The Kinks: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Robot: Nahrazení kategorie Hudební skupiny 1970-1979 za Hudební skupiny 1970–1979
Řádek 30:
Ve Spojených státech ovšem popularita skupiny stoupala. V roce 1970 se totiž mohli opět vrátit do Spojených států, kam měli od roku 1965 kvůli rvačce v televizi zakázán vstup. Další tvorba měla silný divadelní podtext, čerpala z tradice kabaretu a velmi často šlo o velkolepé projekty. Albem ''[[Sleepwalker (album, The Kinks)|Sleepwalker]]'' v roce 1977 přešli k nahrávací společnosti [[Arista Records|Arista]], po konceptuálních albech ''[[Preservation Act 1]]'' (1973), ''[[Preservation Act 2]]'' (1974) a ''[[Soap Opera (album)|Soap Opera]]'' (1975) se vrátili zpět k „písničkové“ tvorbě.
 
V roce 1974 založili The Kinks vlastní značku Konk Records, pro kterou Ray Davies produkoval album ''Stage Door Johnnies'' pro zpěvačku [[Claire Hamill]] a debut skupiny [[Café Society]]. V roce 1977 přesunuli Konk pod Aristu. Novým baskytaristou se načas stal [[Andy Pyle]] (ex. [[Savoy Brown]]), dechová sekce odešla. V roce 1979 vyšla ve Spojených státech velmi úspěšná deska ''[[Low Budget (album)|Low Budget]]'', která byla prvou deskou, kterou The Kinks natočili v amerických studiích. Ke skupině se na albu přidal basista [[Jim Rodford]], který před tím hrál ve skupině [[Argent]] svého bratrance [[Rod Argent|Roda Argenta]]. Dále následovalo úspěšné živé dvojalbum ''[[One for the Road (album, The Kinks)|One for the Road]]'', které bylo natočeno během turné The Kinks po Spojených státech, živá verze skladby „Lola“ pronikla do amerického žebříčku Hot 100.
 
S albem ''[[Give the People What They Want (album, The Kinks)|Give the People What They Want]]'' se Kinks vrátili k přímočařejšímu rocku a syrovějšímu zvuku. Ray Davies znovu potvrdil svůj potenciál coby „hitmaker“ v roce 1983 skladbou „Come Dancing“ z alba ''[[State of Confusion]]''. Následovalo album ''[[Word of Mouth (album, The Kinks)|Word of Mouth]]'', na němž se objevilo několik skladeb, které zazněly v úspěšném a kritiky ceněném televizním filmu ''Return to Waterloo'', ke kterému napsal scénář a režíroval jej Ray Davies. V roce 1986 následovalo album ''[[Think Visual]]'' a v roce 1989 album ''[[UK Jive]]''. Kapela dále pokračovala v koncertech s novým bubeníkem [[Bob Henrit|Bobem Henritem]], který již při nahrávání desky ''Think Visual'' nahradil původního bubeníka [[Mick Avory|Micka Avoryho]], který se skupinou hrál od jejích počátků, a klávesistou [[Mark Haley|Markem Haleym]].
 
Repertoár The Kinks inspiroval mnohé ke vzniku řady [[Coververze|coververzí]]. K těm známějším patří „Stop Your Sobbing“ a „I Go To Sleep“ od [[The Pretenders]], další natočili [[Fall]], [[Kirsty MacColl]], [[The Jam]], [[David Bowie]] nebo [[Van Halen]]. V roce 1976 pronikli [[The Stranglers]] do žebříčků s pečlivě okopírovanou verzí „All The Day And All Of The Night“. Kapela byla uvedena do [[Rock and Roll Hall of Fame]] a patří k nejrespektovanějším britským kapelám, na čemž mají zásluhu skladby Raye Daviese, i jejich zcela specifický „britský“ postoj.
 
V roce 1991 přešli The Kinks k vydavatelství [[Columbia Records|Columbia]], kde vydali album ''[[Phobia (album, The Kinks)|Phobia]]''. Posledním albem, které skupina vydala, bylo dvojalbum ''[[To the Bone]]''. Album je složeno z živých elektrických i akustického vystoupení Kinks a ze studiových remaků jejich starších více i méně známých skladeb. Jako bonus se jako poslední dvě písně druhého cd objevil zbrusu nový singl „Animal“ a „To the Bone“.