Humanismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Moderní humanismus: zlepšení formulace |
přesum křesťanského hum. do historické souvilosti; zpřesnění formulace: (ne)odvození humanismu od Boha |
||
Řádek 1:
'''Humanismus''' nebo také '''humanizmus''' (z [[latina|latinského]] ''humanus'', lidský) označuje různé myšlenkové směry a postoje, zaměřené na člověka a lidstvo. Zhruba je lze rozdělit takto:
* Postoj a myšlenkový směr, který vychází z uznané hodnoty každého lidského života a její přednosti až nadřazenosti ostatním hodnotám jako hodnota nejvyšší, zdůrazňuje univerzální lidství, solidaritu všech lidí, a staví se tak proti různým [[
* [[Kultura|Kulturní]] a duchovní hnutí pozdního středověku a raného novověku, který se od pozornosti nebeským věcem a projekcím obrací více k věcem pozemským a lidským, od věčnosti k dočasnému pozemskému životu.
* Historické období středověku a novověku rozkvětu humanismus (podle předešlého bodu) a renesance.
==Křesťanský humanismus==▼
Tomáš Halík doporučuje označovat za humanismus takový „pohled na svět, který vychází z poznání, že člověk je právě jen člověk, není Bůh, má k dispozici jen lidské síly a lidskou (omezenou, konečnou) perspektivu“▼
<ref>{{Citace monografie|jméno=Tomáš|příjmení=Halík|odkaz na autora=Tomáš Halík|titul=Vzdáleným nablízku|místo=Praha|rok=2011|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|isbn=978-80-7106-907-2|stránky=112-113}}</ref>.▼
Většina humanistů se s tímto názorem neztotožňuje, protože nemají potřebu se vymezovat vůči Bohu. Naopak zdůrazňování omezenosti Člověka vůči Bohu je základním postulátem křesťanství a náboženství obecně.▼
== Předchůdci ==
Řádek 14 ⟶ 10:
: "''Mírou všech věcí je člověk: jsoucích, že jsou, nejsoucích, že nejsou''."<ref>Zlomek B1 ze Sexta Empirika.</ref>
Prótagoras ale patrně nepřikládá člověku svrchovanou moc určovat hodnotu věcí, nýbrž jen říká, že je na člověku, aby to, co poznává, vyslovoval v soudech; nikdo jiný to totiž dělat nemůže.<ref>[http://www.iep.utm.edu/p/protagor.htm Heslo ''Protagoras'' na IEP] </ref> Také [[Platón]] a [[Aristotelés]] jsou pevně přesvědčeni, že člověk „patří“ své obci, na níž závisí a za niž je tedy povinen i položit život. Větší příklon k hodnotě jednotlivého života můžeme sledovat u [[Stoikové|stoiků]] a [[Epikurejci|epikurejců]], kteří více přemýšlejí o povaze lidského štěstí a o tom, co mu překáží.
▲==Křesťanský humanismus==
Podstatnou změnu v chápání a hodnocení člověka přineslo [[křesťanství]], ve kterém humanismus je odůvodněn boží vůlí a to hned v několikerém ohledu:
* lidský život má nekonečnou cenu, protože v něm jde o věčnost, o níž každý člověk rozhoduje tím, jak jedná a žije;
:“''Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“'' (L 9,25)
Řádek 22 ⟶ 18:
* každý člověk je Boží tvor, takže společenské, politické či národnostní rozdíly už nehrají podstatnou roli.
:“''Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši''.“ (Ga 3,27-28).
▲Tomáš Halík doporučuje označovat za humanismus takový „pohled na svět, který vychází z poznání, že člověk je právě jen člověk, není Bůh, má k dispozici jen lidské síly a lidskou (omezenou, konečnou) perspektivu“
▲<ref>{{Citace monografie|jméno=Tomáš|příjmení=Halík|odkaz na autora=Tomáš Halík|titul=Vzdáleným nablízku|místo=Praha|rok=2011|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|isbn=978-80-7106-907-2|stránky=112-113}}</ref>.
▲Většina humanistů se s tímto názorem neztotožňuje, protože nemají potřebu se vymezovat vůči Bohu, neodvozují humanismus od Boha či bohů. Naopak zdůrazňování omezenosti Člověka vůči Bohu je základním postulátem křesťanství a náboženství obecně.
== Vznik humanismu ==
| |||