Grumman F-14 Tomcat: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Nasazení: rozdělení na působnost v jednotlivých státech + VF-1 jsou letky US Navy a nikoli perutě US Marines |
m detaily |
||
Řádek 4:
| výrobce = [[Grumman]]
| obrázek = US Navy 051105-F-5480T-015 An F-14D Tomcat, conducts a mission over the Persian Gulf-region.jpg
| popisek = F-14D v oblasti perského zálivu v roce 2005.
| konstruktér =
| první let = [[21. prosinec|21. prosince]] [[1970 v letectví|1970]]
| zavedeno = 22. září 1974
| vyřazeno = [[22. září]] [[2006]] ([[Námořnictvo Spojených států amerických|USN]])
| výroba =1969-1991
| vyrobeno kusů = 712 ks
| charakter = V Íránu ve službě
Řádek 20:
== Vývoj ==
[[Soubor:F-14 Tomcat prototypes in flight c1972.jpg|náhled|left|Tři prototypy F-14A amerického námořnictva, cca 1972]]
Tomcat byl vyvinut jako náhrada za ukončený projekt [[General Dynamics F-111|F-111B]] a po zkušenostech ze soubojů s [[MiG]]y během [[Válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]]. První '''F-14A''' vzlétl 21. prosince 1970, avšak již 30. prosince po selhání hydraulického systému včetně záloh havaroval. Letoun poháněla dvojice proudových motorů Pratt & Whitney TF30-P-412 o tahu 92,90 kN, které byly vyvinuty z motorů TF-30-P-12 určených původně pro nestavěnou sérii palubních strojů [[General Dynamics F-111]]B. [[Radar]] Hughes AN/AWG-9 umožňoval dvoučlenné osádce vyhledávat vzdušné cíle do vzdálenosti 315 km v závislosti na jejich velikosti a střely s plochou dráhou letu do vzdálenosti 120 km.
Druhý Tomcat byl zalétán 24. května [[1971]], který do konce roku následovalo dalších sedm exemplářů. Během testů do roku [[1973]] došlo k dalším dvěma haváriím a zkušebnímu provozu na letadlových lodích [[USS Forrestal (CV-59)|USS Forrestal]] a [[USS Independence (CV-62)|USS Independence]].
Vývoj pokračoval stavbou dvou prototypů '''F-14B''' s výkonnějšími motory [[Pratt & Whitney F100|Pratt & Whitney F401-PW-400]] o tahu po 124,90 kN. První z nich vzlétl 12. září [[1973]].
Počátkem roku [[1980]] překročila produkce F-14 500 kusů, včetně 80 letounů pro Írán (IIAF) realizovaná v rozmezí let [[1976]]-[[1978]]. Íránské Tomcaty poháněly výkonnější a spolehlivější pohonné jednotky TF30-P-414, samotné stroje patřily do výrobních bloků F-14A-90-GR a F-14A-95-GR s radary AN/AWG-9.
Řádek 30 ⟶ 31:
Výroba pokračovala verzí '''F-14C''' s dokonalejší elektronikou a '''F-14D''' s dvojicí turbodmychadlových motorů General Electric F110-GE-400 o tahu 120,10 kN s přídavným spalováním.
Od roku [[1995]] byly všechny Tomcaty vybaveny značkovacím
== Nasazení ==
=== U.S. Navy ===
[[File:F-14 Tomcat VF-114 escorting TU-95 Bear.jpg|thumb|left|F-14A doprovází sovětský [[Tupolev Tu-95|Tu-95RT]]]]
[[File:F14 2 Wiki.jpg|thumb|Grumman F-14A Tomcat, VF-111 „Sundowners“, USS Carl Vinson]]
Do služby v [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] letoun vstoupil v červnu [[1972]] převzetím prvního sériového stroje, kde začal nahrazovat [[F-4 Phantom II|Phantomy]].
Řádek 45 ⟶ 47:
Tomcaty se zúčastnily také války v Zálivu, na Balkáně a v Afghánistánu.
V 80. letech se utkaly F-14 US Navy v několika soubojích s libijskými stíhači v zálivu [[Velká Syrta]]. 19. srpna [[1981]] se dva libyjské stroje [[Suchoj Su-22]] pokusily sestřelit dvojici letounů F-14A z perutě VF-41 „Black Aces“ operující z paluby [[USS Nimitz (CVN-68)|USS Nimitz]]. Během minuty si osádky ve složení Cdr. Henry „Hank“ Kleeman a Lt. Dave Venlet, a Lt. Larry Muczynski a Lt. Jim Anderson připsaly zničení obou letounů řízenými střelami AIM-9L Sidewinder. 24. března 1986 se během operace Prairie Fire dostala do vzájemné konfrontace dvojice F-14A se dvěma libyjskými stroji [[MiG-25]].
