Infekční bronchitida drůbeže: Porovnání verzí

'''Infekční bronchitida drůbeže''' (IB) je celosvětově se vyskytující velmi nakažlivé [[virové onemocnění]] [[kur domácí | kura domácího]], postihující dýchací anebo močopohlavní orgány a zhoršující rentabilitu chovu zpomalením růstu u výkrmových kuřat a u nosnic poklesem snášky a zhoršenou kvalitou vajec.

Infekční bronchitida byla poprvé pozorována v severní [[Dakota | Dakotě]] v [[Spojené státy americké|USA]] v roce 1930.<ref>Schalk, A.F. a M.C. Hawn. (1931). J. Am. Vet. Med. Assoc. 78: 413-422</ref> Zpočátku byla považována pouze za nemoc mladých kuřat, postupně ale byla diagnostikována také u dospívající a dospělé drůbeže, u které se projevovala hlavně sníženou snáškou. Ekonomické ztráty, způsobované redukovanou snáškou u IB infikovaných nosnic, si vynutily od poloviny 50. let minulého století ochranné očkování drůbeže. Pozdější výskyty IB i u vakcinovaných chovů naznačili existenci více [[sérotyp]]ů viru IB v populaci drůbeže, což bylo následně i potvrzeno.

[[Virus]] IB vykazuje i určitý nefrogenní potenciál. Změny na ledvinách u kuřat postižených IB se poprvé objevily v USA v roce 1962<ref>Winterfield, R.W. a S.B. Hitchner. (1962). Am. J. Vet. Res. 23: 1273-1279</ref> a o rok později v mnohem vážnější formě u výkrmových kuřat v [[Austrálie | Austrálii]].<ref>Cumming, R.B. (1963). Aust. Vet. J. 39: 145-147</ref>

Infekční bronchitida se vyskytuje ve všech zemích s intenzivním chovem drůbeže, včetně [[Česko|České republiky]], kde je podle [[veterinární zákon | zákona o veterinární péči č. 166/1999 Sb]]. považována za nebezpečnou nákazu. I přes plošně prováděnou imunoprofylaxi v těchto zemích stále účinnějšími [[vakcína]]mi dochází k jejímu opakovanému propuknutí u drůbeže. Tyto "vakcinační zlomy" jsou pravděpodobně způsobeny rozličným [[antigen]]ním vybavením terénních a vakcinačních kmenů viru.

Virus infekční bronchitidy má poměrně omezený hostitelský rozsah, což odpovídá obecně vlastnostem [[koronaviry | koronavirů]], které vyvolávají onemocnění jen u těch hostitelů, z kterých byly izolovány a které se pomnožují v buněčných kulturách odvozených od těchto hostitelů. Jedinými přirozenými hostiteli viru IB u [[Ptáci|ptákptáků]]ů jsou kur domácí a komerčně chovaní [[bažant]]i, přičemž vnímavost k onemocnění se liší mezi jednotlivými plemeny a liniemi kura. Ostatní ptačí druhy jsou k infekci nevnímaví ani nejsou rezervoárem viru IB (IBV). Sající [[myš]]ky jsou vnímavé k intracerebrální infekci některými kmeny IBV, např. Beaudette, ale méně adaptované kmeny nejsou pro ně letální.

Většina kmenů IBV postihuje [[průdušnice | průdušnici]] a způsobuje dýchací potíže u mladých kuřat. Případné úhyny u [[brojler]]ů jsou poměrně nízké a většinou jsou způsobeny sekundární infekcí ''[[Escherichia coli|E. coli]]'' a [[mykoplasmata | mykoplasmaty]]. Nefropatogenní kmeny IBV kromě dýchacích potíží také poškozují [[ledvina | ledviny]] a mortalita může dosahovat u tohoto syndromu až 25 %.U dospělé drůbeže způsobují oba [[patotyp]]y IBV pokles snášky a zhoršují kvalitu [[vejce | vajec]].

