Pavel Zajíček: Porovnání verzí

=== Literatura ===

Před rokem [[1980]] se ilegálně šířily jeho písně pro [[DG 307]], jejichž texty obstojí i bez hudebního doprovodu. Svými básněmi také přispěl do repertoáru skupiny [[The Plastic People of the Universe]]. Texty, které nebyly určeny pro zhudebnění, publikoval v řadě samizdatů, které měly originální výtvarnou koncepci a byly vydány v minimálních nákladech. Patří sem Mařenická kniha ([[1977]], jediný exemplář), Dopisy (Tok okamžiků) ([[1977]]), Vyslov sám sebe i svůj svět ([[1977]]), Úlomky skal ([[1979]]), Roztrhanej film ([[1980]]), Šedej sen ([[1980]]) a Listy k čemukoliv ([[1980]]). Tyto texty vyšly souborně pod názvem '''Zápisky z podzemí (1973-1980)'''. Ve sbírce '''DG 307 - Texty 1973-1980''', publikované pod pseudonymem Pavel Z. jsou obsaženy zhudebněné texty. Próza '''Jakoby… Svět v zrnku písku…''' vyšla v roce [[2003]]. Sbírka '''Cesta vlakem z P. do B. - Pollockovy fleky odposlouchaná slova''' je z roku [[2007]]. V roce [[2008]] vyšla v bibliofilském vydání sbírka '''Roztrhanej film''', jejíž součástí je CD s autorským čtením a originální grafický list Pavla Zajíčka. V roce [[2012]] vyšla sbírka ''Chvění''.

Poezie Pavla Zajíčka je expresivní, záměrně používá hovorovou řeč a vulgarismy (''"můj kraj stejně jako tvůj kraj / jde do prdele"''), angažovaná (''"milovat / neživý i živý / nevidět ve všem / jenom chyby / přijímat co tě / voslovuje / voslovit / co tě vobklopuje…"''), ovlivněná [[surrealismus|surrealismem]] (''„…vodsouzený / zavěšený / na pupeční šňůře / kdo nám pomůže / až vypadnem ven? / kdo nám rozdupe / narozenej sen?…“''), často odkazuje na [[archetyp]]ální symboly (cesta, oheň, stín, kořeny, znamení…). Jeho pozdější tvorba je intimnější a neurčitější. Ačkoli je Zajíčkova poezie žánrově různorodá, obsahově vytváří kompaktní celek. Autor se stále snaží ''"zůstat sám sebou uvnitř toho šílenýho běsu“''.