Clément Marot: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Nová stránka: thumb|Clément Marot '''Clément Marot''' (23. listopadu 1496, Cahors – 12. září 1544, Turín) byl francouzský… |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 4:
Byl dvorním básníkem francouzského krále [[František I. Francouzský|Františka I.]], avšak přesto byl roku 1526 krátce uvězněn, kvůli podezření z [[luteránství]]. Pobyt ve vězení ho inspiroval k jeho nejznámějším pracím, zejména ke sbírce ''L’Enfer'' (''Peklo''). Kvůli náboženským problémům (jisté sympatie k [[Reformace|reformaci]] skutečně měl) působil v letech 1534–36 rovněž v exilu, nejprve v [[Ženeva|Ženevě]] (kde byl v kontaktu s [[Jan Kalvín|Janem Kalvínem]]) a později v [[Itálie|Itálii]], která byla jeho naturelu bližší. Zastání vždy nacházel u své ochránkyně, královy sestry [[Markéta Navarská|Markéty Navarské]].
Opustil středověkou básnickou formu a inspiroval se v [[Antika|antice]], podobně jako o sto let později představitelé literární skupiny ''[[Plejáda]]''. Marot je považován za jejího předchůdce a inspirátora.<ref>http://salon-litteraire.com/fr/clement-marot/content/1807457-clement-marot-biographie</ref> Uvedl do [[Francouzská literatura|francouzské literatury]] [[Elegie|elegii]], [[epigram]], epithalamium (svatební báseň) a italskou formu "strambotto" (jednosloký verš [[Satira|satirického]] obsahu). Proslavili ho též epistolární básně (francousky ''épîtres''). Proslul též překladem Davidových [[Žalmy|Žalmů]] do francouzštiny (''Trente Pseaulmes de Davíd''), překládal rovněž [[Catullus|Catulla]], [[Vergilius|Vergilia]] a [[Ovidius|Ovidia]], redigoval dílo [[François Villon|François Villona]]
I jeho otec [[Jean Marot]] byl básníkem.
| |||