Zdrojem IBV je infikovaná drůbež, která vylučuje virus respiračními [[sekret]]y a [[trus]]em již za 1-2 dny po infekci. Četnost vylučování viru klesá s dobou po infekci a liší se také podle kmene viru. IBV je přítomen v respiračním traktu, ledvinách, [[imunitní systém ptáků | Fabriciově burze]], [[slezina | slezině]], [[vejcovod]]u, střevu a vejcích od infikovaných nosnic. Infekce se šíří horizontálně aerosolem (inhalací) nebo pozřením trusu nebo trusem kontaminovanou vodou a krmivem. Vzdálenost, na kterou může být virus přenášen venkovním vzduchem, i četnost takového způsobu přenosu, nejsou známy. [[epizootologie | Epizootologická]] šetření připouštějí možnost šíření viru vzdušnou cestou mezi hejny až na vzdálenost 1000 m. Optimum klimatických podmínek nezbytných pro přenos vzduchem mezi farmami není známo. Při šíření IBV se neuplatňují [[vektor]]y. Přestože povaha [[perzistence]] viru v prostředí není známa, dosavadní informace naznačují potenciální [[riziko]] i možnost snadného přenosu infekce mezi hejny ošetřujícím personálem, dopravními prostředky včetně [[transport]]u živé drůbeže a pracovními pomůckami.

Možnost vertikálního přenosu vejcem nebo semenem infikovaných kohoutů zůstává stále nejasná, i když terénní pozorování a některé experimentální studie tuto možnost naznačují.<ref>McFerran, J.B. et al. (1971). Isolation of infectious bronchitis virus from newborn chicks and dead-in-shell embryos. Vet. Rec., 89. 560-561</ref> <ref>Cook, J.K. (1968). Recovery of infectious bronchitis virus from eggs and chicks produced by experimentally inoculated hens. J. comp. Pathol., 81: 203-211</ref>

Příznaky IB jsou ovlivňovány [[virulence | virulencí]] viru a jeho [[tropismus | tropismem]], věkem a imunitním stavem drůbeže. Infekce se snadno a rychle šíří v hejnu, již za 36-48 hodin po [[kontakt]]ní infekci se mohou objevovat první klinické příznaky. U mladých kuřat může onemocnění probíhat akutně až [[perakutní | perakutně]], s respiračními příznaky, depresí a zpomalením růstu, ale i subklinicky, tak jak zpravidla probíhá u dospívající a dospělé drůbeže.

IB se nejčastěji vyskytuje u kuřat ve věku 2-6 týdnů, nemocnost v hejnu je až 100 %. Výše ztrát závisí na věku, imunitě a podmínkách prostředí. Nemoc probíhá akutně, začíná typickými respiračními příznaky jako jsou ztížené dýchání (natažená hlava, otevřený zobák, lapání po dechu), přídatné dýchací šelesty, kašel a kýchání. Nosní otvory jsou potřísněné až ucpané zmnoženým odměškem a někdy se vyskytuje i opuchnutí hlavových dutin a [[konjunktivitida]]. Kuřata vyhledávají tepelné zdroje, shlukují se kolem nich a jsou ospalá, skleslá a slabá. Příjem krmiva je redukován a hmotnostní přírůstky jsou nižší (zejména u výkrmových kuřat). Onemocnění nekomplikované sekundárními [[bakteriální infekce | bakteriálními infekcemi]] trvá něco přes týden; část rekonvalescentních kuřat však zůstává latentně infikována až několik měsíců a vylučuje virus sekrety a trusem do prostředí. Sekundární infekce bakterií ''[[Escherichia coli|E. coli]]'' zhoršuje dýchací potíže, infekce [[mykoplasmata | mykoplasmaty]] (''[[M. gallisepticum]]'') prodlužuje průběh nemoci až o několik týdnů a může zvyšovat mortalitu až na 25 %.

