Andrus Kivirähk: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Mikka (diskuse | příspěvky)
→‎Dílo: dilo konec
Mikka (diskuse | příspěvky)
Řádek 7:
Od 14 let aktivně píše, jeho rané práce ([[humoreska|humoresky]], [[fejeton]]y, [[parodie]], krátké [[povídka|povídky]]) byly publikovány časopisecky. První knihu vydal roku 1995, byla jí [[próza]] ''Paměti Ivana Oravy aneb Minulost jako modravé hory'' (estonsky ''Ivan Orava Mälestused ehk Minevik kui helesinised mäed''), která získala ocenění Kulturního kapitálu v podobě roční prémie.
 
Novela ''Umělec Jakub'' (estonsky ''Kunstlik Jaagup'') z roku [[1997]] přinesla svému autorovi cenu [[Friedeberg Tuglas|Friedeberga Tuglase]], ocenění za nejlepší novelu v Estonsku. K dalším Kivirähkovým prózám patří např. [[román]]y ''Motýlek'' (''Liblikas'', [[1999]]), ''Dráb'' (''Rehepapp'', [[2000]]) nebo ''Muž, který rozuměl hadí řeči'' (''Mees, kes teadis ussisõnu'', [[2007]]). Za charakteristické prvky tvorby Andruse Kivirähka je možné považovat [[humor]], inspirace z [[historie]], estonského folkloru[[folklór]]u a [[mytologie]].
 
Posledně jmenovaný román byl jako jediný zatím přeložen i do [[čeština|češtiny]]. Kivirähk v něm nabízí pohled na [[christianizace|christianizaci]] Estonska očima starších [[pohanství|pohanských]] obyvatel, lesních lidí. V popisu způsobu jejich života využívá autor prvky estonské [[mytologie]]. Ta je patrná mj. při líčení zvyků, vztahu ke zvířatům i v postavě tajemné Drakóny, bájné bytosti chránící pohanské Estonce. V románu je vylíčen střet dvou [[kultura|kultur]], dvou [[náboženství]], dvou přístupů k životu. Jedna z nich sílí na úkor druhé, která postupně mizí. Starý způsob života je silně spjat s přírodou, i ta se však proměňuje, navíc nastupující [[generace]] lidí postupně ztrácí znalost [[jazyk (lingvistika)|jazyka]], jehož pomocí ji lze ovládat. Z dnešního pohledu je možné přenést problém na kterýkoli jazyk menších národů, odolávající tlaku celosvětově užívaných jazyků. V románu je nastíněn protiklad dvou náboženství, [[křesťanství|křesťanského]] a pohanského, a vyznívá z něj silná kritika nadměrné zbožnosti a [[fanatismus|fanatismu]]. Těžko lze v románu o lidském společenství opomenout otázky mezilidských vztahů, svérázným způsobem je zmíněn např. problém [[nevěra|nevěry]]. Nadpřirozeně působí postava Meemeho, který je jedním z mála propojení ke starým tradicím, zároveň však využívá výhod "cizácké" kultury, v čemž je možné rozpoznat otázku destruktivní role [[alkohol]]u. Čtivě psanému románu nechybí prvek napětí, překvapení ani [[humor]]uhumoru. Tragikomičnost se objevuje např. při líčení smrti otce hlavního hrdiny. Některé pasáže jsou líčeny až [[naturalismus (literatura)|naturalisticky]] a [[horor]]ově, bizarně vyznívají pasáže o vši, kterou vychovává dvojice lidoopů.
 
Andrus Kivirähk je autorem několika humorných [[divadelní hra|divadelních her]], příkladem je [[komedie]] ''Procházka po duze'' (estonsky ''Jalutuskäik vikerkaarel'') z roku [[1997]]. Znám je také svou tvorbou pro děti, píše jak dětskou prózu, tak drama. Z prózy je to např. ''Sirli, Siim a tajemství'' (estonsky ''Sirli, Siim ja saladuset''), vydané v roce [[1999]].