Otevřené vyučování: Porovnání verzí

Pro efektivní realizaci je nutné upravit [[školní třída|třídu]] (učebnu) – nemůže mít klasické uspořádání. Ve třídě pro [[otevřené vyučování]] se žáci mohou volně pohybovat, mají možnost volně pracovat s různými materiály a pomůckami, stávají se nezávislí na [[učitel|učiteli]]. Třídu je vhodné rozčlenit, je dobré integrovat i odpočinkový koutek a místo, kde by se daly provozovat pohybové aktivity a sezení v kruhu – nejlépe na koberci. Uspořádání stolků musí být takové, aby podporovalo vzájemnou [[komunikace|komunikaci]] a spolupráci. Učení lépe probíhá při společné práci než v konkurenčním prostředí. Spojením dvou stolků k sobě vznikne základní skupina pro práci. V dnešní době by v každé třídě neměl chybět počítač.<ref>VÁCLAVÍK, V. a kol.: Otevřené vyučování na příkladu vzdělávacího programu pro 3. ročník ZŠ. 1. vyd. Praha: Agentura STROM, 1997. 63 s. ISBN 80-901954-3-1, str. 16-19</ref>

Na rozdíl od tradičního [[vyučování|vyučování]], kde je žákům vymezen jen omezený čas pro samostatnou nebo skupinovou práci, je v otevřeném vyučování poskytnuto samostatné práci žáků mnohem více času. V rozvrhu činností je tomu vymezen prostor označený jako „volná práce“. Žáci plní úkoly vyplývající z jejich týdenních plánů. Často se mohou rozhodnout pro některou z aktivit. Na některých úlohách může pracovat více žáků společně. Děti berou učení do svých rukou, jsou vychovávány k samostatnosti a schopnosti aktivně si vyhledávat činnost. Učení tak přestane být donucováním ze strany učitele, stane se zájmem a [[potřeba|potřebou]] žáků. Volná práce klade na učitele jiné požadavky než při tradičním pojetí výuky – z učitele se stává rádce, konzultant a inspirátor.<ref>VÁCLAVÍK, V. a kol.: Otevřené vyučování na příkladu vzdělávacího programu pro 3. ročník ZŠ. 1. vyd. Praha: Agentura STROM, 1997. 63 s. ISBN 80-901954-3-1, str. 19-20</ref>

Při tomto uspořádání je učitel součástí kruhu (kruhové uspořádání židliček, sezení na zemi v kruhu, sezení kolem stolu apod.). [[rozhovor|Rozhovorem]] v kruhu se plní určité cíle komunikační výchovy v jazykové oblasti [[standard|standardu]] vzdělávání.

Před zahájením školního roku zpracujeme přibližně rozvržení [[učivo|učiva]] na celý školní rok. Při sestavování zohledňujeme používané učebnice a další materiály. Podrobněji si naplánujeme výuku na první čtyři týdny, tzn. sestavíme čtyři podrobnější týdenní programy na září. Dále připravíme rámcové programy na devět zbývajících měsíců (říjen – červen).

Plány je po určitých korekcích možné používat i v následujících letech, čímž se čas potřebný k plánování zkrátí a vyučující se může věnovat přípravě dalších materiálů.<ref>VÁCLAVÍK, V. a kol.: Otevřené vyučování na příkladu [[vzdělávací program|vzdělávacího programu]] pro 3. ročník ZŠ. 1. vyd. Praha: Agentura STROM, 1997. 63 s. ISBN 80-901954-3-1, str. 36</ref>

[[týdenní plán|Týdenní plán]] je seznam úkolů, které má žák splnit. Připravuje ho učitel, ve vyšších třídách se na jeho přípravě mohou podílet i žáci. Je to program pro volnou práci žáků. Každý žák obdrží papír, kde má úkoly z různých oblastí (oborů). Sám si může určit postup zpracování, tempo i formu (zda chce pracovat sám, ve dvojici, ve skupině).