|
Seurat se narodil v pařížské středostavovské rodině, proto se nikdy nedostal do finančních potíží. S výjimkou letních pobytů u moře prožil celý život v Paříži. Otec byl penzionovaný notář, matka pocházela ze staré pařížské rodiny Veillardů, kteří se v 18. století zabývali sochařstvím.<ref>Düchting, Hajo, ''Seurat'', vyd. Benedikt Taschen Verlag, Köln 2000, s. 8, ISBN 3-8228-5863-3</ref>
V letech [[1875]]–[[1877]] studoval ve večerní škole kreslení. V té době studoval práci [[Charles Blanc|Charlese Blanca]] ''Gramatika umění kresby'', která ho hluboce ovlivnila. Roky [[1878]] a [[1879]] strávil na Akademii výtvarných umění, další rok absolvoval vojenskou službu v [[Brest (Francie)|Brestu]]u. Na konci roku [[1880]] si spolu s přítelem Edmondem Aman-Jeanem zařídil pronájem v Rue de Chabrol č. 19, nedaleko bytu svých rodičů. Zde žil až do roku [[1886]]. V roce [[1883]] poprvé a naposledy vystavoval na oficiálním Salónu.<ref>''Největší malíři - Georges Seurat'', vyd. Eaglemoss International, Praha 2000, s. 4, ISSN 1212-8872</ref> Prezentoval zde portrét Aman-Jeana. O rok později porota Salónu odmítla jeho první dílo, kterým se později proslavil, ''Koupání v Asniéres''. Rok [[1885]] byl ve znamení letního pobytu v Grandcamp v [[Normandie|Normandii]] a práci na Serautově zřejmě nejvýznamnějším obrazu - ''Nedělním odpoledni na ostrově La Grande-Jatte''. Tehdy se seznámil s [[Camille Pissarro|Pissarrem]], který převzal jeho malířský styl.<ref>Walther, Ingo F. (ed.), ''Malířství impresionismu 1860–1929'', vyd. Benedikt Taschen Verlag, Köln/Nakladatelství Slovart 2003, s. 695 ISBN 3-8228-2574-3</ref> Obraz La Grande Jatte vystavil [[1886]] na osmé, poslední výstavě [[impresionisté|impresionistů]] a rovněž na Salónu Nezávislých.<ref>Lynton, Norbert, ''Umění 19. a 20. století'', Artia, Praha 1981, s. 66</ref> Tohoto roku vystavoval prostřednictvím galeristy [[Paul Durand-Ruel|Duranda-Ruela]] v [[New York]]u. Roku [[1886]] vyšlo o Seuratově způsobu malby první odborné pojednání, a to z pera kritika [[Félix Fénéon|Félixe Féneona]]. V té době také navázal kontakty se [[symbolismus|symbolisty]] a [[anarchismus|anarchisty]]. V únoru[[1887]] se v [[Brusel]]u zúčastnil vernisáže výstavy pořádané skupinou Dvacet, na kterou přispěl sedmi plátny. K účasti na výstavě ho vyzval belgický spisovatel [[Émile Verhaeren]]. Ze [[Paul Signac|Signacova]] podnětu se v průběhu roku ustavila skupina [[Neoimpresionismus|Neoimpresionistů]], k níž se kromě uvedených dvou malířů připojili ještě [[Albert Dubois-Pillet]], [[Charles Angrand]], [[Maximilien Luce]] a krátce také [[Lucien Pissarro|Camille a Lucien Pissarrové]]. V roce [[1888]] vystavovala skupina v galerii Nezávislé revue vedené Fénéonem. Léto strávil Seurat v normandském Port-en-Bessin, odkud přivezl několik obrazů.
V následujícím roce vystavoval opět v Bruselu a navázal intimní přátelství s modelkou Madeleine Knoblochovou, s níž sdílel domácnost až do smrti. Knoblochová byla matkou dvou jeho synů (druhý se narodil až po malířově smrti), z nichž žádný se nedožil dospělého věku.<ref>[http://www.cdc.gov/ncidod/eid/vol11no01/04-0269.htm] Studie o Seuratově smrti</ref> Soužití s Knoblochovou před rodinou a přáteli důsledně tajil. V únoru [[1890]] se Seuratovi narodil první ze synů, Pierre Georges. Na Salónu Nezávislých vystavil Seurat jediný portrét své družky pod názvem ''Pudrující se žena''. Léto trávil v Gravelines v [[Normandie|Normandii]], výsledkem je opět několik pláten. Údajně v důsledku jeho ješitnosti došlo ke sporům mezi ním a ostatními neoimpresionisty.<ref>Walther, Ingo F. (ed.), c. d., s. 695</ref> V únoru [[1891]] opět vystavoval s Dvaceti v Bruselu: tentokrát ''Kankán a šest krajin''.
|
