Římská zahrada: Porovnání verzí

Poprvé se o zahradě v římské historii podle Loudona zmínil [[Tarquinius Superbus]], (534 př.n.l), v souvislosti s Livy a [[Dionýsios z Halikarnassu|Dionysiusem z Halicarnassu]]. Z toho co píše, lze vyvodit, že sousedily s královským palácem a byly plné květin, především růží a máků. Další v časovém sledu jsou zmínky o zahradách [[Lucullus|Lucullových]], jenž byly umístěny v [[Neapol]]ském zálivu. Byly velkolepé a nákladností soupeřily se zahradami východních panovníků. Podle Plutarcha Xerxovy zahrady sestávaly obrovských ploch, teras vysoko nad mořským břehem na místech, kde předtím byly kopce. Rozsáhlé vodní plochy, které byly jejich součástí, nesly jména jako Nill nebo Neuripus. Lucullus podniknull několik výprav do východní části Asie a je pravděpodobné, že právě zde si našel vzor pro tento druh nádhery. Varro se vysmívá těmto zahradám pro jejich ohromující přepych a [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] srovnává tato velkolepá vodní díla s přírodním proudem řeky Fibrenius, v níž leží malý ostrov. Lucullus, ať už byl jakkoliv bláznivý nebo extravagantní, introdukoval do římských zahrad třešně, broskve a meruňky z Orientu, což je přínos, který doposud přetrval. ([[Plútarchos]] ve Vita Luculli; Sallustus a Varro de Re Rustica.)<ref name="Loud" group="L" />

 

 

Smysl pro nepravidelný styl je obyčejně přisuzován modernímu věku, avšak již některé římské zahrady císaře [[Nero]]na, například u Villa Adriana Tiburtina a Domus Aurea Nera, podle popisu od [[Suetonius|Suetonia]] musí být považovány za první prototypy zahradního slohu, které dnes nazýváme anglické zahradnictví. Nero zemřel 68 n. l. a jmenované zahrady lze tak datovat do 1.&nbsp;století&nbsp;n.&nbsp;l.<ref name="Loud" group="L" />