=== Irán ===
[[Soubor:Irani F-14 Tomcats carrying AIM-54 Phoenixs.jpg|thumb|Íránské F-14 se střelami AIM-7, AIM-9 a [[AIM-54 Phoenix]] a [[MIM-23 Hawk|SKY Hawk]]]]
V lednu 1974 objednal [[Írán]] 30 kusů F-14A (evidenční č. US Navy 160299 až 160328) pro íránské letectvo (IIAF), v červnu pak následoval kontrakt na dalších 50 Tomcatů (160329 až 160377). Výcvik prvních vybraných osádek IIAF, které před tím létaly na Phantomech, začal v USA v květnu 1974. Prvé dva Tomcaty převzal Írán 14. ledna 1976 včetně moderní výzbroje. V květnu následujícího roku již IIAF disponovalo 12 letouny F-14A. V létě 1977 došlo k prvnímu zásahu F-14A proti sovětskému letounu [[MiG-25]]R, které neustále narušovaly Íránský vzdušný prostor. Pilot Tomcatu se dostal do střelecké pozice a zaměřil cíl svými raketami, z diplomatických důvodů však nedostal rozkaz ke střelbě. Dodávky F-14A pro IIAF byly ukončeny v roce 1978 předáním 79. stroje. Poslední Tomcat zůstal v USA, kde sloužil k testům zařízení pro tankování za letu a zbraňových systémů. Po islámské revoluci v roce 1979 již do Íránu nedorazil a byl uskladněn na základně Davis Monthan. Později byl předán US Navy a počátkem 90. let předán Pacific Missile Test Centre na kalifornské základně Point Mugu, kde byl v srpnu [[2000]] vyřazen. Jako první byla na F-14A přezbrojena 82. taktická výcviková peruť IIAF na základně Isfahan-Chatámí. Následně pak tvořily výzbroj 71., 72. a 73. taktické stíhací perutě na základně Shiraz a 81. perutě dislokované na Isfahan-Chatámí.▼
[[Soubor:خلبانان اف-14.jpg|thumb|Íránští piloti před F-14]]
První ztráta Tomcatu (160311) z výzbroje IIAF se odehrála 30. dubna 1977 při výcvikovém letu jihovýchodně od báze Isfahan-Chatámí se smíšenou osádkou íránského pilota a instruktora společnosti Grumman. 15. listopadu 1977 došlo k další havárii 140 km od základny s plně íránskou osádkou (160346).▼
[[Soubor:Iranian AF F-14 Tomcat landing at Mehrabad.jpg|náhled|Přistávající íránský Tomcat v Mehrábádu]]
▲V lednu 1974 objednal [[Írán]] 30 kusů F-14A (evidenční č. US Navy ''160299'' až ''160328'') pro íránské letectvo (IIAF), v červnu pak následoval kontrakt na dalších 50 Tomcatů (''160329'' až ''160377''). Výcvik prvních vybraných osádek IIAF, které před tím létaly na [[McDonnell F-4 Phantom II|Phantomech]], začal v USA v květnu [[1974]]. Prvé dva Tomcaty převzal Írán [[14. ledna]] [[1976]] včetně moderní výzbroje. V květnu následujícího roku již IIAF disponovalo 12 letouny F-14A. V létě [[1977]] došlo k prvnímu zásahu F-14A proti sovětskému letounu [[MiG-25]]R, které neustále narušovaly Íránský vzdušný prostor. Pilot Tomcatu se dostal do střelecké pozice a zaměřil cíl svými raketami, z diplomatických důvodů však nedostal rozkaz ke střelbě. Dodávky F-14A pro IIAF byly ukončeny v roce [[1978]] předáním 79. stroje. Poslední Tomcat zůstal v USA, kde sloužil k testům zařízení pro [[Tankování paliva za letu|tankování za letu]] a zbraňových systémů. Po [[Íránská islámská revoluce|islámské revoluci]] v roce 1979 již do Íránu nedorazil a byl uskladněn na základně [[Davis-Monthanova letecká základna|Davis-Monthan]]. Později byl předán US Navy a počátkem 90. let předán ''Pacific Missile Test Centre'' na kalifornské základně Point Mugu, kde byl v srpnu [[2000]] vyřazen. Jako první byla na F-14A přezbrojena 82. taktická výcviková peruť IIAF na základně
▲První ztráta Tomcatu (''160311'') z výzbroje IIAF se odehrála 30. dubna 1977 při výcvikovém letu jihovýchodně od báze Isfahan-Chatámí se smíšenou osádkou íránského pilota a instruktora společnosti Grumman. 15. listopadu 1977 došlo k další havárii 140 km od základny s plně íránskou osádkou (''160346'').
Po islámské revoluci bylo íránské letectvo přejmenováno na [[Íránské vojenské letectvo|vojenské letectvo isláské republiky Írán]] (''Islamic Republic of Iran Air Force''
K prvnímu vítězství Tomcatů IRIAF došlo 7. září 1980 sestřelem iráckého vrtulníku [[Mi-25]], tedy několik dní před oficiálním zahájením konfliktu. Další sestřely si na svá konta připsaly osádky F-14A již 25. září zničením dvou strojů [[MiG-23]]MS, třetí Tomcaty IRIAF zlikvidovaly 2. října 1980. Do konce roku 1980 podlehly při leteckých soubojích s F-14A další tři irácké stroje [[MiG-21]] (21. a 27. listopadu a 2. prosince). Následující rok otevřely konta sestřelů osádky F-14A sestřelením [[Su-22]]M-3 29. ledna, další dvě potvrzená vítězství následovala 21. dubna nad dvojicí letounů MiG-23BN iránského letectva. 25. března [[1984]] „Perské kočky“, jak se F-14A IRIAF v USA přezdívalo, zničily [[Tu-22]], 6. října [[1986]] jim za oběť padla dvojice strojů [[Dassault Mirage F1]]EQ iráckých vzdušných sil (''Al
Po ukončení konfliktu byly zbylé F-14A IRIAF v 90. letech rozděleny do 83. taktické stíhací perutě na základnách [[Teherán]]-Mehrabad a Shiraz, 82. taktické stíhací perutě na letištích Bushehr a Isfahan-Chatámí, odkud operovala rovněž 81. peruť.
| |||