Bagration]] a [[bitva o Berlín|bitvy o Berlín]] k rozhodujícím bitvám [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]]. V této bitvě také definitivně skončila německá [[blesková válka]] [[Wehrmacht]]u během Velké vlastenecké války na území Sovětského svazu, vystřídala ji vleklá poziční válka, na kterou nebyl Wehrmacht předem připraven.

* 1. Průlom obrany sovětského západního frontu severně a jižně od dálnice [[Smolensk]]-[[Moskva]]. Vysunutí dvou tankových skupin vpřed ([[3. tanková skupina]] jako severní a 4. jako jižní). Tím se měla vytvořit ramena kleští. Spojením čelistí u [[Vjazma|Vjazmy]] uzavřít v kotli nepřátelské síly stojící před frontou. Současně zaútočit Guderianovým tankovým sborem z jihozápadu, tedy z prostoru u severoukrajinského [[Hluchiv|Hluchova]] na [[Orjol]] a proniknout do Jeremenkova týlu. Pak změnit směr postupu na [[Brjansk]] a obklíčit tak tři sovětské armády.

* 2. Pronásledování unikajících nepřátelských sil na široké frontě všemi třemi tankovými skupinami. Úder až k Moskvě a její dobytí nebo obklíčení.

 

Vojenská síla, se kterou polní [[maršál]] [[Fedor von Bock]] vytáhl do boje, zahrnovala tři pěší armády (9., 4. a 2.), obě tankové armády skupiny armád Střed ([[Heinz Guderian|Guderianova]] 2. a Hothova 3.), a Hoepnerovu 4. tankovou armádu. Celkem bylo shromážděno čtrnáct tankových a osm motorizovaných divizí, dvě motorizované brigády a čtyřicet šest pěších divizí. Ofenzívu podporovaly dvě letecké armády. To vše doplňovaly silné oddíly protiletadlového dělostřelectva. Němci si vytvořili převahu v tancích a letadlech 2:1, v dělech 3:1.

[[6. prosinec|6. prosince]] zahájily čerstvé sovětské jednotky ze [[Sibiř]]e (byly zde 3. nově zformované sovětské armády) mohutnou protiofenzívu, při které sovětské letectvo získalo poprvé vzdušnou převahu. Byly ničeny německé jednotky, němečtí vojáci se dostávali do zajetí. Před Moskvou zůstalo obrovské množství techniky, kterou Wehrmacht nestačil stáhnout zpět. Útok, který vedl [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněvův]] [[Kalininský front]], [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukovův]] [[Západní front]] a [[Semjon Konstantinovič Timošenko|Timošenkův]] [[Jihozápadní front]], zahnal Němce o 150 - 300 km zpět. 16. prosince 1941 sice [[Adolf Hitler]] zakázal von Bockovi ústup, ale ten rozkaz fakticky nerespektoval, protože si byl vědom ohrožení [[Skupina armád Střed|armádní skupiny Střed]]. Německá vojska se po ústupu zakopala v předem připravených pozicích, kde se udržela. Žukov sice pokračoval v útoku, ale neuspěl, protože i jeho vojska se vyčerpala, potřebovala doplnit zálohy a zásoby a odpočinout si. Proto na jaře roku [[1942]] přešel do defenzívy. [[Moskva]] však byla zachráněna a už nikdy později nebyla přímo ohrožena.

 

 

== Odkazy ==