Otevřít hlavní menu

Změny

opr
Uzavření krewské unie položilo základy mohutnému soustátí a posílilo postavení jak Polska tak Litvy. Nebylo však bez problémů. Jedním z nich se stalo postupné odcizování nyní katolických Litevců a většiny pravoslavného obyvatelstva země. Již roku [[1387]] získala litevská šlechta, jež přijala křesťanství západního ritu, významná privilegia. Unie neodstranila ani rozpory mezi členy dynastie, které koncem 80. let propukly nanovo.
 
Rozbroje ve velkém knížectví litevském se svými mezinárodně politickými souvislostmi představovaly pro Jogailu velké nebezpečí. Navzdory spojení s německým řádem byl Vytautas na Litvě velmi oblíben a stal se mluvčím těch, kteří si nepřáli inkorporaci země do polského státu. Proto se král rozhodl k radikálnímu řešení a roku [[1392]] uzavřel s VytautemVytautasem smlouvu, jíž si zajistil jeho věrnost a pomoc v boji proti společným nepřátelům. Poté přesunul Skirgailu do Kyjeva a správu Litvy svěřil VytautoviVytautasovi (1392-1430), který se roku [[1401]] stal oficiálně litevským velkoknížetem.
 
Polsko-litevská unie měla rozličné podoby, ne vždy šlo o personální unii. Například po smrti [[Kazimír IV. Jagellonský|Kazimíra IV. Jagellonského]] vládl v Polsku jeho třetí syn [[Jan I. Albrecht]] (1492-1501), zatímco litevským velkoknížetem se stal jeho mladší bratr [[Alexandr]] (1492-1506), který byl roku [[1501]] zvolen také polským králem a znovu vytvořil polsko-litevskou personální unii.
12 660

editací