U kuřat starších a u nosnic jsou respirační příznaky mírnější a mohou se i přehlédnout. Charakter poklesu snášky je ovlivňován věkem nosnic – v hejnu infikovaném na počátku snášky bývá pokles nižší a po odeznění klinických příznaků se snáška vrací k normální křivce. U starších nosnic bývá pokles snášky větší a dlouhodobější, slepice předčasně přepeřují a snáška se většinou nevrátí k plánované produkci. Pokles snášky se pohybuje mezi 5-60 % a může trvat 3-11 týdnů, někdy i déle. U některých nosnic, často ve výborném výživném stavu, se objevuje tzv. "falešná snáška" – slepice vyhledávají hnízda a třebaže dochází k [[ovulace | ovulaci]], vejce nesnesou; žloutek je [[resorpce | resorbován]] v dutině tělní.

Nefritická forma infekční bronchitidy ([[nefritida]]) se nejčastěji vyskytuje u kuřat do 10-12 týdnů věku; mortalita může být až 30&nbsp; %. Onemocnění začíná mírnými až přechodnými respiračními příznaky, které jsou následovány depresí, načepýřeným peřím, nahrbeným postojem, nechutí k pohynu, nadměrnou žízní, rychlým poklesem hmotnosti a průjmem. Typická je vlhká podestýlka.

'''Diferenciální diagnostika'''. Respirační příznaky pozorované při IB mohou připomínat mírnou respirační formu [[Newcastleská nemoc | Newcastleské nemoci]], [[neštovice | neštovic]] a [[infekční laryngotracheitida | infekční laryngotracheitidy]]. V tomto případě nutno izolovat a identifikovat původce, případně prokázat vzestup titru protilátek. V mnoha případech ale NDV i virus ILT způsobují mnohem těžší průběh onemocnění, než se vyskytuje při IB. U NDV se zjišťují nervové příznaky anebo viscerální změny s vysokou mortalitou. Pro ILT svědčí hemoragická tracheitida s vysokou mortalitou, navíc se v postiženém chovu šíří mnohem pomaleji než IB.

[[Hemofilová rýma]] a [[mykoplasmóza]] mohou napodobovat IB komplikovanou koliformními [[bakterie]]mi. [[Nefritida]] vyvolávaná nefrogenními kmeny IBV může připomínat [[infekční burzitida drůbeže | infekční burzitidu]], [[mykotoxikózy]] nebo jiné intoxikace. Při poklesu snášky nutno také vyloučit [[adenovirová salpingitida | adenovirovou salpingitidu]] a další příčiny neinfekčního charakteru; při nefritidě pak nutriční deficience.

Kauzální terapie IB neexistuje. Pro potlačení sekundární bakteriální kontaminace se používají [[antibiotikaantibiotikum]] nebo [[chemoterapeutika]]. Prevence nemoci se opírá především o ochranu drůbeže před nakažením, izolaci chovu, hygienu prostředí a kvalitní výživu. Při výskytu IB pomáhá ke snížení ztrát zvýšení teploty prostředí k zabránění chladových [[stres]]ů, nepřeskladňování hal a vhodné krmení. V Austrálii se používá při postižení ledvin zvýšené množství [[sodík]]u a [[draslík]]u v pitné vodě ve formě citrátových nebo bikarbonátových solí.

Ke specifické imunoprofylaxi se používají živé vakcíny s odstupňovanou virulencí (dvoustupňová vakcinace) a inaktivované olejové vakcíny. Živé vakcíny se používají při [[primovakcinace | primovakcinacích]], inaktivované k [[revakcinace | revakcinaci]] RCH a užitkových chovů nosnic. Jejich použití a doba aplikace se volí podle nákazové situace a stavu imunity v hejnu. Aby nedošlo k přenosu živého virulentního vakcinačního viru na neočkované skupiny, musí být vakcinované chovy izolovány.

<references />