Alinkov: Porovnání verzí

samota na Znojemsku
Smazaný obsah Přidaný obsah
Jardasad (diskuse | příspěvky)
J. Sadílek, Alinkov, dvůr. Stavebně historický průzkum. Bystřice nad Pernštejnem 2014.
(Žádný rozdíl)

Verze z 27. 12. 2014, 19:45

Dvůr Alinkov - samota u Čermákovic na severním Znojemsku, katastrální území Horní Kounice. Základem dvora je renesanční šlechtické sídlo z 2. poloviny 16. století, jehož součástí byly rovněž architektonicky hodnotné stavby pivovaru a mlýna. Areál vystavěl zřejmě majitel statku Tavíkovice Jindřich Březnický z Náchoda, ke kterému tehdy náležely i vsi Čermákovice a Horní Kounice, později také Horní Dubňany. Za jeho syna Jiřího z Náchoda byla budova sídla rozšířena a přestavěna, po Jiřího manželce Alině ze Žerotína získal areál i své nové pojmenování. Další úpravy doznala za ferdinanda Leopolda z Náchoda po polovině 17. století. Poté se majitelé střídali. V roce 1694 připadl Alinkov Janokovským z Vlašimi a spolu s Horními Kounicemi se stává součástí panství Skalice a spadá pod správu, řízenou z hradu Bítova. Tím také existence šlechtického sídla v Alinkově končí a areál je nadále užíván pouze k hospodářským účelům. Před polovinou 18. století je zbořen původní mlýn a nový mlýn je zřízen z opuštěného zámku. Nedlouho poté zaniká také dvůr v předpolí areálu, založený zde v polovině 17. století, a hospodářský provoz je přesunut do míst někdejšího předzámčí. Pivovar zde existoval až do konce 19. století, mlýn pak až do 40. let 20. století, kdy byla záměrně odstraněna střešní krytina, v důsledku čehož se pak budova mlýna a bývalého zámku postupně mění na zříceninu. Z původních staveb se zachovala zčásti budova někdejšího zámku, obsažená v objektu mladšího mlýna, kde jsou uchovány hodnotné vrcholně renesanční klenební konstrukce s architektonicky cennými znaky a zdobnými prvky. Ze stejné doby pochází také pozůstatky interiérové výmalby bývalých reprezentačních prostor sídla a zbytky nárožních arkýřů, včetně vnější sgrafitové rustiky, iluzivně doplňující okenní a vstupní otvory stavby. Stejná výzdoba je dochována také na objektu někdejší sladovny, dochované rovněž ve své renesanční podobě a dispozici. Právě dispozice bývalého zámku, srovnatelná s jinými významnými stavbami své doby (např. zámek Kratochvíle), činí z areálu velice hodnotný prvek vysoké historicko-památkové úrovně. V současnosti, po změněně majitele, je osud velice cenného areálu nejistý. Jeho budoucnost značně komplikuje také skutečnost, že je jeho původ interpretován naprosto mylně jako sídlo novokřtěnecké komunity, která zde měla působil na přelomu 16. a 17. století. Tato tvrzení však naprosto odporují jak zjištěným archívním dokladům, tak dochovaných architektonických prvkům a jsou motivovány pouze snahou o zviditelnění některých osob a jejich aktivit. V současné době je zahájeno řízení, směřující k prohlášení dvora za nemovitou kulturní památku, které snad zamezí likvidaci tohoto cenného komplexu budov.