Kolegiátní kapitula Všech svatých na Hradě pražském: Porovnání verzí

oprava odkazu na rozcestník
m
(oprava odkazu na rozcestník)
Kapitula měla probošta, děkana a určitý počet kanovníků, který se během doby měnil. Z [[dignita|dignit]] měl probošt vždy čestné postavení v čele kapituly, děkan (kterého v prvních dobách kapitula volila) vedl hospodářské záležitosti, stanovil pořad bohoslužeb apod. [[Karel IV.]] určil, že kanovníci nemají mít mnoho liturgických funkcí, aby se mohli věnovat studiu a přednáškám.
 
V husitských dobách ztratila kapitula snad všechny své statky, a tím se stalo, že její kanonikáty i dignity spojovali kanovníci svatovítští se svými prebendami. Královská kaple, kterou Karel IV. zamýšlel vybudovat jako obdobu pařížské [[Sainte Chapelle]], byla skoro zničena velkým požárem Malé Strany a Pražského hradu r. 1541. Řadu let ležela v troskách, až ji dala [[Alžběta Habsburská (1554-1592)|Alžbeta]], vdova po francouzském králi [[Karel IX. Francouzský|Karlu IX.]], znovu postavit v podstatě v dnešní podobě. Pražský arcibiskup [[Antonín Brus z Mohelnice]] ji vysvětil 20. 8. [[1580]]. Jeho nástupce [[Martin Medek z Mohelnice|Martin Medek]] do ní dne 29. 5. [[1588]] přenesl domnělé ostatky [[svatý Prokop|sv. Prokopa]] a uložil je do oltáře, který byl zřízen uprostřed presbytáře. Roku [[1768]] byl oltář přemístěn.
 
Kapitulu obnovil [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] dne [[20. březen|20. března]] [[1623]] a v nové zakládací listině jí připsal vesnice [[Choteč (okres Praha-západ)|Choteč]] a [[Zbuzany]], které zůstaly v jejím majetku po několik století. Zřízením Ústavu šlechtičen zanikl děkanův dům, který byl hned vedle kaple, kanovnická místa byla nadále spojována s kanonikáty (dignitami) svatovítskými. Statuta z [[15. červenec|15. července]] [[1627]] se nezmiňují o tom, že kapitula je vyhrazena profesorům Univerzity Karlovy.
 
Vzhledem k malému výnosu majetku (kromě Chotče a Zbuzan sem patří ještě [[Všestudy (okres Mělník)|Všestudy]], Kyšice, pro děkana Chenicze a mluví se o budějovické dani) má kapitula v této době jen probošta, děkana a 2 kanovníky de numero participantium a pak kanovníky titulární.