Riemerelóza drůbeže: Porovnání verzí

'''Riemerelóza drůbeže''' (syn. infekční serozitida kachen a husí) je [[bakteriální onemocnění]] [[kachna|kachen]], [[husa|husí]], [[krůta|krůt]] a jiných druhů [[Ptáci|ptákptáků]]ů, vyvolávané [[bakterie|bakterií]] ''[[Riemerella anatipestifer]]''. Vyskytuje se ve formě akutní nebo chronické [[septikémie]], charakterizované [[fibrin]]ózní [[Osrdečník|perikarditidou]], perihepatitidou (zánět jaterního pouzdra), [[zánět]]em vzdušných vaků, kaseózní (sýrovitou) salpingitidou (zánět vejcovodu) a [[meningitida|meningitidou]]. Ekonomické ztráty způsobuje v důsledku zvýšené [[mortalita|mortality]], poklesu hmotnostních přírůstků a konfiskací drůbeže na porážce. V chovech kachen s perzistující [[Infekční onemocnění|infekcí]] může akutní forma nemoci probíhat až se 75% mortalitou.

Příčinná bakterie byla izolována a charakterizována Hendricksonem a Hilbertem (1932) jako ''Pfeifferella anatipestifer''.<ref name="Hendrickson" /> Bruner a Fabricant (1954) porovnali její vlastnosti s vlastnostmi bakterií [[rod (biologie)|rodrodů]]ů ''[[Brucella]]'', ''[[Pasteurella]]'', ''[[Moraxella]]'', ''[[Actinobacillus]]'' a ''[[Haemophilus]]'' a zjistili její větší příbuznost s rodem ''Moraxella'' spp. Navrhli proto změnu názvu na ''Moraxella anatipestifer''.<ref>Bruner, D.W. a J. Fabricant. (1954). Cornell Vet. 44: 461-464</ref> V Bergeyově manuálu (7. až 9. edice z let 1957-1984) byl původce serozitidy kachen označován jako ''Pasteurella anatipestifer''. Na základě dalších [[fenotyp]]ických studií a [[molekulární biologie|molekulárně biologických]] analýz navrhli Segers et al. (1993) vytvoření samostatného rodu ''Riemerella'' a původce označovat jako ''Riemerella anatipestifer''.

''Riemerella anatipestifer'' je [[gramnegativní]], nepohyblivá a [[fermentace|nefermentující]] [[tyčinky (bakterie)|tyčinka]], široká 0,2-0,4&nbsp;µm a dlouhá 1-5&nbsp;µm. Je opouzdřená, [[spory]] netvoří. V zorném poli se vyskytuje jednotlivě, v párech nebo občas v krátkých řetízcích. Při barvení podle Wrighta se hodně buněk barví bipolárně.

Bakterie roste v mikroaerobním prostředí (5-10 % CO2) na krevním, čokoládovém nebo tryptózo-[[sója|sójovém]][[agar]]u s přídavkem 0,05 % kvasničného extraktu a 5 % novorozeneckého [[tele]]cího [[sérum|séra]]. Po 24hodinové inkubaci při 37 &nbsp;°C na krevním nebo čokoládovém agaru vznikají kolonie velikosti 1–2&nbsp;mm v průměru, které jsou [[konvexní]], průhledné, lesklé a zapáchající po [[máslo|másle]]. Některé kmeny rostou na pevných půdách v hlenovitých koloniích.

[[Sérotyp]]izace ''R. anatipestifer'' se provádí [[aglutinace|aglutinací]] a precipitací v agarovém [[gel]]u. Oba testy detekují povrchové [[antigen]]y, kterými jsou asi [[polysacharidy]]. Sklíčková aglutinace je rychlá a dostatečně citlivá. Zkumavkové aglutinaci se dává přednost před precipitací (kvantifikace protilátek). Doposud bylo identifikováno a popsáno 19 sérotypů ''R. anatipestifer'' (1-19). Všechny sérotypy reagují specificky, s výjimkou sérotypu 5, který částečně křížově reaguje se sérotypy 2 a 9. V [[Evropa|Evropě]] jsou časté sérotypy 1-3, v [[Spojené státy americké|USA]] 1, 2 a 5, v [[Austrálie|Austrálii]] sérotyp 3.

K [[léčba|léčbě]] kachen infikovaných ''R. anatipestifer'' byla použita řada [[sulfonamid]]ů a [[antibiotikaantibiotikum|antibiotik]] s různým stupněm úspěšnosti. Ošetření je nejlépe provádět před vznikem onemocnění nebo bezprostředně po výskytu prvních příznaků nemoci. Přesto nelze po ukončení léčby vyloučit další výskyty riemerelózy.