Magnus VI. Norský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m řádková verze {{Commonscat}}
m odstranění odkazů na rozcestníky
Řádek 18:
=== Panování ===
==== Zahraniční politika ====
Magnus nepokračoval v politice svého otce, co se týče norských panství na Britských ostrovech. Nastolil mírová jednání se [[Seznam skotských králů|skotský králem]] [[Alexandr III. Skotský|Alexandrem III.]] Uzavřením [[Perthská smlouva|Smlouvy v Perthu]] v roce [[1266]] Magnus ustoupil od norských požadavků v [[Irské moře|Irském moři]] ([[Ostrov Man]] a [[Hebridy (rozcestník)|Hebridy]]) za 4 000 marek a roční platbu 100 marek ze strany skotského krále, výměnou za tyto územní ústupky Skotsko uznalo norskou svrchovanost nad [[Orkneje]]mi a [[Shetlandy]]. Mírová jednání se Skotskem se uskutečnila částečně na nátlak [[Anglie]], země, s níž Norsko mělo od roku [[1223]] obchodní smlouvu, jež vyústila v roce [[1269]] v souvislosti se smlouvou z Winchesteru ve formu volného obchodu.
 
Politické vztahy s Anglií byly dobré, ale se Skotskem měly spíše chladný charakter, neboť skotská vláda se neměla k realizaci závazků z Perthu. Magnus však nečinil na Skotsko nátlak, ale usiloval o zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi. Prvním krokem v tomto směru byl manželský svazek mezi jeho synem [[Erik II. Norský|Erikem]] a [[Markéta Skotská (1261-1283)|Markétou]], dcerou skotského krále Alexandra III.
Řádek 35:
 
==== Kultura ====
Magnus VI. pokračoval v politice svého otce zavádět v Norsku kulturu evropských panovnických dvorů. V roce [[1277]] nahradil staré severské [[Šlechtický titul|tituly]]y [[lendmann]] a [[skutilsvein]] evropskými tituly [[baron]] a [[rytíř]] (''riddar'') a současně udělil [[šlechta|šlechtě]] další privilegia. Magnus je také první norský král, který ke svému jménu připojil pořadové číslo a nazýval se tak ''Magnus VI.''
 
Bezprostředně po smrti svého otce dal pokyn islandskému historikovi [[Sturla Þórðarson]]ovi napsat jeho [[biografie|biografii]], ''Ságu o Haakonu Håkonssonovi''. V roce [[1278]] nechal vydat svou vlastní [[ságaSága (literatura)|ságu]], čímž pověřil rovněž Sturlu. Sága o Magnusovi Zákonodárci je poslední z norských královských ság; bohužel se však dochoval jen nepatrný fragment.
 
Se zahraniční politikou, kterou Magnus zavedl, vznikl poprvé norský diplomatický aparát, s misemi do zahraničí a výměnou dopisů. [[Diplomacie]] vedla ke vzniku skupiny prominentních osobností (např. [[Lodin Lepp]]), které vysoce převyšovaly své okolí svým širokým vzděláním.