V roce 1988 byly vyrobeny dva prototypy - 372.001 ČSD a 230.001 DR (tovární označení '''80E'''). Následně bylo v roce 1991 vyrobeno 14 strojů řady 372 ČSD ('''76E''') a 19 strojů pro [[Deutsche Reichsbahn (NDR)|Deutsche Reichsbahn]] ('''80E'''). Lokomotivy byly vyvinuty pro přeshraniční provoz na napájecí systémy 3 kV ss a 15 kV 16{{Zlomek|2|3}} Hz.
Ač jsou vizuálně téměř shodné s ostatními stojistroji Škoda 2. generace, je na nich použito mnoho zastaralých dílů. Hlavním rozdílem je použití kontaktní odporové regulace výkonu. K jejímu osazení došlo na základě požadavků východoněmecké strany, která se spolupodílela na návrhu koncepce lokomotivy a měla výhrady vůči pulzní regulaci, jež podle nich nebyla ještě v provozu dostatečně ověřena a navíc se vyznačovala vyšší hmotností než odporová regulace. Oficiální zdůvodnění tedy zní ''"Traťové poměry na území NDR, zejména nízká únosnost mostů, ovlivnily požadavek na max. hmotnost lokomotivy 84 t a tím nebylo možné v koncepci použít pulsní měniče, které podstatně zvětšují hmotnost včetně trakčního transformátoru na 16 2/3 Hz."'' Kvůli tomuto rozhodnutí se stala nová lokomotiva zastaralou již v době jejího vývoje, proto se uvažovalo, že má být jen jakýmsi "přechodným" strojem do doby, než budou vyvinuty zcela nové typy lokomotiv. To se však stalo až později a řada 372 (180) jezdí po českých a německých kolejích, byť už v menší míře než dříve, dodnes.
