Verze z 19. 10. 2013, 01:07 editovat Horochodec (diskuse \| příspěvky) 2 866 editací m odkaz ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 2. 1. 2015, 22:33 editovat zrušit editaci 85.71.72.241 (diskuse) →‎Odkazy: Vložil jsem báseň zveřejněnou při odchodu K. Nytla do fotbalového důchodu z časopisu Halftime asi z r. 1925asi značky: možný vandalismus možné problémové formulace Přejít na další porovnání →
Řádek 21: <references/> === Literatura === HUMOR V HALFTIME Epitaf VII. Nytl Zde v těchto místech věčný spánek sní a na soud poslední čeká, tělo obra s duší dětskou, plnou dobra, tělo velikána Nytla „beka“. Byl jedním z těch, Jež chrání svatyni Cháni, jež skáčí kolem polem před „golem“, když útočníci lití jako Avaři zlou situaci zavaří. A v takové¨to chvíli, Když dav již šílí a křičí kol kdy ve vzduchu již visí gól „On“ do klubka se vrhl Jak obr Goliáš míč vylovil jim „šanci“ utnul a v mžiku kdesi v poli až do předu mířil a do zadu ho „šutnul“. Forwardu nebál se Ba ani čerta A strefil-li se do míče měl rány jak když Paříž obléhala tlustá Berta. A v kličkování před brankou on takové měl vlohy, že často kličkoval i kolem vlastní nohy, až Cháňa v brance na pomoc si volal bohy a modlitbička v letu splývala mu z retu: „Andělíčku můj strážníčku, nedopusť by „kiksl“ jako ondy, buď na stráži u Karla i Tondy hleď jak stojím zmámen nedopusť bych dostal od nich z daleka ni z blízka „eigeníska“ Amen.“ A jak se uměl divit, Když foul mu někdy soudce pískal, své oči zvedl k obloze, jak Bohu by si stýskal. A nutno pravdě průchod dát, Že v žití celém, Když složil někdy soupeře, Bylo to fair a jenom – t ě l e m . Že skromný byl a dobrý kamarád, říc´ musí každý, kdo znal Kodla. Byl láskyplným manželem a malá Jiřinka to byla jeho modla. Nesedal nikdy v hospodě, Ni vinárenském boxu Žil tichý život rodinný a v dopolední hodiny byl zahrabaný v koksu. Jen sem tam rád si někdy skočil neb „správně“ v levo „na šest“ točil. Též milovník byl filmů a z jednoho mu název Theodora v županu pak mezi kamarády zbyl mu. Byl také labužník a na mlaďounké husičky jen zvyk´ si a denně na nich liboval si, bohužel jen pohledem, když do úřadu chodil kolem Miksy. Pro Slávku svoji dýchal, žil, až jedenkráte škytl, míč naposledy odkopl a navždy odešel náš milý „Kódl“ Nytl. Spi klidně ve svém hrobě, Jejž Lojza Peisrt Tobě na důkaz Tvojí nehynoucí slávy, dal obložiti drnem slávistické trávy. Tys odešel, však jméno Tvé Se věčně bude skvíti, nechť kandelábr plynový na věky věkův Tobě svítí. Ruda Jurist * ŠEVČÍK, Josef: ''Králové ligového trůnu'', Praha, Riopress 2004. === Externí odkazy ===

Karel Nytl: Porovnání verzí